Poselství územních vedoucích
Starší David P. Homer, Spojené státy
Územní sedmdesátník
Heber C. Kimball, rádce presidenta Brighama Younga, nedlouho po svém příchodu do údolí Solného jezera předpověděl: „Přijde čas velkého prosévání a mnozí padnou; neboť … nastane doba zkoušky, a kdo dokáže zůstat stát?“[i] Přestože hovořil o něčem, co se odehrálo před dlouhou dobou a na místě daleko odtud, jsou pro nás jeho slova poučná i dnes. Jak můžeme, jako členové Církve, vezmeme-li v úvahu rozšiřující se propast mezi učením Církve a učením světa, zůstat v bezpečí a čelit zkouškám dnešní doby?
Písma nás učí, že v obřadech kněžství „se projevuje moc božskosti“.[ii] Obřady jsou mocné. Pamatuji si na svůj křest a na radost, kterou jsem pociťoval, když jsem vstoupil do Církve. Ale ačkoli byl onen obřad velmi mocný, zjistil jsem, že jsou to smlouvy, které jsou s obřady spojeny, jejichž prostřednictvím si v životě dokážeme uchovávat moc božskosti.
Smlouva je posvátná úmluva mezi Bohem a Jeho lidem. Smlouvy jsou součástí všech spásných obřadů kněžství. Když jsme křtěni, uzavíráme při tom smlouvu a tuto smlouvu obnovujeme pokaždé, když přijímáme svátost. Ti, kteří přijímají Melchisedechovo kněžství, na sebe berou přísahu a smlouvu kněžství. A chrámové obdarování a pečeticí obřad také obsahují posvátné smlouvy.
Budeme-li dodržovat své smlouvy, pomůže nám to vyhýbat se věcem, které bychom neměli dělat ani vidět. Naše smlouvy nám budou rovněž pomáhat dělat dobré věci, a to i když se nám to nebude hodit. Starší M. Russell Ballard učil:
„Občas jsme v pokušení dovolit, aby byl náš život více řízen pohodlím než smlouvou. Není vždy pohodlné žít podle měřítek evangelia a stát za pravdou a svědčit o Znovuzřízení. Obvykle není pohodlné sdílet evangelium s druhými. Není vždy pohodlné přijmout povolání v Církvi, zejména pak takové, které vyžaduje větší úsilí. Příležitosti smysluplně sloužit druhým, když jsme uzavřeli smlouvu, že tak budeme činit, zřídkakdy přicházejí ve vhodnou dobu. Ale v pohodlném životě nespočívá žádná duchovní moc. Tato moc přichází tehdy, když dodržujeme smlouvy.“[iii]
Právě smlouva posilovala krále Joziáše ve snaze vymýtit ze svého království uctívání model.[iv] Právě smlouva inspirovala svaté, kteří ve Winter Quarters sami vzdorovali mnohým obtížím, aby se vrátili do nuzných táborů v Iowě pro ty, kteří kteří byli natolik chudí, že se nemohli vydat za nimi. Právě smlouva dala mojí prababičce sílu, kterou potřebovala, aby dokázala čelit zkouškám své doby.[v]
Bertha Marie Hansenová žila na počátku 80. let 19. století v Dánsku, kde se setkala s misionáři z Církve a získala svědectví ohledně jejich poselství. Poté, co se nechala pokřtít, se jí rodiče zřekli, a tak se s těžkým srdcem odstěhovala do Kodaně, kde pracovala a šetřila si peníze, aby mohla následovat výzvu proroka a emigrovat do Utahu.
Po několika letech to dokázala uskutečnit. S velkým očekáváním odcestovala do Utahu a doufala, že se tam znovu setká s přáteli. Místo toho zjistila, že je sama a neovládá tamní jazyk. Bylo by lehké propadnout rozčarování, ale to ona neudělala. Namísto toho se pevně přimkla ke své smlouvě, že bude následovat výzvu proroka, aby se svatí shromáždili, a tlačila se kupředu. Budu navždy vděčný za to, že to učinila, protože zanechala naší rodině dědictví víry, které nám žehná až doposud.
President Kimball měl pravdu. Rozšiřující se propast mezi učením Církve a učením světa představuje zkoušku, která nám, jakožto členům Církve, může znesnadnit to, abychom zůstali v bezpečí před zlem naší doby. Nebeský Otec nás však nezanechal bez pomoci. Dal nám obřady a smlouvy, díky nimž, pokud na ně budeme pamatovat, budeme v bezpečí a které nám budou pomáhat čelit nesnázím, jež nás potkají.
[i] Citováno starším Edwardem Stevensonem v knize Life of Heber C. Kimball, Bookcraft, Salt Lake City, Utah, strana 446.
[ii] Viz Nauka a smlouvy 84:20.
[iii] Starší M. Russell Ballard, „Jako neuhasitelný oheň“, Liahona, červenec 1999.
[iv] Viz 2. Král. 22:1–13; 2. Král. 23:1–3; 2. Par. 34:1–2, 8, 14–21, 29–33. 34:1–2, 8, 14–21, 29–33.
[v] Mladá rodina, Dorothy Marie Young Folková, strana 293.