Následující článek je druhým ze šesti příběhů v sérii nazvané Milníky a zázraky: Odkaz Svatých posledních dnů v Evropě. Tyto články napsal a související historický výzkum provedl James Perry, PhD, FHEA, historik a spisovatel pracující pro Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Připravovaná kniha „Saints [Svatí], 3. díl“ bude obsahovat mnoho dalších příběhů a událostí týkajících se zakládání Církve v Evropě.
Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů byla formálně zorganizována 6. dubna 1830 v malém srubu na severu státu New Yorku za přítomnosti šesti členů. Od doby těchto skromných počátků před více než 190 lety se Církev rozrostla na 16,5 milionu členů v téměř 31 000 kongregacích po celém světě. Církevní vedoucí vyslali hned v počátcích misionáře do zahraničí, aby šířili evangelium Ježíše Krista po celém světě. Itálie byla v září roku 1850 zasvěcena pro misionářskou práci Lorenzem Snowem, T. B. H. Stenhousem a Jabez Woodard a opět uzavřena o 17 let později. Díky víře, oddanosti a obětem čtyř členů byla Italská misie znovu zasvěcena v roce 1966 Ezrou Taftem Bensonem, tehdejším členem Kvora Dvanácti apoštolů.
Jednoho letního dne v roce 1958 stála jedna žena a tři muži v postranní ulici ve vesnici Comerzo v Itálii a čekali na příjezd presidenta a sestry Christensenových z Francouzské misie. Tito čtyři Svatí byli jedinými členy v této oblasti Itálie, v níž žilo asi 49 milionů obyvatel. Mimo občasné návštěvy církevních vedoucích a dalších členů žila tato hrstka Svatých izolována stovky kilometrů od nejbližších členů.
President a sestra Christensenovi si nebyli příliš jisti, zda jedou správným směrem, a proto ulici nejprve minuli a pak se museli vrátit. Když se Christensenovi setkali s Pietrem a Felicitou Snaiderovými, Santem Beltramem a Luigim Pittinim, láskyplně a srdečně se pozdravili. Všem čtyřem bylo kolem šedesáti až sedmdesáti let a byli členy už několik roků. Pietro a Felicita se s Církví seznámili v roce 1949, zatímco žili v Cannes ve Francii. Jejich dcera a její rodina do Církve vstoupili a snažili se s nimi o poselství evangelia dělit. Pietro a Felicita se dali pokřtít později, roku 1951, společně se Santem Beltramem, mužem, s nímž se sami začali dělit o evangelium. Čtvrtou osobou byl Luigi Pittini, který se dal pokřtít o několik let později poté, co i jeho Snaiderovi učili.
Stejně jako každý týden, když jeli Santo a Luigi na shromáždění svátosti, cestovali i nyní mnoho kilometrů na kole, aby se setkali s Christensenovými. Během osmi let zameškal Santo jen jedno shromáždění. Snaiderovi uvedli tuto skupinku Svatých do svého skromného domova a nabídli jim chlazený nápoj. Zatímco si povídali v kuchyni, otevřela Felicita dveře, jež vedly do malé kaple tvořené jednou místností, kterou Pietro sám postavil. Navzdory tomu, že měl jen pilu a kladivo a nevyznal se v tesařství, věděl, že jejich malá skupinka Svatých potřebuje místo k uctívání, a vzal na sebe úkol to nějak vyřešit.
Místnost byla jen asi dva metry široká a zhruba čtyři a půl metru dlouhá, ale byla tam dvě malá okna a v každém z nich váza. Dřevěná podlaha byla vydrhnuta do bíla a na každé straně místnosti stály čtyři malé židle s proutěným sedátkem. Na malém stole byly drobné skleněné kalíšky a chléb, připravené pro jejich každotýdenní shromáždění svátosti. Ve třech zpěvnících byly označeny čtyři písně, které tito italští Svatí uměli zazpívat ve francouzštině. Na jedné straně místnosti visela na zdi fotografie chrámu Salt Lake a na druhé straně byla fotografie Prvního předsednictva.
President a sestra Christensenovi se společně s těmito čtyřmi italskými Svatými zúčastnili shromáždění svátosti. Při vzpomínce na tuto událost sestra Christensenová uvedla: „Náš Nebeský Otec vylil v této malé místnosti tolik svého Ducha a své inspirace jako v našem nejkrásnějším svatostánku či kapli ve Spojených státech. Bylo pro nás všechny výsadou vydat své svědectví.“
Santo Beltrame po shromáždění předal presidentu Christensenovi desátky za tři roky, během kterých je nemohl darovat. Bratr Pittini také daroval Církvi své skromné prostředky. Přestože byli tito italští členové daleko od zorganizované odbočky, snažili se ve své izolaci a navzdory neustálému odporu místních kněží dodržovat smlouvy, které uzavřeli.
Skupinka si poté pochutnala na jídle, jehož přípravě věnovala sestra Snaiderová několik hodin. Jejich dcera jim poslala nějaké potraviny, které si šetřili pro tuto výjimečnou událost a o které se velmi rádi podělili se svými přáteli z řad Svatých, kteří za nimi cestovali tak daleko.
Několik měsíců poté, co se Christensenovi setkali s těmito skromnými Svatými v italském Comerzu, se Pietro a Felicita vydali na cestu do chrámu v Bernu, kde byli zpečetěni na čas a na celou věčnost. Santo Beltrame ale naneštěstí zanedlouho zemřel. Nikdy neměl příležitost navštívit chrám, ale o rok později za něj byly obřady vykonány zástupně. Svatí se nadále věrně scházeli v Comerzu, dokud nepřišli misionáři a v Itálii se nezačaly ustavovat sbory. Roky věrnosti byly odměněny a oni se stali svědky ohromného růstu Církve v Itálii.
Oběti těchto oddaných Svatých posledních dnů přispěly a pomohly Církvi tak, že se rozrostla ze čtyř členů v roce 1958 na bezmála 27 500 členů, kteří v dnešní době navštěvují v Itálii 95 jednotek. Chcete-li získat aktuální informace o Církvi v Itálii, klikněte zde.
Od počátků Církve až po dnešní dobu obětovali a obětují Svatí posledních dnů svůj čas, talenty a dovednosti dílu Církve v Evropě. Pokud máte další informace o Pietru a Felicita Snaiderových, Santu Beltramovi nebo Luigim Pittinim či máte osobní zkušenost se členem Církve, jehož přínos by mohl zajímat ostatní v území Evropa, zašlete prosím své informace nebo příběh e-mailem na adresu EUAChurchHist@ChurchofJesusChrist.org
