Veřejné prohlášení na téma náboženské svobody a opatření proti diskriminaci

Přivítání a úvodní slovo:

Starší D. Todd Christofferson

Dobré ráno, děkujeme, že jste přišli. Jsem starší D. Todd Christofferson a jsem zde, abych z pozice jednoho z Dvanácti apoštolů Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů tuto tiskovou konferenci uvedl. Ve třech až čtyřminutových příspěvcích se s námi o své myšlenky podělí sestra Neill Marriottová, členka generálního předsednictva Mladých žen, a starší Dallin H. Oaks se starším Jeffreym R. Hollandem z Kvora Dvanácti apoštolů.

Přestože se Církev se sdělovacími prostředky častokrát setkává na každodenní bázi,

tiskové konference příliš často nepořádáme – snad jen jednou za rok či dva, když máme nějaké zásadní sdělení nebo potřebujeme říci něco důležitého. A dnes máme co říci. Chtěli bychom se s vámi podělit o své obavy z narůstajícího napětí a názorové polarizace mezi těmi, kteří obhajují náboženskou svobodu, na jedné straně a těmi, kdo obhajují práva homosexuálů, na straně druhé. Těm, kteří Církev pečlivě sledují a jsou obeznámeni s jejím učením a stanovisky ohledně různých sociálních otázek, bude zřejmé, že zde dnes neoznamujeme žádnou změnu v nauce nebo v tom, čemu Církev učí.

Chtěli bychom však navrhnout cestu vpřed, jež umožní, aby ti, kteří mají na tuto komplexní problematiku odlišné názory, mohli společně hledat řešení, která budou spravedlivá vůči všem.

Poté, co promluví naši řečníci, zůstanou někteří z nás zde, abyste jednotlivě dostali možnost položit jakékoli upřesňující otázky.

Nejprve promluví sestra Marriottová jakožto členka církevního výboru veřejných záležitostí a poté budou následovat starší Oaks a Holland.

Sestra Neill Marriottová

Jmenuji se Neill Marriottová a těší mě, že zde mohu dnes být po boku staršího Christoffersona, Oakse a Hollanda jako zástupce Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů a podělit se o naše názory na probíhající diskusi o náboženské svobodě. I když promlouváme především k americké veřejnosti, máme na mysli všechny členy Církve, kterých je po celém světě 15 milionů, přičemž mnozí z nich jsou součástí národů, jež bojují s týmiž problémy, jimž v současné době čelíme zde ve Spojených státech.

Na celonárodní úrovni probíhá velká debata o manželství, rodině, svědomí jednotlivce, o kolektivních právech a o tom, jaké místo zaujímá v naší společnosti náboženská svoboda. Konečný výsledek této debaty bude mít značnou měrou vliv na to, zda miliony lidí pocházejících z různého prostředí s odlišnými názory a hodnotami budou žít v dohledné budoucnosti pospolu v relativním souladu.

V jakékoli demokratické společnosti vedou rozdíly často k napětí. Takového napětí se není třeba obávat, pokud se nevyhrotí natolik, že bude hrozit zničením samotné struktury společnosti.

I když k tomu již v průběhu naší historie několikrát došlo, jako spoluobčané dosahujeme nejlepších výsledků, pokud protichůdné síly různých stanovisek, která jsou otevřeně a do detailu vyjadřována v celonárodní debatě, vedou nakonec ke kompromisu a usnesení, na základě něhož vykročíme vpřed jako národ, silnější než kdy předtím.

Tématem diskuse, o níž dnes hovoříme, je to, jak prosadit práva jedněch lidí, aniž by další lidé přišli o ta svá. Jednu stranu této debaty představují zastánci práv LGBT lidí [leseb, gayů, bisexuálních lidí a translidí]. Toto hnutí vzniklo po stovkách let zesměšňování, pronásledování, a dokonce i násilí namířeného proti homosexuálům. Nakonec většina společnosti uznala, že takovéto zacházení je prostě nesprávné a že taková základní lidská práva, jakým je například právo na získání zaměstnání nebo bydlení, nemají záviset na sexuální orientaci dané osoby.

Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů věří, že sexuální vztahy jiné povahy než ty mezi mužem a ženou, kteří spolu žijí v manželském svazku, jsou v rozporu s Božími zákony.

Toto přikázání a tato nauka pocházejí ze svatých písem a my nemáme právo je jakkoli měnit. Bůh je však láskyplný a milosrdný.

