Jak můžeme o Vánocích posílit rodinné vztahy díky víře v Ježíše Krista?
Kouzlo Vánoc napříč kulturami
Vánoce jsou pro většinu lidí tím nejkrásnějším a nejdůležitějším svátkem roku. Zejména pro děti má celý advent kouzelnou atmosféru plnou radostného očekávání. Vánoční tradice se napříč zeměmi a kulturami liší. Co mají ale společného, je to, že Vánoce jsou svátkem, během kterého utichnou spory, lidé mají touhu udělat něco dobrého pro druhé, a především chtějí strávit tento čas se svými nejbližšími.
V dnešní době již možná mnozí zapomínají na skutečný důvod, proč Vánoce slavíme. Setkáváme se s názory, že Vánoce jsou dnes jen komerčními svátky, které již s vírou nemají nic společného. Možná, že někteří přes hromady dárků a cukroví nevidí onen pravý význam Vánoc, kterým je připomínka narození Ježíše Krista.
Právě proto mají lidé o Vánocích větší touhu pomáhat – třeba i cizím lidem – nebo rozdávat dárky přátelům. Slavíme narozeniny Ježíše Krista tak, že ve svém okolí rozdáváme lásku podle Jeho příkladu.
Rodinné vánoční tradice zaměřené na Krista
Společné adventní přípravy dokáží sjednotit rodinu. Doma se obvykle provádí velký úklid, peče se cukroví a zdobí se stromeček. Předvánoční čas však může rodinu stmelit ještě více, pokud je zaměřen na Spasitele.
Pomoci rodinám posílit o Vánocích víru mohou například tyto jednoduché činnosti:
-
Čtení veršů z písem o narození a službě Ježíše Krista;
-
vytvoření adventního kalendáře s nápady na dobré skutky nebo s verši z písem;
-
zhlédnutí filmu o narození Ježíše Krista během Štědrého večera;
-
společný zpěv vánočních koled, které svědčí o Kristu;
-
stavění Betléma s dětmi;
-
rodinná modlitba, která přinese do domova klid a inspiraci ke službě.
Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů klade na rodinu velký důraz a učí, že:
„Štěstí v rodinném životě lze s největší pravděpodobností dosáhnout tehdy, když je založen na učení Pána Ježíše Krista. Úspěšná manželství a rodiny jsou založeny a udržovány na zásadách víry, modlitby, pokání, odpuštění, úcty, lásky, soucitu, práce a hodnotných odpočinkových činností.“ (Rodina – prohlášení světu, 1995: https://www.churchofjesuschrist.org/study/scriptures/the-family-a-proclamation-to-the-world/the-family-a-proclamation-to-the-world?lang=ces)
Pokud vytvoříme v našem domově místo pro Krista, stanou se Vánoce něčím více než jen tradicí – přinesou do naší rodiny jednotu, pokoj a lásku.
Služba proměňuje srdce
Tuto pravdu potvrzuje příběh Poslední stéblo ze sbírky Slepičí polévka pro křesťanskou duši, který byl napsaný podle skutečných událostí. Vypráví jej maminka čtyř dětí, která chtěla během adventu navodit doma vánoční atmosféru pomocí rodinné hry. Ta spočívala v tom, že každou adventní neděli si všichni členové rodiny vylosovali jméno jednoho z nich, aniž by prozradili, o koho jde, a pro toho člověka pak měli následující týden tajně dělat dobré skutky. Za každý dobrý skutek, který někdo z nich vykonal, vložil stéblo slámy do jesliček pro Ježíška.
Děti se pro hru nadchly a snažily se, aby bylo do Štědrého dne v jesličkách co nejvíce stébel – aby Ježíškovi přichystaly co nejpříjemnější postýlku. Maminka během adventu vnímala, jaký vliv ta hra na děti má – nehádaly se tolik jako dřív a byly laskavější. Jen nejstarší syn Erik byl den ode dne zamlklejší a vypadal, že ho něco trápí.
Příběh vrcholí čtvrtou adventní nedělí, v předvečer Štědrého dne, kdy Erik s pláčem prozradí mamince, že si už počtvrté vylosoval svou mladší sestru Kelly, kterou nemá rád a která mu dělá samé naschvály, a on už nemá sílu se dál přemáhat. Maminka ho utěšuje a navrhne mu, že si s ním ten úkol na poslední den vymění. Nicméně když na Štědrý den ráno vejde ke Kelly do pokoje, aby jí tajně ustlala postel, vidí, že už to někdo udělal. A tak poslední stéblo do jesliček přece jen vložil Erik.
