V časech temnoty, zmatku a nejistoty se obracíme k tomu jedinému pravému zdroji světla, naděje a pokoje. On se pro nás stal příkladem tím, že miloval druhé a sloužil jim, a dal nám za úkol, abychom činili totéž. Zatímco ho následujeme, uzavíráme smlouvu, že budeme celý život pomáhat těm, kteří jsou v nouzi, a že budeme vydávat svědectví o Kristu.1
Těsně před vypuknutím druhé světové války evakuovala Národní galerie v Londýně tisíce význačných obrazů do Walesu, aby tam byly bezpečně uchovány.2 Široká veřejnost však naléhala na vládu, aby některá díla vrátila zpět do Londýna, a tak bylo rozhodnuto, že každý měsíc bude pro veřejnost vystaven jeden obraz za účelem pozvednutí morálky. Dopis otištěný v deníku ‚The Times‘ v lednu 1942 uvedl toto: „Vzhledem k tomu, že tvář Londýna je v těchto dnech zjizvená a potlučená, potřebujeme více než kdykoli předtím vidět krásné věci.“
Prvním ‚obrazem měsíce‘, který si lidé vybrali, byl Noli me Tangere („Nedotýkejž se mne“) od italského malíře Tiziana.3 Jeho obraz znázorňuje okamžik, kdy se vzkříšený Kristus zjevil Marii Magdaléně. Jelikož po Jeho smrti nachází hrob prázdný, mylně se domnívá, že se jedná o zahradníka a úpěnlivě ho prosí, aby jí řekl, kam odnesl Kristovo tělo. Když na ni promlouvá, rozpoznává Jeho hlas a uvědomuje si přitom Jeho pravou identitu: je jejím Spasitelem a „Mistrem“. 4
V tomto roce jsme svědky velkých nepokojů. A tak stejně jako Tizianova Maria se i my můžeme ocitnout v situaci, kdy budeme hledat Spasitele. President Nelson nám připomíná, že Ježíš je světlo, které svítí v temnotě. 5 Spasitel své učedníky učil: „Kdož mne následuje, nebude choditi v temnostech, ale bude míti světlo života.“ 6
Jedním ze způsobů, jak můžeme následovat Spasitele, je dodržovat svou smlouvu, že budeme pomáhat těm, kteří jsou v nouzi. Když prorok Alma učil o smlouvě křtu, řekl, že máme být „ochotni nésti si navzájem břemena svá, aby byla lehká“ a „ochotni truchliti s těmi, kteří truchlí“ a „utěšovati ty, kteří mají útěchy zapotřebí“. 7
Spasitel je naším nejlepším příkladem služby. Bez ohledu na těžkosti, hrozby a pronásledování, kterým čelil, „chodil, dobře čině“. Svou pozemskou službu trávil tím, že žehnal, sloužil a pomáhal druhým. Usmíření Ježíše Krista bylo samo o sobě nadpozemským projevem lásky, oběti a služby lidstvu. „Většího milování nad to žádný nemá, než aby duši svou položil za přátely své.“ 8
Tomuto však naneštěstí svět neučí. Učí nás, že se máme starat především o sebe, že štěstí spočívá v nakupování, v konzumním způsobu života, ve chvále a uznání od vrstevníků.9 Spasitel pro své učedníky navrhl velmi odlišnou cestu. Na Jeho cestě se méně zabýváme tím, abychom něco „měli“, a více se zaměřujeme na to, abychom něčím „byli“. Konkrétně nám dal pokyn, abychom byli milující, laskaví, odpouštějící, milosrdní, trpěliví, pokojní, mírní, vše snášející a pokorní. Jeho pokyny se příliš nezaobíraly tím, jak si máme zachránit život. Místo toho nás vyzval, abychom se „ztratili“ v láskyplné péči o druhé.
Ježíš Kristus strávil svůj čas tím, že sloužil a žehnal všem, a my, jako Jeho učedníci, jsme vybízeni, abychom činili totéž. Spasitel řekl: „Po tomť poznají všickni, že jste moji učedlníci, budete-li míti lásku jedni k druhým.“ 10
Příležitosti ke službě druhým jsou neomezené. Službou může být i něco tak jednoduchého jako úsměv nebo laskavé slovo. Čas, kdy nasloucháme druhým. Projev pozornosti, obzvláště vůči těm ve vaší obci, kteří mohou být přehlíženi, zapomenuti, sociálně izolováni nebo kteří se ocitli na okraji společnosti.
Služba žehná druhým, ale žehná také nám, a to významnými a smysluplnými způsoby. Může nám pomoci pociťovat lásku, kterou k nám Bůh chová, a také nás zbavit starostí, obav, úzkostí a pochyb.11 Prosté a běžné skutky služby jsou projevem naší lásky k Bohu a k druhým. Starší Uchtdorf řekl: „Když skutečně chápeme, co to znamená milovat tak, jako Ježíš Kristus miluje nás, zmatek se vytrácí a naše priority jsou v pořádku. Naše služba jako učedníků Krista je radostnější. Náš život nabývá nového významu. Náš vztah k Nebeskému Otci se prohlubuje.“ 12
Dovolím si navrhnout tři výzvy, které bychom mohli my všichni zvážit.
- Upokojte se. Ježíš Kristus je světlo, které svítí v temnotě.
- Buďte světlem. Můžete být světlem u sebe doma, v rodině a v obci, zatímco celý život pomáháte těm, kteří jsou v nouzi, a vydáváte svědectví o Kristu.
- Čiňte dobro. Prosté skutky služby přinesou radost, naději a pokoj mnohým lidem.
Ježíš Kristus je světlem, o které usilujeme v časech temnoty, zmatku a nejistoty. On každého z nás vyzývá, abychom se stali světlem světu. Někdo z těch, které známe, je v nouzi; někoho z těch, které známe, můžeme pozvednout a posílit. Právě k tomuto dílu jsme byli povoláni. Je to Jeho dílo. Když ho budeme vykonávat, objevíme svou pravou identitu jakožto dětí milujícího Otce v Nebi.
- ‚Poďtež ke mně‘, president Henry B. Eyring, duben 2013
- Letter from London: Art During Wartime by Ben Street, Art 21 Magazine, 23 September 2008.
- The National Gallery; Picture of the month, October 2019: Noli me Tangere
- Jan 20:14–18
- ‚Seven truths that have power to transform your life and others“, president Russell M. Nelson, Orlando Florida, neděle 9. června 2019.
- Jan 8:12
- Mosiáš 18:8–9
- Jan 15:13
- ‚To have or to Be‘, Erich Fromm, 1976
- Jan 13:35
- ‚Charakteristický rys Pánovy pravé a živé Církve‘, starší Patrick Kearon, celosvětové zasvěcující shromáždění pro mladé dospělé, 6. května 2018, Brigham Young University–Idaho
- ‚Láska Boží‘, starší Dieter F. Uchtdorf, říjen 2009