Má na srdci blaho všech svých dětí bez rozdílu a očekává od nás, že se k sobě budeme chovat s láskou a spravedlností. V životě Ježíše Krista nalézáme hojné důkazy toho, že přestože neochvějně prosazoval život podle zákonů Božích, podával pomocnou ruku lidem na okraji zájmu společnosti, i když si za to vysloužil kritiku. Rasové menšiny, ženy, starší lidé, lidé s tělesným nebo duševním postižením a ti, kteří zastávali nepopulární profese – ti všichni u Spasitele lidstva nalézali pochopení.

A právě z tohoto důvodu se Církev veřejně zastala zákonů a nařízení, které poskytují LGBT lidem ochranu před diskriminací v oblasti bydlení a zaměstnání.

Starší Dallin H. Oaks

Na druhé straně ti, kteří usilují o ochranu náboženského přesvědčení a vyznání a svobodného uplatňování své víry, znepokojeně sledují neustálý úpadek drahocenných svobod, jež jsou zaručeny Ústavou Spojených států. Záruky náboženské svobody, které jsou již od roku 1791 začleněny v Prvním dodatku Ústavy, ujišťují všechny občany, že mohou zastávat jakékoli náboženské názory a že svou víru mohou svobodně vyjadřovat a jednat podle ní, pokud takovéto jednání neohrožuje veřejné zdraví či bezpečnost. Toto je jedna ze svobod, kterých si v Americe nejvíce vážíme a které největší měrou určují náš národní charakter. Dnes jsme však svědky nových příkladů útoků na náboženskou svobodu, a to se vzrůstající frekvencí. Patří mezi ně tyto:

V Kalifornii se dvěma tuctům křesťanských studentských spolků nedostalo uznání, protože požadují, aby jejich vlastní vedoucí sdíleli jejich křesťanskou víru. Univerzitní systém nutí tyto skupiny, aby se zpronevěřovaly svému náboženskému přesvědčení, pokud chtějí, aby byly jejich kluby uznány.

Nedávno v jednom z největších amerických měst nechali právníci jednající jménem místní samosprávy předvolat duchovní, kteří vystoupili z náboženských důvodů proti novému zákonu, aby předložili svá kázání a poznámky. Tito duchovní čelili nejen zastrašování, ale i trestnímu stíhání za to, že trvali na tom, že by nová vyhláška týkající se práv homosexuálů měla být předmětem referenda.

Před několika lety byl vybrán gymnasta, který je držitelem zlaté olympijské medaile, shodou okolností Svatý posledních dnů, aby vedl americkou výpravu na olympijských hrách. Byl na něj vyvíjen nátlak, aby na svou pozici symbolického vedoucího týmu rezignoval, protože obhájci práv homosexuálů protestovali kvůli tomu, že dříve podpořil kalifornský Návrh 8 [známý také jako Proposition 8, což je ústavní dodatek, který stanovuje, že manželství je možné uzavírat jen mezi mužem a ženou]. Je ironií, že mu tak byla upřena tatáž svoboda svědomí, kterou zástupci médií požadovali pro homosexuální atlety, jež by symbolicky reprezentoval.

V nedávné době byl přinucen odstoupit ředitel jedné velké americké korporace na základě podobně ostré odezvy vyvolané jeho osobním přesvědčením, čemuž média rovněž věnovala značnou pozornost.

Tento seznam se naneštěstí rozrůstá. Obvinění z fanatismu namířená vůči lidem jen proto, že jsou motivováni svou náboženskou vírou a svědomím, mají děsivý vliv na svobodu projevu a veřejnou diskusi. Ve chvíli, kdy jsou věřící lidé veřejně zastrašováni, podrobováni odvetným opatřením, nuceni opouštět zaměstnání či osobně doplácejí na to, že veřejně pozvedli svůj hlas, přispěli v nějaké záležitosti nebo se zúčastnili voleb, je to naše demokracie, kdo prohrává. Takovéto taktiky jsou zrovna tak špatné jako upírat někomu přístup k zaměstnání, bydlení či veřejným službám na základě jeho rasy či pohlaví. Církve mají stát na minimálně stejně silném základě jako kterýkoli jiný subjekt, když vstupují do veřejného prostoru, aby se účastnily veřejných politických diskusí.