Tento dojemný příběh je svědectvím o tom, jak prožívání Vánoc zaměřených na Ježíše Krista a na službu může člověku změnit srdce a pomoci uzdravit pochroumané rodinné vztahy.
Přinesme světlo
Církev každoročně v rámci programu Přineste světlo světu (#Light the World) vyzývá lidi po celém světě, aby v předvánočním čase přinesli světlo do života druhých pomocí služby, a poskytuje konkrétní nápady. Členové Církve i kdokoli další se mohou zapojit s většími či drobnějšími skutky služby – darováním oblečení na charitu, návštěvou osamělého příbuzného nebo třeba tím, že pošlou svým známým vánoční přání. Do těchto činností se může zapojit celá rodina a radovat se z dobra, které společně šíří.
Mariana, 21 let, říká:
„Mou oblíbenou vánoční tradicí je pečení vánoček. Co si pamatuji, každý rok byl před Vánoci určen jeden den, kdy se sešlo několik žen z našeho církevního sboru a během dopoledne jsme pekly. Myslím, že jsme pokaždé upekly něco přes šedesát vánoček, které jsme pak balily, a přivazovaly jsme k nim i kartičky s verši z písem. Odpoledne pak jiní členové sboru rozváželi tyto balíčky našim blízkým a přátelům.
Nejvíc se mi na té tradici líbí, že v tom shonu, když jsme průběžně zadělávaly na těsto, motaly vánočky a tajně uzobávaly rozinky, bylo neustále o čem povídat a hodně jsme se i nasmály. Dělaly jsme něco užitečného, a to posílilo naše rodinná i přátelská pouta.“
Vánoce jsou časem lásky a odpuštění
V životě a učení Ježíše Krista nacházíme návod na to, jak druhým projevovat lásku a sloužit jim. V Bibli se píše, že Ježíš chodil, dobře čině (viz Skutkové 10:38). Nemyslel na sebe, ale veškerý čas věnoval lidem a zaměřoval se na jejich fyzické i duchovní potřeby.
A tak si o letošních Vánocích může každý z nás položit tyto otázky: Kdo z mé rodiny potřebuje mou pozornost? Komu a jak mohu ulevit od starostí? Čím dneska někomu udělám hezčí den?
Vánoce jsou také časem odpouštění. Je smutné, že mnoho lidí si stále nese pocit křivdy po tom, co jim bylo ublíženo. Někteří dokonce v důsledku konfliktů nebo nedorozumění nejsou v kontaktu se svou rodinou. Zdá se jim, že nedokáží odpustit anebo že ten, kdo jim ublížil, si odpuštění nezaslouží. Pokud však v sobě člověk živí zášť, ničeho tím nedosáhne. Naopak se trápí ještě víc.
Ježíš Kristus nabízí uzdravení tím, že učí: „Já, Pán, odpustím tomu, komu odpustím, ale od vás je požadováno, abyste odpouštěli všem lidem.“ (Nauka a smlouvy 64:10.) Pokud tedy máme s někým spor nebo se k nám někdo nezachoval dobře a my jsme mu neodpustili, využijme o Vánocích příležitost a napravme to.
Uchovejme si ducha Vánoc po celý rok
Po staletí se o Vánocích zpívá „pokoj všem lidem dobré vůle“, protože je to období, kdy svou pozornost a lásku, soustředěné během roku jen na pár nejbližších, rozšiřujeme i na další lidi. Právě duch Vánoc nám pomáhá si uvědomit, že jsme všichni jedna velká rodina – jsme Boží děti. Na tuto pravdu však nemáme zapomínat ani po zbytek roku. Snažme si tu štědrost a vřelost, jež se v nás o Vánocích probouzí víc než kdy jindy, uchovat i po tom, co rozbalíme dárky, dojíme cukroví a sníh odtaje.
Jak zvon v tichu svátečním
zní v srdcích jeden hlas:
„Buď zdráv, kdo chceš s námi být
a s námi měj štědrý čas.“
Padá sníh a mírem dýchá zem.
Šťastné Vánoce Vám všem.
Najděte vánoční bohoslužbu ve svém okolí
Oslavte narození Ježíše Krista v přátelském společenství