V listopadu 1989 došlo v naší zemi ke změně politického režimu, kdy se nám otevřela cesta nejen za hranice, ale i k myšlenkám, názorům, hudbě či třeba k náboženstvím, která dříve nebyla svobodně dostupná. Nejsme jediný národ, který zažil velikou politickou změnu, jejímž záměrem bylo nechat lidem více svobody. Podobně velikou změnou prošel již národ Nefitů, který žil v 1. století před naším letopočtem na americkém kontinentu a o kterém čteme v Knize Mormonově – dalším svědectví o Ježíši Kristu. Král Mosiáš se dozvěděl, že žádný z jeho synů po něm nechce vládu nad národem převzít, a proto se rozhodl změnit fungování celé společnosti. Místo vlády králů nastalo období soudců. Když král s touto změnou seznamoval svůj lid, mimo jiné řekl:
„Neboť vizte, pravím vám, hříchy mnoha lidí byly způsobeny nepravostí jejich králů; tudíž jejich nepravosti jsou zodpověděny na hlavě jejich králů. A nyní, přeji si, aby již nebylo této nerovnosti v této zemi, zvláště mezi tímto mým lidem; ale přeji si, aby tato země byla zemí svobody a aby každý člověk mohl stejně požívati svých práv a výsad tak dlouho, jak Pán bude pokládati za vhodné.“ (Mosiáš 29:31–32.)
Božský dar svobodné vůle
Tak jako jsme během Sametové revoluce toužili po svobodě my, chtěl svobodu pro svůj lid i král Mosiáš. A pro nás ji chtěl od začátku i Nebeský Otec, když nám představil plán spasení. Svobodná vůle, známá také jako svoboda jednání, je jedním z nejvzácnějších darů, které dal Bůh člověku. Svobodná vůle je výsada volby – je to schopnost nebo moc činit vlastní rozhodnutí bez donucování, výsada jednat sami za sebe a volit si dobro nebo zlo.
„Pročež, lidé jsou svobodni podle těla; a vše je jim dáno, co je člověku nezbytné. A jsou svobodni, aby si zvolili svobodu a věčný život skrze velikého Prostředníka všech lidí, nebo aby si zvolili zajetí a smrt podle zajetí a moci ďáblovy; neboť ten se snaží, aby všichni lidé byli bídní jako on sám.“ (2. Nefi 2:27.)
Využívejme svobodu moudře
Někteří tento dar, tuto výsadu, naneštěstí nevyužívají příliš moudře. Je pro ně spíše negativní silou. „Možná jste už slyšeli tvrzení: „Můžu kouřit a pít, když chci. Mám svou svobodnou vůli.“ Ale proč nepřemýšlet z hlediska věčných hodnot a neříct: „Můžu kouřit a pít, když chci. Mám svou svobodnou vůli, ale rozhodl jsem se ji využívat k tomu, abych svůj život zlepšoval – abych si volil to správné, ne to špatné.“ — Delbert L. Stapley
A k čemu svobodnou vůli používáme my? Slouží nám k tomu, abych si volili dobro? Abychom rostli a následovali Spasitele? Nebo ji používáme k tomu, abychom se od Něj vzdalovali?
Někdy jsou kolem nás i lidé, kteří zapomínají, že výsadu rozhodovat se opravdu mají. Možná se staví do role oběti a mají sklon se vymlouvat – třeba na to, že jejich chování je dáno geneticky, protože se narodili jako cholerici a s tím se přece nedá nic dělat. Další z výmluv se může týkat výchovy – lidé mohou mít pocit, že se přece nemohou chovat lépe, protože je tak rodiče vychovali a s tím oni nic nezmůžou. Třetí častou výmluvou bývají okolnosti. Kolikrát jsme my sami zareagovali nevhodně a říkali si, že za to mohou druzí – když náš kolega, učitel, partner, dítě nebo rodič udělali něco, co nás rozhněvalo nebo urazilo.
V každé situaci se můžeme rozhodnout, jak zareagujeme
Starší David A. Bednar, apoštol Páně, však říká, že
„ve skutečnosti je nemožné, aby mě nebo vás druhý člověk urazil. Ve skutečnosti věřit, že nás druhý člověk urazil, je od základu chybné. Urazit se je naše rozhodnutí, není to stav, který by nám někdo způsobil nebo vnutil. … Myslet si, že někdo nebo něco nás může přimět, abychom se cítili uraženi, rozhněváni, zraněni nebo zahořklí, snižuje naši morální svobodu jednání a proměňuje nás v předměty, na které je působeno. Avšak jako ti, kteří byli zmocněni jednat, máme vy i já moc jednat a rozhodnout se, jak zareagujeme na urážlivou nebo bolestivou situaci.“ (Liahona, listopad 2006, 90.)
K tomu dospěl i rakouský psychiatr Viktor Frankl během těžkých chvil, které prožil v koncentračních táborech v Terezíně, Osvětimi a Türkheimu. Přišel s poznáním, že poslední svobodou člověka – tou kterou mu nikdo nemůže vzít – je právo vybrat si svůj postoj a svou reakci za jakýchkoli okolností.
Svoboda je dar, který je zároveň spojen s velkou zodpovědností. Máme právo rozhodnout se jakkoli, ale zároveň neseme zodpovědnost za to, jak se chováme a jaké následky pak poneseme. Stejně jako Adam s Evou, kteří také měli možnost se rozhodnout. A poté museli nést následky svých činů.
„A nyní, pamatujte, pamatujte, bratří moji, že každý, kdo zahyne, kvůli sobě zahyne; a každý, kdo činí nepravost, činí ji sám sobě; neboť vizte, jste svobodni; je vám dovoleno, abyste jednali sami za sebe; neboť vizte, Bůh vám dal poznání a učinil vás svobodnými.“ (Helaman 14:30.