Drazí bratři a sestry, jsem nesmírně vděčná za příležitost podělit se s vámi o své svědectví, než odjedu na misii. Mé domácí misionářské výcvikové středisko (MTC) je u konce a já se nemůžu dočkat, až budu moci sdílet s lidmi ve Francii poselství o uzdravující moci Ježíše Krista a jeho Usmíření. Během této kůlové konference máme příležitost naučit se mnohé o změně srdce. Dovolte mi proto, abych se s vámi podělila o to, jak víra v Ježíše Krista změnila mé srdce a jak tato změna srdce pokračuje stále dál.
Ti z vás, kteří jste se dnes odpoledne účastnili školení vedoucích, jste na mě slyšeli samou chválu od mé sestry, ale já osobně si připadám spíše jako malé miminko, které se začíná učit chodit. Jsem teprve na začátku roku a půl stráveného učením se z vlastních chyb, neustálým zdokonalováním sama sebe a intenzivním poznáváním a osvojováním vlastností, které má Ježíš Kristus.
Během mého ranního studia písem jsem nedávno narazila na verš (Helaman 15:7), na jehož konci mě zaujala myšlenka, že (cituji): „víra a pokání jim přinášejí změnu srdce.“ O kom se v tomto verši mluví? Tento verš odkazuje na Lamanity, kteří nebyli vychováváni ve víře v Boha ani v Ježíše Krista, ale kteří jak se píše dříve v tomto verši, byli „přivedeni k poznání pravdy a k tomu, aby znali zlovolné a ohavné tradice svých otců, a jsou vedeni k tomu, aby věřili svatým písmům, ano, proroctvím svatých proroků…což je vede k víře a pokání.“ Shrnuto mými vlastními slovy, těmto lidem bylo předáno poselství o roli Krista jako našeho Spasitele a Vykupitele, uvědomili si, že mají touhu změnit svůj život, aby se stali Jeho následovníky, a byli s láskou vedeni k tomu, aby studovali písma a slova svatých proroků, což je přivedlo k tomu, aby uvěřili pravdivosti těchto slov, činili pokání a poté přichází ona slíbená změna srdce.
Tento verš odkazuje na to, co nazýváme naukou Kristovou, tedy víru v Ježíše Krista a Jeho usmíření, pokání, křest, přijetí daru Ducha svatého a vytrvání do konce. Jako misionářka Církve Ježíše Krista svatých posledních dnů mám posvátnou zodpovědnost zvát druhé, aby přijali Ježíše Krista, aby mohli projít onou změnou srdce, a jednoho dne mohli obdržet věčný život a oslavení jako Jeho pokorní následovníci. Nic z toho ale nemohu dělat, aniž bych sama měla svědectví o pravdivosti těchto věcí a aniž bych u sebe měla jako svého stálého společníka Ducha Svatého, který přináší poselství o pravdivosti těchto slov do srdcí druhých. Proto musím usilovat o to, aby mé srdce bylo neustále přetvářeno a měněno podle přání mého Nebeského Otce, který vidí můj božský potenciál.
Dovolte mi, abych se podělila o zkušenosti z Misionářského výcvikového střediska, díky kterým si více uvědomuji tuto věčnou pravdu. President Russell M. Nelson nás na generální konferenci vyzval, abychom ze svého života se Spasitelovou pomocí odstranili staré sutiny. [1] Toto přirovnání mě velice zaujalo, a tak jsem se rozhodla přemýšlet nad tím, které věci v mém vlastním životě představují ony sutiny a jak se jich mohu zbavit. Pro mě osobně tyto sutiny představují strach a pochyby, kterým jsem se ve svém životě naučila naslouchat a které mi stále ještě někdy způsobují smutek a přináší mi pocity beznaděje. Někdy mi na mysl přichází pochyby, jestli jsem skutečně schopná dělit se o evangelium v cizím jazyce, jestli jsem schopná zvládnout a překonat zkoušky, které mě čekají, a jestli dělám své maximum pro to, abych naplnila své poslání jako misionářka. Nechci, aby tyto sutiny zabíraly místo v mém životě, a tak jsem se rozhodla je odstranit a zasadit namísto nich ve svém životě semínka víry.
Některé dny mi jde práce hezky od ruky, jindy ale mám pocit, že je obtížné odnést jen jediný kámen z této hromady sutin. Občas si přeji, aby usmíření Ježíše Krista fungovalo jako obří bagr, který se z ničeho nic jednoho dne objeví a všechny sutiny odveze za nás. Při odstraňování mých sutin ze života funguje usmíření Ježíše Krista spíše jako náklaďák, který stojí opodál, aby odvezl mé sutiny nadobro pryč, ale do kterého je musím pomocí svého vlastního úsilí naložit. Pán má rád úsilí, ale neznamená to, že jsme na to sami.
Chci vám vydat své svědectví, že Ježíš Kristus je vždy připraven nám podat pomocnou ruku, kdykoli se na něj s vírou obrátíme, a vždy je tu pro nás, aby nás utišil. Chci vám svědčit o Jeho lásce, kterou chová ke všem lidem, ať už jsou členy Jeho církve, nebo ne. Mám svědectví o tom, že nás náš Nebeský Otec miluje a že nám dal svého Jednorozeného Syna, aby na sebe vzal všechna naše trápení. Skrze víru v Jeho usmíření se naše srdce mění a my se mu stáváme čím dál více podobnými. Chci vás vyzvat, abyste se nevzdávali a každý den se učili více o Spasiteli i o plánu štěstí, který pro nás připravil náš Nebeský Otec. Vím, že Ježíš Kristus je náš Spasitel a Vykupitel. O tom svědčím v jeho jménu, ve jménu Ježíše Krista, Amen.
[1] Russell M. Nelson, „Vítejte na konferenci“, Generální konference, duben 2021