Působení Církve v Brně začalo před 90 lety. 2. ledna 1930 (ani ne půl roku po otevření misie) do Brna přišli první misionáři – starší Toronto a starší Josie. Konaly se přednášky pro angloamerické kluby, různé spolky, jako byly YMCA či Rotry klub, přednášky pro školy apod. Přednášky o Utahu umožnily mluvit také o naukách Církve. Prvním mužem vysvěceným ke kněžství byl bratr Kotulán působící v předsednictvu odbočky. Předválečná činnost byla obtížná, protože nebyly žádné učebnice češtiny pro anglicky mluvící osoby. Také v té době začala světová krize a lidé měli existenční problémy. Brzy po jejím odeznění začaly česko-německé třenice, nastala mobilizace po hrozbách Adolfa Hitlera, došlo k obsazení československého pohraničí německou armádou v r. 1938, k okupaci českých zemí Německem 15. března 1939 a nakonec i k odvolání všech misionářů. Poslední z nich odjeli o půlnoci před začátkem 2. světové války. Předtím nás navštívil president Joseph Fielding Smith a před válkou byli pokřtěni poslední lidé, včetně mého otce a sestry. Došlo k zákazu veřejné činnosti Církve.
Zákaz veřejné činnosti byl plně ukončen až 23. května 1943, kdy k nám bylo přineseno Melchisedechovo kněžství z německé misie, kde Církev působila už téměř sto let, a proto tam nebyla zakázána. V roce 1943 se scházelo ve vlastním sále v Brně kolem 40 členů. V té době byl presidentem odbočky můj otec, Otakar Vojkůvka, a zůstal jím až do června 1949. Po válce se činnost rozvinula, přibývalo členů, kteří měli svědectví a byli aktivní. Vzpomínám na všelijaké akce, které pořádali misionáři, přestože mi bylo teprve 4–5 let. Každý měsíc byl u nás na obědě president Toronto s misionáři. Když po obědě utíral nádobí, divil jsem se, jak utíral sedm talířů naráz, a byly skutečně suché!
Po čtyřech letech byla dne 6. dubna 1950 činnost Církve v Československu úředně komunistickou vládou zakázána. Přesto jsme se v Brně scházeli, aspoň v domovech členů. Měli jsme i Primárky a Nedělní školu. Shromáždění svátosti se svědectvími jsme mívali jen první neděli v měsíci – v postní neděli. Jen v roce 1950 bylo v Brně pokřtěno ještě asi dvanáct členů a v roce 1955 dalších deset – rodičů a dětí členů, včetně mě. Doma jsme se vždy u oběda bavili jen o náboženských tématech a rodiče mi vysvětlili podstatu modlitby, takže cesta ke křtu nebyla problém. Když jsem se chtěl dát pokřtít, tatínek mi dal písma a řekl: „Tu máš, čti, a když nebudeš něčemu rozumět, přijď se zeptat.“ A tak jsem si před křtem přečetl Bibli, Knihu Mormon [jak se tehdy nazývala], Drahocennou perlu i polovinu Nauky a smluv (druhá půlka ještě nebyla přeložena).
Od r. 1962 jsme měli možnost cestovat do NDR, kde Církev nebyla zakázána, a dvanáct z nás se zúčastnilo týdenního setkání mládeže Církve „Jugendtreffen“ a dalších setkání a shromáždění i v průběhu roku. Naši cestu tehdy zorganizovala sestra Miroslava Bezáková z Brna, která se později do Německa provdala.
V roce 1961 jsem se seznámil s jógou – z příruček indického lékaře, který ji učil spíše jako psychosomatické cvičení s rehabilitačními prvky, a dokonce napsal pěknou brožuru o Ježíši Kristu. Ve sportovním oddíle jsem se stal cvičitelem jógy. Spolu s otcem jsme se stali propagátory jógy, protože měla některé prvky, se kterými jsme se mohli ztotožnit: Slovo moudrosti, sebevýchova, stálý pokrok, studium, psaní deníku atp. Spolu s Otakarem Vojkůvkou a později i s dalšími jsme dělali veřejné přednášky a pořádali kurzy jógy asi ve třiceti městech, kde jsme potom zahájili kurzy jógy.