Jednou z velkých ironií dneška je skutečnost, že někteří lidé, kteří tolik bojovali a bojují za práva LGBT osob, se nyní snaží upřít druhým lidem práva na to, aby mohli vyjádřit nesouhlas s jejich návrhy v rámci veřejné politiky. Drahocenné ústavní právo na svobodu projevu nevylučuje žádného jednotlivce ani skupinu a společnost je doopravdy svobodná pouze tehdy, když respektuje svobodu uplatňování náboženské víry a náboženského přesvědčení a vyznání, kterážto svoboda se vztahuje na každého, včetně příslušníků nepopulárních menšin.

Dnes se po zákonodárcích v celém národě žádá, aby posílili zákony, které souvisejí s problematikou LGBT lidí, v zájmu toho, aby jim byl zajištěn rovný přístup k bydlení a zaměstnání. Vedení Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů se veřejně vyjadřuje ve prospěch takovýchto opatření. Zároveň však naléhavě potřebujeme zákony, které by ochraňovaly věřící komunity a jednotlivce před diskriminací a odvetnými opatřeními za to, že se domáhají základních práv svobodného vyjadřování a praktikování svého náboženství, kterážto práva leží v samém srdci naší národní identity a občanského dědictví.

Jelikož se nás lidé často ptají, jaké v této záležitosti zaujímáme stanovisko, Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů prosazuje následující zásady založené na učení Ježíše Krista a na spravedlivém přístupu ke všem lidem, včetně věřících:

Žádáme pro každého Bohem a Ústavou dané právo žít podle své víry a diktátu vlastního svědomí, aniž by tím bylo ohroženo zdraví či bezpečnost druhých.
Prohlašujeme, že tatáž svoboda svědomí se musí vztahovat na muže a ženy kdekoli, aby se mohli řídit náboženskou vírou, kterou si zvolí, nebo vůbec žádnou, pokud se tak rozhodnou.

Věříme, že zákony mají být koncipovány tak, aby bylo dosaženo rovnováhy mezi svobodami všech lidí a zároveň aby byli respektováni ti, kteří vyznávají odlišné hodnoty.

Odmítáme pronásledování a odvetná opatření jakéhokoli druhu, včetně pronásledování založeného na rase, etnické příslušnosti, náboženském přesvědčení, ekonomické situaci nebo na rozdílech v pohlaví či sexuální orientaci.

Vyzýváme orgány místní, státní a federální správy, aby sloužily veškerému svému lidu tím, že budou schvalovat zákony, které budou chránit nezbytné náboženské svobody jednotlivců, rodin, církví a dalších náboženských skupin, zatímco budou rovněž ochraňovat práva našich LGBT občanů v oblastech, jako je bydlení, zaměstnání a veřejné služby v hotelích, restauracích a dopravě, což jsou ochranná opatření, jež nejsou v mnohých oblastech země k dispozici.

Starší Jeffrey R. Holland

Zajistit práva všem lidem – včetně práv náboženských – vyžaduje moudrost a dobrý úsudek, soucit a spravedlnost.

Z politického hlediska to zcela jistě vyžaduje, aby byl člověk zasvěcen té nejvyšší úrovni státnických schopností. Pokud se kterákoli strana uchýlí k zastrašování, snaze získat body v oblasti politiky nebo obviňováním z fanatismu, tak se nedosáhne ničeho.

Jedná se o závažné záležitosti, které vyžadují seriózní myšlenky, jež budou prezentovány v ohleduplné, zdvořilé diskusi.

O jakých náboženských právech hovoříme? Na úvod se odvoláváme na Ústavou zaručené právo náboženských společností fungovat dle toho, co jim přikazuje jejich víra. V tom je zahrnuto jejich právo vyučovat tomu, čemu věří, od řečnického pultu a v církevních třídách, dělit se otevřeně o svá stanoviska na veřejnosti a bez omezení sloužit svým členům.

Zahrnuje to právo nakládat s majetkem církve v souladu s tím, čemu věří, aniž by to bylo zpětně kritizováno ze strany vlády. Takováto práva samozřejmě nemají být uplatňována tak, že by došlo k ohrožení veřejného zdraví nebo osobní bezpečnosti. Dotýkala by se takových záležitostí, jako jsou například zaměstnání, měřítka etického kodexu či akreditace na církevních školách. Je tomu tak proto, že církví vlastněné podniky nebo subjekty, které přímo souvisejí s účely a funkcemi dané církve, musí mít stejnou svobodu ve stanovování měřítek a postupů pro zaměstnávání jako církev samotná.

