Toto je evangelium naděje

    Poselství vedoucích území

    Naděje
    Starší Zarse, Německo, Územní sedmdesátník
    Starší Zarse, Německo Územní sedmdesátník

    Koncem září 2019 můj otec upadl a zlomil si stehenní kost. Špatně stanovená diagnóza a nevhodná nemocniční léčba způsobily, že se jeho stav zhoršoval a my jsme se obávali o jeho život. Sám jsem lékař, a tak jsem mu dohodl převoz do nemocnice, ve které pracuji, protože jsem byl zcela odhodlán ho uzdravit. Mí soucitní a vstřícní kolegové ho operovali a léčili s mimořádným osobním nasazením, avšak zdraví mého otce se nijak výrazně nelepšilo. V polovině listopadu mi matka řekla o rozhovoru, který s mým otcem vedla. Řekla mu: „Je pro tebe těžké ležet tady v posteli.“ — „Ano!“ — „Vím, jak rád jsi pilně pracoval v chrámu, kde jsi toho tolik dělal.“ — „ANO!“ — „Nemusíš tady zůstávat kvůli mně. Chtěl bys odejít?“ Když odpovídal, zdálo se, že z něj vyzařuje světlo. Řekl: „Ano!“ Poté vzal matku za ruku a dodal: „Ať už jsme kdekoli, na věky patříme k sobě!“[1]

    Jsem vděčný za naději svého otce. Svého pozemského otce nikdy nepoznal, a když ho misionáři učili, že má Nebeského Otce a Vykupitele, kteří ho mají velmi rádi, toto nové poznání se stalo světlem, jež ho v životě vedlo. Právě tak jsem vděčný za naději své matky. Její osobní vztah s Nebeským Otcem a poznání týkající se věčných rodin jsou hluboce zakořeněné v jejím srdci. Oba doufají „v lepší svět, ano, dokonce v místo na pravici Boží“.[2] Oba si byli vědomi svých osobních vad a nedostatků, a přesto to neoslabilo jejich naději a důvěru v milosrdenství a dobrotivost našeho Vykupitele. Prorok Eter také věděl, jak důležitá je naděje pro naše pokání, a proto v posledních dnech před zničením Jareditů učil, že „naděje [se] stává … kotvou pro duši lidí, která je učiní jistými a stálými, vždy oplývajícími dobrými skutky, vedouc je k tomu, aby oslavovali Boha“.2 Eter zde používá sloveso „učiní“ v budoucím čase, protože lidé tomu tenkrát nevěřili.[3] Mají naše děti, mládež a mladí dospělí v dnešní době tentýž druh naděje, která jim umožní přistoupit k trůnu Božímu se sebedůvěrou?[4] Tento druh naděje nemá nic společného s příslovím „Naděje umírá poslední“, které popírá realitu. Ne, božská moc je tím, co nás přivádí zpět k Bohu. Satan to také ví a jeho úsilí zničit „Pánův batalion mladých“, naši „naději Izraele“, začíná právě tímto. Starší Klebingat řekl: „[Satan se bude snažit] získat přístup do vašeho srdce, aby vám mohl podsouvat lži – lži o tom, že Nebeský Otec je z vás zklamaný, že Usmíření je nedosažitelné, že ani nemá cenu se snažit, že všichni ostatní jsou lepší než vy, že nejste způsobilí, a tisíce dalších verzí týchž zlých myšlenek.“  President Russell M. Nelson nás varoval, že míra těchto útoků bude exponenciálně narůstat.[5] Pán nás však ochraňuje tím, že inspiruje své novodobé proroky. Všechny změny v Církvi a nový program pro děti a mládež jsou navrženy tak, aby nám a naší mládeži poskytly božskou naději, že Ježíš bude kráčet s námi a pomůže nám překonávat těžkosti.[6] Zatímco se připravujeme na Velikonoce, nikdy prosím nepřestávejte vydávat svým dětem svědectví o neměnné lásce, kterou k vám Spasitel chová. Moc rád je milosrdný, obzvláště k těm, kteří zbloudili a kteří to nečekají[7].  I já trvale doufám v to, že náš Otec v nebi nás jednoho dne díky své dobrotivosti, milosrdenství a lásce přivítá zpět s otevřenou náručí. Ve jménu Ježíše Krista, amen.


    [1] Osobní rozhovor

    [2] Eter 12:4

    [3] Eter 12:4

    [4] Generální konference – říjen 2014, Jörg Klebingat, Přistupte k trůnu Božímu se sebedůvěrou 

    [5] Generální konference – říjen 2018, Russell M. Nelson, Úvodní proslov

    [6] Pořad Face to Face se starším Gongem, 17. listopadu 2019

    [7] Jeffrey R. Holland („Dělníci na vinici“, Liahona, květen 2012, 32–33).