Už od začátku podzimu se postupně v obchodech objevují halloweenské dekorace, děti dostávají pozvánky na kostýmové párty a z parapetů se na nás šklebí rozsvícené dýně. Přestože Halloween patří ke keltským a potažmo americkým tradicím, v posledních letech se stává populárním i u nás a poněkud zastiňuje český tradiční svátek Památku zesnulých neboli lidově Dušičky. V tento den chodí rodiny zapálit svíčku na hrob svých blízkých a vzpomínají na ně. Lidé mají touhu spojit se nějakým způsobem se členy rodiny, kteří je již opustili. Bez ohledu na čas, který již uplynul, cítí úctu ke svým předkům. Pouto, které si s nimi během života vytvořili, nemizí.
To, co může přinést všem lidem naději a útěchu, když jejich blízcí zemřou, je vědomí, že život pokračuje i po smrti. Tím, že Ježíš Kristus přinesl smírnou oběť a vstal z mrtvých, byla, slovy svatých písem, zlomena pouta smrti. Díky tomu budou všichni lidé jednoho dne vzkříšeni. Druhou dobrou zprávou je to, že rodiny mohou žít spolu i na věčnosti.
Jsme Boží děti, duchovní bytosti. Bůh pro nás připravil plán spasení, jehož součástí je smrtelný život. Narodili jsme se na tento svět, dostali jsme tělo a procházíme zkouškou, během které máme možnost budovat vztahy a charakter, obrátit se k Bohu a uzavřít s Ním posvátné dohody, kterým říkáme smlouvy. Na konci tohoto života naše tělo umírá, ale duch se vrací do duchovního světa, odkud přišel. Při vzkříšení se tělo a duch opět spojí a člověk bude moci obdržet věčný život. To znamená, že bude moci žít se svou rodinou v Boží přítomnosti a stát se takovým, jako je Bůh. Bůh nás, své děti, miluje a přeje si dát nám stejnou moc a poznání, jako má On sám.
Rodina je pro Boží plán ústředním bodem. Nedávno zesnulý president Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů Russell M. Nelson řekl, že oslavení neboli věčný život není záležitostí jednotlivců, ale rodin. Jedna z podmínek, které musí člověk splnit, aby získal věčný život, je uzavření manželství na věčnost. Když jsou muž a žena zpečetěni v chrámu a uzavřou s Bohem posvátné smlouvy, platnost tohoto svazku neskončí smrtí, ale bude pokračovat i na věčnosti. Toto zaslíbení je podmíněné věrností manželů v dodržování smluv, které uzavřeli – neboli slibů, které dali Bohu i sobě navzájem. Děti, které se jim následně narodí, se automaticky stávají součástí této věčné rodiny. Dalším úkolem je vykonávání posvátných obřadů za zesnulé předky, kteří neuzavřeli smlouvy s Bohem za svého života, aby rodiny mohly být propojeny. Tito předkové mají v duchovním světě možnost tyto obřady přijmout, nebo odmítnout.
Velmi inspirativní pohled na smrt blízké osoby nám ukázal na nedávné generální konferenci Církve její nový president Dallin H. Oaks, který mluvil o svém dětství: „Vyrůstali jsme ve šťastné rodině, které byl náš zesnulý otec vždy součástí. Matka nás učila, že my máme otce a že ona má manžela a že díky chrámovému sňatku budeme vždy rodinou. Tatínek byl pryč jen dočasně, protože ho Pán povolal k jinému dílu.“
Vyrovnat se se ztrátou blízké osoby je vždy bolestivé. Smutek a slzy jsou cenou za lásku, kterou k ní chováme. Ale díky evangeliu Ježíše Krista se na tuto situaci můžeme dívat z perspektivy věčnosti. Je nám útěchou vědomí, že vše, co se v našem životě děje, má nějaký význam, a že Ježíš Kristus našemu zármutku rozumí. Duchovní svět od nás není daleko. Členové naší rodiny, kteří již zemřeli, jsou nám stále nablízku, a jednou se s nimi opět setkáme.
A tak stejně jako o Dušičkách rozsvěcujeme svíčky, můžeme i ve svém srdci zažehnout plamínek naděje a klidu.