Biskupstva a předsednictva odboček mají mnoho zodpovědností, které lze delegovat. Nemohou však delegovat zodpovědnost týkající se shromáždění svátosti. Za běžných okolností těmto shromážděním předsedají, a jsou tudíž zodpovědni za ducha i obsah těchto shromáždění. To, čemu budu ohledně shromáždění svátosti učit, proto bude zvlášť zajímavé pro biskupy a presidenty odboček a jejich rádce – a také pro členy Církve, kteří se těchto každotýdenních bohoslužeb účastní.
Naukový základ
Shromáždění svátosti je jediné shromáždění sboru či odbočky, kterého se účastníme jako rodina – základní jednotka Církve. Je zapotřebí, aby se rodiny a členové dostavili na shromáždění svátosti s dostatečným předstihem. Účastníme se ho, jak Pán přikázal, abychom přijímali svátost a obnovovali své smlouvy.
Ustanovil svátost, aby nám připomínal své Usmíření. Když se chýlila ke konci poslední večeře, speciálně připravená u příležitosti svátku přesnic, Ježíš vzal chléb, požehnal ho, rozlámal a dal ho svým apoštolům se slovy: „Vezměte, jezte.“ (Mat. 26:26.) „To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku.“ (Lukáš 22:19.) Potom vzal kalich, pronesl děkovné požehnání a podal ho těm, kteří se shromáždili kolem Něho, se slovy: „Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi“ (Lukáš 22:20), „kteráž… vylévá se na odpuštění hříchů“ (Mat. 26:28). „To čiňte… na mou památku. Nebo kolikrátž byste koli jedli chléb tento a kalich tento pili, smrt Páně zvěstujete.“ (1. Kor. 11:25–26.) Tímto způsobem propojil svátost se svým blížícím se Ukřižováním.
Bůh prohlásil: „Toto je dílo mé a sláva má – uskutečniti nesmrtelnost a věčný život člověka.“ (Mojžíš 1:39.) Poté Syn Boží dobrovolně položil život, aby naplnil vůli svého Otce. Nesmrtelnost se tak stala skutečností a věčný život možností pro všechny, kteří kdy budou na zemi žít.
Jeho Usmíření si připomínáme velmi osobním způsobem. Na shromáždění svátosti přinášíme zlomené srdce a zkroušeného ducha. Toto je zlatý hřeb našeho svěcení sabatního dne (viz NaS 59:8–13).
Modlitby svátosti byly zjeveny Pánem. A tyto modlitby obsahují smlouvy a zaslíbení (viz NaS 20:77, 79). Uzavíráme smlouvu, že na sebe vezmeme jméno Ježíše Krista a budeme dodržovat Jeho přikázání. Jíme nalámaný chléb na památku Jeho těla. Pijeme vodu na památku Jeho krve, která byla za nás prolita. A dosvědčujeme, že na Něj budeme vždy pamatovat. Zaslíbení zní, že budeme vždy mít Jeho Ducha. Jak veliké je to požehnání!
Plánování shromáždění svátosti
Je zapotřebí, aby biskupstva a předsednictva odboček s ohledem na tyto nauky pečlivě plánovala shromáždění svátosti tak, aby se tato shromáždění zaměřovala na Pána a Jeho Usmíření, Jeho příklad a nauky evangelia.
Výzvy k přípravě proslovu mají být předávány s dostatečným předstihem a mají obsahovat jasný popis zadaného tématu, přiděleného času a nabídku pomoci. Mezi těmi, kteří jsou žádáni o modlitbu, mají být i členové, kteří k tomu nejsou tak často vybízeni. Vyhýbejte se schématům modliteb, kdy během téhož shromáždění pronášejí modlitby manžel a jeho manželka. Takovýto model může neúmyslně naznačovat vyloučení těch, kteří žijí osamoceně. A pamatujte na toto: modlitby nejsou kázání.
Na shromáždění svátosti je možné dát příležitost promluvit odjíždějícím misionářům. Jejich rodinní příslušníci a přátelé nejsou vybízeni, aby promluvili. V rámci téže bohoslužby mohou promlouvat dva nebo více odjíždějících misionářů. Navrátivší se misionáři, kteří sloužili se ctí, mají být vybídnuti, aby promluvili na shromáždění svátosti, a má se jim poskytnout čas k tomu, aby se podělili o duchovní zážitky a vydali svědectví.
