Díky technologickému pokroku, kterého bylo dosaženo v minulém století, se mohou členové a příznivci Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů po celém světě těšit z výhod, jež plynou ze snazší dostupnosti generálních konferencí. V Evropě neměli ti, kteří chtěli konferenci sledovat, k jejímu vysílání vždy tak snadný přístup.
Norbert Meissner z Německa si pamatuje, jak přenos vysílání generální konference do kaplí probíhal prostřednictvím telefonní linky. Jeho rodiče brali jeho i jeho dva bratry do střediska kůlu v Norimberku, kde bývali celý den. Bylo mu deset let a bylo to pro něj „nanejvýš nudné“.
„Kvalita vysílání byla velmi nízká,“ uvedl Meissner. „Znělo to jako telefonní hovor, ale nikoli digitální. Bylo to jako analogový telefonát se všemi těmi rušivými zvuky.“
Daryl Watson ze Skotska vzpomíná na generální konference na konci 60. let, které byly přenášeny do kaplí prostřednictvím telefonu.
„Moje rodina musela cestovat do asi 50 kilometrů vzdálené kaple v Edinburghu, aby si mohla konferenci poslechnout,“ řekl.
Několik dní před konferencí musel telefonní technik zřídit zvláštní telefonní linku a po konferenci ji znovu odpojit. Pro maminku pana Watsona bylo sledování konference tímto způsobem náročné, obzvláště když měla na starost malé děti.
„Často se také stávalo, že spojení vypadlo, a vy jste chvíli nic neslyšeli,“ uvedl Daryl Watson.
Telefonní linky byly nakonec nahrazeny rozhlasovým vysíláním, přičemž na zpětném projektoru se promítala fotografie generální autority, která právě hovořila. Od tohoto se brzy, koncem 70. let, rovněž upustilo, a kůly dostávaly konferenci na videonahrávkách několik týdnů po skončení jednotlivých zasedání. Členové je pak mohli zhlédnout na zvláštních zasedáních pořádaných při této příležitosti.
Dinis Adriano z Portugalska vzpomíná, jak sledoval konferenci na videonahrávkách, když dospíval.
„Vzpomínám na proslov Bruce R. McConkieho, ve kterém se loučil,“ řekl Dinis. „Bylo to na jedné sobotní akci a udělalo to na mě veliký dojem. Vzpomínám si, jak jsem naslouchal tomuto mocnému proslovu staršího McConkieho, aniž bych úplně všemu rozuměl, ale pociťoval jsem Ducha jako nikdy předtím.“
Dinisův bratr Paulo vzpomíná na to, jak po generální konferenci čítával Liahonu.
„Překlad do portugalštiny trval hodně dlouho,“ řekl. „Pamatuji si, jak jsem vždy nedočkavě otevíral stránky uprostřed, abych se podíval, zda došlo v kvorech k nějakým velkým změnám.“
Když se začalo se satelitním vysíláním, zážitky z konference doznaly pro Paula „zásadní“ proměny.
„Možnost sledovat živě presidenta Ezru Tafta Bensona a všechny ostatní generální autority byla jedinečným zážitkem,“ uvedl Paulo. Rovněž si vybavuje, jak dostávali videonahrávky. „Když se ohlížím zpátky, zní to zvláštně, že jsme museli čekat dva či tři měsíce na to, abychom se dozvěděli, co bylo řečeno na generální konferenci.“
Hanno Luschin z Německa si rovněž vzpomíná na satelitní vysílání. Brával rodinu do střediska kůlu, aby tam sledovali konferenci, každých šest měsíců, aniž by kdy nějakou vynechal. Když v polovině 90. let technologie pokročila ještě dále, mohl spolu se svou rodinou, se kterou žil v té době v Anglii, nastavit malou satelitní anténu na střeše svého domu, aby byli schopni přijímat vysílání generální konference takto.
„Bylo to vždycky dobrodružné, protože jeden z mých starších synů musel vylézt po žebříku nahoru na střechu, kde pomalu otáčel anténou, a já jsem zatím dole na televizi sledoval, jak je signál silný, abychom si tak zajistili jasný obraz i zvuk,“ uvedl.
Když se generální konference stala ještě dostupnější díky internetu, začal ji Hanno Luschin sledovat v přímém přenosu doma. Protože se s rodinou stěhovali na různá místa po Evropě, vysílání začínalo čím dál tím později, a proto konferenci sledoval dokonce až do rána, přičemž někdy končila až okolo páté hodiny.
„Každá minuta stála za to,“ řekl. Často vzpomíná na minulost, kdy doručit zprávu do různých částí světa trvalo celé měsíce.
„Jak požehnaní jsme tím, že máme přístup ke slovům žijících proroků, aby nám v těchto posledních dnech poskytovala vedení.“