V srpnu 1968 nás napadl a okupoval Sovětský svaz. Naděje na svobodu u mnohých pohasly. President odbočky Brno spolu s dalšími 19 členy emigroval. Činnost zůstala jen v rodinách.
Od roku 1970 jsme začali pořádat tábory jógy. Ráno jsme začínali modlitbou, před jídlem a na konci dne byla vždy modlitba, a když jsme se na konci týdne loučili, tak písní „Bůh buď s vámi, než se sejdem zas!“ Učili jsme Slovu moudrosti, Desateru pravidel štěstí od Davida O. McKaye, lidé si zapisovali Krédo Georga Alberta Smitha a hesla presidenta Kimballa a výroky Josepha Smitha. Probírali jsme myšlenky ze starších příruček pro mládež Církve a Pomocného sdružení, např. Naše slunečnice. Přesto jsme ještě nemluvili vůbec o Církvi – jen o jejích naukách, protože jsme k tomu tehdy neměli oprávnění. Ty, kteří projevovali největší zájem o tyto nauky, jsme pak pozvali k nám do Brna na „Školu moudrosti“, která se konala jednou měsíčně. Tam jsme osvětlili některé další nauky, a když jsme nakonec některým řekli o Církvi, hned projevili zájem a téměř všichni byli po misionářských lekcích pokřtěni.
V březnu 1975 jsem navštívil bratra Jiřího Šnederflera v Tachově, který mě vysvětil ke kněžství a povolal presidentem odbočky v Brně. Navštívil jsem všechny dřívější členy na Moravě a v Brně a začali jsme mít doma shromáždění. 7. června 1975 se konala po 25 letech první konference odbočky. Po čase byly první křty – kolegové ze zaměstnání, moje manželka a také náš nynější patriarcha, bratr Radovan Čaněk. Naším heslem bylo: „Nemohou-li do naší země přijít misionáři, musí se zde narodit.“ V roce 1980 nás přijel povzbudit apoštol, starší Boyd K. Packer. V osmdesátých letech už bylo ročně pokřtěno okolo dvaceti lidí, kteří původně chodili do jógy a na tábory nebo byli z řad našich přátel. V roce 1984 mě ve vedení odbočky vystřídali bratr Jaromír Holcman a pak Otakar Vojkůvka. Velkou posilou a povzbuzením bylo pro nás postavení chrámu ve Freibergu a naše návštěvy v Německu. V roce 1988 jsem byl opět presidentem odbočky – právě v době před návratem misionářů a oficiálním uznáním Církve státem. Většina shromáždění se v letech1975–1990 konala v našem bytě. Poté jsme sehnali větší prostory a nyní máme vlastní budovu – první kapli vybudovanou Církví u nás.
V roce 1990 se vrátili misionáři a v červenci i president misie Richard Winder. Spolu s ním přijel do Brna i president Gordon B. Hinckley, který měl jedinou přednášku v republice v Brně, v hotelu International, kde se už sešlo 217 členů a přátel Církve. Po roce 1990 na tábory jógy přijížděli i misionáři a domlouvali si schůzky se zájemci o Církev.
Ve vedení odbočky se během třiceti let od té doby vystřídalo několik dalších bratří a v roce 2002 byla postavena v Brně první kaple v České republice. V roce 2016, kdy u nás vznikl kůl Praha, se odbočka přeměnila ve sbor a byl povolán biskup, bratr Ian Saunders, a vysvěceni první vysocí kněží. Nyní je biskupem Pavel Řezáč.
Mám neochvějné svědectví o Bohu, o Kristu a obnoveném evangeliu. Vím, že misionáři, členové a vedoucí od začátku až po dnešek šíří světlo evangelia a snaží se tak zlepšit sebe i svět. Věřím, že se sbor Brno bude Kristovu ideálu přibližovat i nadále.