Shromáždění svátosti dávají mladým lidem příležitost krátce promluvit na zadané téma z evangelia. Jindy pověří president kůlu proslovem vysoké rádce.
Členové mohou být povoláni, aby sloužili jako ti, kteří vítají druhé, nebo jako uvaděči. Mohou vítat ty, kteří přicházejí na bohoslužbu, a pomoci jim se pohodlně usadit, zatímco pro osoby se zvláštními potřebami mají rezervovat několik míst vzadu a míst u uličky.
Na shromáždění svátosti se nemají používat audiovizuální materiály, jako jsou videokazety nebo transparenty.
Občas se může stát, že se členové nebudou moci zúčastnit shromáždění kvůli nemoci. V takových případech může biskup nebo president odbočky pověřit nositele kněžství, aby pro ně vykonali obřad svátosti na místě, kde se tito členové nacházejí.
Typické shromáždění svátosti zahrnuje tyto části:
- Preludium.
- Přivítání a informování druhých o předsedající autoritě a o zástupci z vysoké rady, je-li přítomen.
- Úvodní píseň a modlitba.
- Sborové nebo odbočkové záležitosti, například:
– Uvolnění úředníků či učitelů nebo vyjádření podpory úředníkům či učitelům.
– Ocenění dětí, které postoupily z Primárek; členů, kteří byli povoláni na misii nebo k jiným pověřením; a dosaženého pokroku mladých mužů a mladých žen.
– Předložení jmen bratří, kteří mají obdržet Aronovo kněžství nebo v něm mají postoupit, jmen nových členů sboru nebo odbočky.
- Konfirmace nových členů.
- Píseň ke svátosti a vykonání obřadu svátosti.
- Poselství na téma z evangelia a volitelné další hudební vystoupení nebo píseň.
- Závěrečná píseň a modlitba.
- Postludium.
Jména těch, kteří mají být uvolněni, nebo těch, kterým má být vyjádřena podpora, nemusí být předkládána jednotlivě. Je možné předložit jejich jména ve skupinách – nejprve ti, kteří mají být uvolněni, poté ti, kterým má být vyjádřena podpora ohledně kněžství, a ti, kterým má být vyjádřena podpora ohledně povolání v pomocných organizacích.
Shromáždění svátosti mají začínat a končit včas a nemají být přeplněna programem. Není nutné, aby se před shromážděním svátosti konala modlitební setkání. Účastníci mají být na svých místech alespoň pět minut před začátkem shromáždění, aby se mohli na uctívání Boha duchovně připravit. Během této tiché části zní tlumeně preludium. Toto není doba pro konverzaci nebo předávání vzkazů, ale chvíle meditace naplněná modlitbou, při které se vedoucí i členové duchovně připravují na svátost.
Hudba a písně
Náboženské písně Církve jsou základním zdrojem hudby pro bohoslužby a představují standard pro společný zpěv shromážděných. Další vhodnou vybranou hudbu lze použít pro preludium a postludium, vystoupení pěveckého sboru nebo zvláštní hudební vystoupení. Úvodní a závěrečnou náboženskou píseň obvykle zpívají všichni shromáždění. Náboženskou píseň ke svátosti zpívají vždy všichni shromáždění.
V ideálním případě má každá církevní jednotka pěvecký sbor, který je pravidelně vyzýván, aby zazpíval. Pěvecký sbor může být v životě lidí požehnáním. Společně se sestrou Nelsonovou rádi vzpomínáme na to, jak jsme se před mnoha lety zapojovali do pěveckého sboru naší malé odbočky v Minneapolis v Minnesotě. Když jsme spolu s ostatními přišli dopředu, abychom zazpívali, bylo nás více v pěveckém sboru než zbývajících členů, kteří seděli před námi.
Standardními nástroji používanými na církevních shromážděních jsou piana, varhany nebo jejich elektronické ekvivalenty. Používají-li se jiné nástroje, mají se používat v souladu s duchem shromáždění. Nástroje s hlasitým nebo méně uctivým zvukem, například většina žesťů a bicích nástrojů, nejsou pro shromáždění svátosti vhodné. Nejsou-li k dispozici piano, varhany nebo pianista či varhaník, lze použít vhodné nahrávky.
