Zaměříme-li svůj život na Ježíše Krista, budeme vedeni, abychom dělali to, na čem záleží nejvíce, a budeme požehnáni duchovní silou, spokojeností a radostí.
Co ve svém životě skutečně „musíte mít“?
Ježíšův příklad jakožto mírotvorce můžeme následovat tím, že se budeme dělit o to, čemu věříme, přesvědčivě, ale vždy bez hněvu či nevraživosti.
Náboženská svoboda umožňuje každému z nás rozhodnout se, čemu bude věřit, jak bude žít a jednat. Dobro plynoucí z náboženství se rozhojňuje, chráníme-li svobodu vyjadřovat svou víru a žít podle ní.
Jak můžeme očekávat, že bude ve světě panovat pokoj a mír, když individuálně o pokoj, mír a harmonii usilovat nebudeme?
Naše osobní úsilí nutně nevyžaduje peníze ani odjezd do vzdálených míst; vyžaduje ochotné srdce, abychom Pánu řekli: „Zde jsem, pošli mne.“
Navzdory dobrým skutkům, které lze konat i bez církve, jsou plnost nauky a její obřady spasení a oslavení dostupné pouze ve znovuzřízené Církvi.
Osobního pokoje lze dosáhnout díky Spasiteli navzdory zlobě, svárům a rozporům, které v dnešní době ničí a kazí náš svět.
Když způsobile přijímáme a ctíme posvátné smlouvy a obřady, jsme požehnáni mocí Boží ve veliké slávě.
Chceme-li v nadcházejících nebezpečích a tlacích obstát, musíme mít pevné duchovní základy postavené na skále Ježíše Krista.
Máme-li víru zeptat se a poté konat, jsme schopni lépe vnímat našeptávání Ducha v odpovědi na své modlitby.
Kladete si otázku, o čem Ježíš mluvil, když se Petra ptal: „Miluješ-li mne více než [toto všechno]?“
Název Církve není věcí dohody – totožnost a určení Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů vyžaduje, abychom byli nazýváni Jeho jménem.