Náboženská práva musí bezesporu zahrnovat i právo rodiny uctívat a provádět náboženské činnosti u sebe doma, jakkoli uzná za vhodné, a právo rodičů učit své děti v souladu se svými náboženskými hodnotami – přičemž berou na vědomí, že jakmile budou děti v patřičném věku, zvolí si svou vlastní cestu.

Kromě toho, že se věřícím lidem má dostávat ochrany ze strany institucí, musí jednotlivci trvat na svých právech daných Ústavou. Tato zahrnují například život v souladu s jejich náboženským přesvědčením, které v hloubi duše zastávají, včetně možnosti vybrat si svou profesi či zaměstnání nebo sloužit ve veřejném úřadu, aniž by byli zastrašováni, k čemukoli nuceni nebo vystavováni odvetným opatřením ze strany jiné skupiny. Například lékař, který je Svatý posledních dnů a který má námitky vůči provádění potratů nebo umělého oplodnění u lesbického páru, by k tomuto neměl být proti svému svědomí nucen, zvláště když lze snadno najít jiné lékaře, kteří jsou toto ochotni vykonat. Jako další příklad může posloužit místní katolický lékárník, který, pokud odmítá prodávat „pilulku po“, zatímco ta je běžně dostupná ve velkých lékárenských řetězcích, by rovněž neměl být prostřednictvím zastrašování nebo bojkotování nucen k tomu, aby jednal v rozporu se svým svědomím.

S trochou porozumění a dobré vůle a za předpokladu, že budou obě strany ochotny přistoupit na nějaké ústupky a kompromisy, nebude žádné z těchto práv zaručovaných věřícím lidem zasahovat do práv homosexuálních mužů a žen, kteří si přejí vést svůj život v souladu se svými vlastními právy a zásadami.

Závěrem bych chtěl zdůraznit tento názor jakožto alternativu k rétorice a netoleranci, jež již příliš dlouho charakterizují národní diskusi na toto téma. Musíme najít způsob, jak dávat najevo respekt k druhým, jejichž víra, hodnoty a chování se liší od těch našich, aniž bychom při tom kdy byli nuceni popírat nebo opouštět svou vlastní víru, hodnoty či vzorce chování. Práva každého občana jsou nejlépe ochraňována tehdy, kdy se každý jedinec či skupina zasazuje o ochranu oněch práv, která si přejí, aby byla ochraňována pro ně samotné, i ve prospěch druhých.

Dnes jsme vyslovili obavy Církve ohledně úpadku náboženských svobod, přičemž voláme po spravedlnosti pro všechny. Připomínáme všem oficiální prohlášení, které Církev vydala v roce 1835 a které bylo formálně začleněno do jejího posvátného textu známého jako Nauka a smlouvy. V textu tohoto verše z písem se uplatňují oba prvky stanoviska, které dnes zaujímáme.

Nauka a smlouvy

Zaprvé to, že jsme všichni před Bohem zodpovědní za svědomité uplatňování své náboženské víry a vyzýváme všechny Svaté posledních dnů, aby svědomitě uplatňovali i svou náboženskou svobodu. Zadruhé pak to, že v tomto verši z písem je stanovena náležitá role vlády při ochraně veřejných zájmů, aniž by docházelo k zasahování do neomezeného uplatňování toho, co je tam nazýváno „svobod[o]u duše“. O 180 let později odhodlání členů

Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů být zodpovědnými občany a hájit přitom náboženskou svobodu nikterak neslábne.

Děkuji vám za pozornost.

V tomto okamžiku požádá Michael Otterson zaměstnance oddělení veřejných záležitostí pracující se sdělovacími prostředky, aby dohodli na základě žádostí jednotlivé rozhovory se starším Oaksem a Christoffersonem. Zástupci rozhlasu a televize budou mít přednost.

Dnes jsme z časových důvodů nuceni omezit rozhovory určené k vysílání na maximálně tři minuty.

Pokud by ovšem měli zástupci rozhlasu a televize zájem získat během několika příštích dnů pro určitý pořad rozhovor v delším formátu, rádi jim vyjdeme vstříc. Zástupcům tisku bude dnes poskytnuto trochu více času.

Je zde s námi rovněž starší Von Keetch, právník, který je obzvláště dobře obeznámen s ústavním zákonem a který vám může poskytnout doplňující informace nebo vyjádření pro záznam, jak si budete přát.