Sociologická encyklopedie definuje tradice jako přetrvávající vzory chování, redukující nejistotu rozhodování. Kromě uvedené pragmatické funkce plní také funkci symbolickou: zpřítomňuje hodnoty, které jsou v dané kultuře či subkultuře považovány za zvlášť významné a které se proto často mění v normativní vzorce chování, ve zvyky, obyčeje, mravy.1)
Původní význam byl spojen s předáváním předmětů z vlastnictví do vlastnictví, posléze s předáváním poznatků, zprostředkováním poznání a konečně s přenosem dávných mínění – tradicí v dnešním slova smyslu.2)
Právě probíhá advent – období, které je tradicemi obzvláště protkané: otevíráme adventní kalendáře, každou neděli zapalujeme svíčku na adventním věnci, zpíváme koledy atp.
Je to období, kdy se chystáme na Vánoce – oslavy narození Ježíše Krista, proto se v tomto článku zaměřím na tradice, které souvisí s Jeho osobou.
Helena a Jarda Řezankovi tradičně během období adventu navštěvují všechny své svěřence v rámci pastýřské služby s balíčky cukroví a nějakým duchovním povzbuzením – veršem z písem či jiným odkazem na Ježíše Krista.
K dalším z jejich tradic patří dopis Ježíškovi – symbol dávání, jelikož Ježíš nám dal ten největší dar ze všech, svůj život. Chtějí si dávat dárky, které toho druhého potěší, ale zároveň se chtějí i překvapit.
„Třeba jsem jednou v dobré víře před Vánoci prohlásila, že bych chtěla řasenku. No, a Jaroušek mi koupil modrou, že mi půjde hezky k očím, a ještě se radoval, že byla ve slevě,“ vzpomíná Helena. „A já mu taky určitě dala spoustu věcí, které úplně nevyužil...Například nesnáší měkké dárky.“
Domluvili se, že si každý napíše seznam 10 dárků včetně obrázků a odkazů a druhý z nich vybere jen něco, tudíž oba dostanou, co si přáli, a zároveň je v tom i to překvapení, protože netuší, co ze seznamu nakonec pod stromečkem najdou.
„Hlavní důvod pro tento dopis ale je zhodnocení roku, vyjádření vděčnosti a připomenutí si momentů, které se nám líbily,“ říká Helena. „Ten dopis totiž slouží tak trochu jako kronika. Píšeme si tam, co jsme ten rok zažili, co jsme se naučili, co se nám na tom druhém líbí, co bychom chtěli zažít příští rok...“
Kromě toho se snaží, aby nějaký dárek dostal i oslavenec – Ježíš Kristus. Tuto tradici začali před 3 lety na základě článku z Liahony: „Je pěkné, že si dáváme dárky navzájem, a je škoda, že nemáme žádný dárek pro Ježíše Krista.“ A tak od té doby píšou u štědrovečerního stolu něco jako předsevzetí do dalšího roku, co Mu dají jako dárek k Vánocům – něčeho se vzdají, něco obětují… Ježíš po nás přece požaduje zkroušené srdce a pokornou mysl a toto se nejlépe odráží v našich činech.
Po štědrovečerní večeři tento dárek vloží pod stromeček jako dárek Ježíškovi. Po Vánocích jej uloží do poličky, aby se k němu začátkem adventu znovu vrátili a zhodnotili, jak se jim každému vedlo a jestli by Ježíš byl s jejich dárkem spokojený. Přinejhorším mají ještě měsíc, aby ho potěšili.
Pokud je u nich na Štědrý den nějaká návštěva, jakože se snaží, aby byla, podělí se o tuto tradici i s nimi, ovšem návštěva si svou kartičku odváží s sebou.
Soustředit se během svátků více na službu a Ježíše Krista nám může pomoct i každoroční adventní kalendář Přineste světlo světu, kde se každý den nachází jiný návrh, jak toho dne někomu posloužit.
Dříve Řezankovi pouštěli také lampiony – každý napsal vzkaz Ježíškovi a pak ho poslali do nebe. Děti také psaly do nebe Heleninu tatínkovi, kterého nikdy nepoznaly. Takže se z toho postupem času staly vzkazy i pro předky.
O tomto období se říká, že je nejkrásnějším v roce. Je třeba si ho tedy náležitě užít, ale zároveň pamatujme i na Toho, díky Komu si jej můžeme takto užít. Nezapomeňme o Vánocích přizvat k nám domů i samotného oslavence – Ježíše Krista.
1) https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Tradice
2) https://www.phil.muni.cz/o-nas/tradice