Poté, co byla činnost Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů v roce 1950 zakázána, se členové v Praze začali znovu scházet na nedělních shromážděních až v polovině 70. let minulého století. Nejprve se scházeli v různých bytech členů Církve, později již jen v bytě manželů Jiřího a Olgy Šnederflerových. Bratr Šnederfler byl tehdy presidentem Československého okrsku Praha.
Velká změna v životě odbočky Praha nastala po sametové revoluci. Byla znovu otevřena Československá misie Praha. 30. června 1990 přijel do Prahy president misie Richard W. Winder s manželkou Barbarou. Dva misionáři sloužící v Praze se stali součástí odbočky Praha. Nedělní shromáždění se již nekonala v bytech, ale v pronajatých prostorách.
Další změnou bylo dokončení rekonstrukce budovy, kterou Církev zakoupila na Špejcharu u stanice metra Hradčanská. V neděli 31. července 1994 budovu zasvětil president C. Max Caldwell z předsednictva území. Ve svém proslovu mluvil o hodnotě této budovy – ptal se, jakou hodnotu má místo, kde se předávají svědectví, kde můžeme zpívat písně Bohu, kde děti mohou poznávat, že jsou děti Boží, kde můžeme slyšet slova Proroka Josepha Smitha a kde můžeme být poučováni z písem.
Po zasvěcovací modlitbě jsme zpívali jako závěrečnou píseň Píseň nadšení, v současném zpěvníku se nazývá Duch Boží. Do deníku jsem si tehdy zapsal, že to byl mohutný chorál. Měl jsem pocit, že s námi zpívá ještě sbor andělů.
Do historie odbočky Praha se samozřejmě zapsal také 15. květen 2016, kdy byl zorganizován Kůl Praha Česká republika a současně s tím se z odbočky Praha stal sbor Praha. Prvním biskupem se stal bratr Jaroslav Řezanka.
Služba biskupa ani presidenta odbočky není snadná. To dvojnásob platí o sboru Praha, který se hodně liší od všech sborů a odboček v našem kůlu. Kromě toho, že je největší, liší se i složením členů. Pocházejí z mnoha různých zemí a mluví různými jazyky. V neděli na shromáždění se vždy objeví nové tváře. Můžeme si klást otázky – je to nový člen našeho sboru, který se přistěhoval, nebo návštěvník, nebo nový zájemce, nebo bývalý misionář? A jakou řečí mluví?
Shromáždění svátosti se tlumočí do angličtiny, i veškerá výuka je dostupná jak v češtině, tak v angličtině.
V rámci sboru Praha byla nedávno založena skupina v Kladně, kde se členové a zájemci z Kladna a okolí scházejí 1. a 3. neděli v měsíci. Skupina je menší verzí odbočky či sboru, která se zakládá tam, kde je reálný předpoklad dalšího růstu časem vedoucího ke vzniku nové samostatné, nezávislé odbočky.
Když jsme se s mou manželkou Maruškou v roce 1995 přestěhovali do Prahy, sloužil zde jako asistent misijního presidenta Brysona misionář – starší Patrick Šedivý. V té době nás ani nenapadlo, že o 20 let později bude naším biskupem. Než jsem se přestěhoval do Prahy, bydlel jsem ve Vrchlabí. V roce 1994 tam sloužila jako misionářka sestra Allyse Nielsen. Protože starší Šedivý a sestra Nielsen, když byli uvolněni jako misionáři na plný úvazek, neměli pocit, že tím jejich služba pro lidi a členy v České republice skončila, často se sem, už jako manželé, vraceli. Nyní jsou oni a některé jejich děti členy sboru Praha.
Jejich oddaná a obětavá služba inspiruje nejen členy našeho sboru, ale i ostatní.