Píseň spravedlivých je pro Pána modlitbou (viz NaS 25:12). Zdá se, že někteří členové se zdráhají zpívat, možná mají určité obavy. Je však třeba, aby každý z nás své obavy zažehnal a využil zpěvu jako příležitosti ke zbožné chvále našeho Stvořitele. Hudba na shromáždění svátosti slouží k uctívání Boha, nikoli k předvádění uměleckých výkonů. Nesmíme dopustit, abychom se od posvátné hudby vzdálili, ani nesmíme dopustit, aby ji nahradila hudba světská.
Vedení shromáždění svátosti
Biskupstva a předsednictva odboček mají zodpovědnost tato shromáždění nejen plánovat, ale i vést. Mají tak činit uctivě. Někteří členové kongregace se modlí o jemná nabádání a sdělení z nebe. Nastolení ducha uctivosti jim pomůže tato nabádání obdržet. Pamatujte na toto: uctivost přivolává zjevení.
Ti, kteří shromáždění vedou, začínají tím, že všechny srdečně přivítají. Podrobná oznámení je vhodnější zmínit někdy jindy. Vzhledem k tomu, že zveme všechny, aby přišli ke Kristu, jsou přátelé a bližní vždy vítáni, ale neočekává se od nich, že budou přijímat svátost. Přijímání svátosti jim ale není zakázáno. Mohou se rozhodnout sami. Doufáme, že nově příchozí se budou mezi námi vždy cítit vítáni a příjemně. Malé děti, jakožto bezhříšní příjemci Pánova Usmíření, mohou přijímat svátost, zatímco se připravují na smlouvy, které v životě uzavřou později.
Naše shromáždění mají být vždy vedena podle pokynů Ducha (viz NaS 46:2). Občas může nastat něco neočekávaného a předsedající úředník může chtít v souladu s nabádáním Ducha něco objasnit nebo napravit. Jinak však po proslovu posledního řečníka nic dalšího řečeno není.
Vykonávání obřadu svátosti
Aronovu kněžství ve sborech a odbočkách předsedají biskupstva a předsednictva odboček. Společně s poradci kvor činí veškerá opatření, aby zajistili, že svátost bude připravena před shromážděním a roznášení svátosti bude pečlivě naplánováno. Ti, kteří vykonávají obřad svátosti, mají být upraveni a vhodně oblečeni. Bílé košile nejen hezky vypadají, ale jsou také nenápadnou připomínkou dalších posvátných rituálů, jako jsou křestní a chrámové obřady, při kterých se rovněž nosí bílé oblečení.
Modlitby svátosti mají být pronášeny srozumitelně, protože ten, kdo se modlí, propůjčuje hlas smlouvám, které druzí uzavírají. Od těch, kteří mají výsadu svátost žehnat, se očekává, že budou čistí a ryzího srdce. Jako první přijímá svátost předsedající autorita.
Postní a svědecké shromáždění
Postní a svědecké shromáždění se konají jednou měsíčně, obvykle první neděli. V tento den se obvykle žehnají nemluvňata. Po svátosti bratr, který shromáždění vede, vydá krátké svědectví. Poté vyzve členy, aby vydali stručné a upřímné svědectví o Spasiteli, o Jeho učení a o Znovuzřízení. Rodiče a učitelé mají dětem pomoci porozumět tomu, co svědectví je a kdy je vhodné ho vydávat. Mladší děti se mají učit vydávat svědectví doma nebo v Primárkách, dokud nebudou dost staré na to, aby mohly na postním a svědeckém shromáždění vydávat náležité svědectví bez pomoci.
Osobní účast
Každý člen Církve má zodpovědnost za duchovní obohacení, které může shromáždění svátosti přinášet. Každý má zpívat s vděčným srdcem a na závěr modlitby nebo svědectví má slyšitelně říci „amen“. Osobně přemítáme o Usmíření Ježíše Krista. Zamýšlíme se nad významem Jeho utrpení v Getsemanech a Jeho Ukřižování na Kalvárii. V této době má každý z nás zkoumat sám sebe (viz 1. Kor. 11:28) a zamýšlet se nad osobními smlouvami uzavřenými s Pánem. V této době rozjímáme o posvátných věcech Božích.
S vděčností děkuji Pánu za shromáždění svátosti a za to vše, co pro mě toto shromáždění v životě znamená. Opakovaně oživuje mou víru a umožňuje mi týden co týden obnovovat smlouvy, a tak pomáhá mně i sestře Nelsonové žít a vychovávat naši rodinu ve velkolepém světle evangelia.