Toto je první ze šesti příběhů v sérii nazvané Milníky a zázraky: Odkaz Svatých posledních dnů v Evropě. Tyto články napsal a související historický výzkum provedl James Perry, PhD, FHEA, historik a spisovatel pracující pro Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Připravovaná kniha „Saints [Svatí], 3. díl“ bude obsahovat mnoho dalších příběhů a událostí týkajících se zakládání Církve v Evropě.
Odkaz, který zanechal Arthur Winter svou službou pro Církev, započal v Anglii, když byl šestnáctiletý Arthur týden po svém křtu požádán, aby ve své kongregaci sloužil jako dobrovolník v pozici referenta. Jeho dovednost psát těsnopisem ho později přivedla k celoživotní službě v Církvi a osobnímu vztahu se čtyřmi prezidenty Církve: Wilfordem Woodruffem, Lorenzem Snowem, Josephem F. Smithem a Heberem J. Grantem. Jako zapisovatel a oficiální stenograf zaznamenával o Církvi důležité historické údaje. Stejně jako mnoho dalších prvních Svatých posledních dnů přispěl svou prací k pokroku díla Církve v Evropě i v zahraničí.
V srpnu roku 1916 se Arthur Winter zúčastnil pohřbu svého syna George, který byl jeho nejmladším a posledním synem. Všech šest jeho synů zemřelo za tragických okolností během svého dětství nebo dospívání. Dvaapadesátiletý rodák z Nottinghamu dorazil do Utahu v roce 1883 a v prosinci 1885 se v chrámu Logan oženil s Hannou Bythewayovou, mladou obrácenou Svatou posledních dnů ze Swansea ve Walesu. Mezi jejich osmi dětmi byly i dvě dcery, Rosannah a Ruth, a rodina se usadila v Salt Lake City.
Arthur se narodil v Nottinghamu v roce 1864 a po několika letech školní docházky začal ve věku 13 let s přítelem Johnem Wellsem pracovat ve skladu s krajkami. Arthur se o náboženství nezajímal a církve, které navštívil, v něm nezanechaly dobrý dojem. Nakonec se seznámil s Církví a se svým otcem se zúčastnil církevního shromáždění. Arthur se začal o evangelium zajímat a brzy poté se dal s matkou a sestrou pokřtít. Otec se však již o poselství evangelia nezajímal a proti Arthurovi se kvůli jeho rozhodnutí vstoupit do Církve obrátili někteří bratři. Arthur byl 1. listopadu 1880, týden po svém křtu, povolán jako referent odbočky.
Evangelium začal kázat svému příteli Johnovi, který ho zprvu odmítal, ale nakonec obdržel vlastní svědectví a dal se pokřtít. Tito dva muži byli skvělými přáteli a ve čtrnácti letech se rozhodli, že se naučí psát Pitmanovým těsnopisem. Měli za to, že by jim to mohlo v budoucnu pomoci, a tak tito dva chlapci trávili večery studiem příslušné knihy. Knihu si mezi sebou každý den předávali, aby se mohli střídat v jejím čtení. Tato dovednost se v Arthurových budoucích aktivitách ukázala jako neocenitelná.
O osmnáct měsíců později byl v Nottinghamu založen církevní nakladatelský spolek a Arthur byl v témže roce povolán rádcem v předsednictvu odbočky a presidentem onoho spolku. Církevní nakladatelské spolky byly v různých obdobích zakládány napříč Britskou misií a jejich účelem bylo distribuovat psané slovo s novým zápalem. Členové a misionáři roznášeli malé tištěné traktáty, aby o Církev vzbudili zájem a pomohli misionářům najít lidi, které by mohli učit. Na konci roku 1882 bylo v Nottinghamu založeno první sdružení Young Men‘s Mutual Improvement Association [Asociace pro vzájemné zdokonalování mladých mužů] a Arthur byl vedle svých ostatních povolání ustanoven jako poradce v této asociaci.
Arthur byl ze svých povolání o několik měsíců později uvolněn, neboť v dubnu roku 1883 vyrazil spolu se svou matkou a dvěma sestrami na cestu z Liverpoolu do Utahu. Jeho otec svolil, aby část rodiny vycestovala, ale sám o Církev ztratil veškerý zájem a rozhodl se zůstat v Nottinghamu. Arthurovi bylo osmnáct let, když se svými blízkými dorazil do Utahu. Podmínky tam byly naneštěstí obtížné a on byl několik měsíců bez práce. V srpnu roku 1883 koupil Arthur pro rodinu za svůj poslední čtvrťák plechovku ústřic. Radovali se, že si za své poslední peníze alespoň trochu pochutnají. Téhož večera obdržel Arthur zprávu, že se má druhý den dostavit do církevní kanceláře. Arthur byl najat jako asistent církevních administrátorů a jen něco málo než o týden později se stal zapisovatelem Církve, kterým byl až do roku 1907. Tento mladý muž znal osobně všechny proroky od Wilforda Woodruffa až po Hebera J. Granta a pracoval jako oficiální církevní stenograf.
Díky své práci měl Arthur výsadu cestovat po celé Církvi a zúčastňovat se významných událostí. Arthur doprovázel presidenta Lorenza Snowa, když v květnu roku 1899 pronesl v St. George v Utahu svůj slavný proslov o desátku. V roce 1902 se stal tajemníkem Církevní komise pro vzdělávání. V roce 1905 cestoval Arthur s prezidentem Josephem F. Smithem do Sharonu ve Vermontu, aby se zúčastnili odhalení památníku narození Proroka Josepha Smitha. Zúčastnil se také zasvěcení chrámu na Havaji v roce 1919. Příležitostně promlouval v církevním rozhlasovém vysílání a pronášel proslovy v Tabernaclu. Snad nejvýznamnější událostí, do které byl Arthur zapojen, bylo zasvěcení chrámu Salt Lake, při němž působil jako oficiální zapisovatel.
Arthur byl v Církvi průkopníkem inovací. V roce 1897 pomohl prezidentu Wilfordu Woodruffovi zaznamenat jeho svědectví na tzv. „mluvící stroj“. Arthur byl také první osobou, která v církevních kancelářích používala psací stroj a telefon.
V roce 1930 byl Arthur pověřen, aby se s Johnem Wellsem, svým starým přítelem a toho času druhým rádcem v Předsedajícím biskupstvu, vydal na cestu po Církvi v Evropě. Tito dva muži navštívili Francii, Anglii, Německo, Rakousko, Dánsko, Švédsko, Norsko, Holandsko a Československo a navštěvovali členy, kontrolovali církevní záznamy a shromažďovali postřehy o podmínkách v různých zemích. Společně inspirovali Svaté svými proslovy, v nichž na základě příběhů svého osobního obrácení ukazovali, jaké dobro může vzejít z toho, když jednáme s vírou a jsme poslušni Božích přikázání.
Když Arthur o několik let později, v roce 1937, navštívil Spojené království u příležitosti oslav stého výročí založení Britské misie, opět vydal své svědectví:
Svědčím vám, bratří a sestry, že toto je dílo Páně. Toto je pravá Církev a přijde čas, kdy všichni lidé na celém světě zjistí, že je to skutečně Církev Kristova. Není to církev Josepha Smitha, není to církev Brighama Younga. Není to americká církev, není to britská církev. Je to celosvětová Církev. Je to Církev Boží.
Po jeho svědectví promluvil president J. Reuben Clark z Prvního předsednictva a vzdal Arthurovi hold těmito slovy:
Rád bych řekl něco o bratru Winterovi, který k vám právě promluvil. Je jedním z největších darů, kterým Británie přispěla k dílu Církve. Rád bych řekl, že bratr Winter vyniká svou věrností… Žádnému králi nikdo nesloužil s opravdovější či větší věrností, ochoten obětovat i život, než jakou bratr Winter projevil církevním autoritám, s nimiž spolupracoval.
Arthur zemřel o tři roky později, v roce 1940, po 57 letech zaměstnání v Církvi. I když vyrůstal ve skromných poměrech, jeho působení bylo tak produktivní a úspěšné, že téměř nemá v Církvi obdoby. Byl členem představenstev předních podniků a Univerzity Brighama Younga, zaznamenával prorocká poselství a podílel se na některých nejvýznamnější událostech historie Církve v devatenáctém a dvacátém století.
Od počátků Církve až po dnešní dobu obětovali a obětují Svatí posledních dnů svůj čas, talenty a dovednosti dílu Církve v Evropě. Pokud máte další informace o Arthuru Winterovi či máte osobní zkušenost se členem Církve, jehož přínos by mohl zajímat ostatní v území Evropa, zašlete prosím své informace nebo příběh e-mailem na adresu EUAChurchHist@ChurchofJesusChrist.org
