Když Spasitel po svém Vzkříšení sloužil Nefitům, dbal na to, aby do těchto nadpozemských projevů uctívání Boha, k nimž došlo, zahrnul i děti. Je zaznamenáno, že „bral jejich malé děti, jedno po druhém, a žehnal jim a modlil se za ně k Otci“. Promluvil k zástupu a řekl: „Pohleďte na maličké své.“ Dospělí s úžasem sledovali, jak andělé sestupují „jakoby uprostřed ohně; a sestoupili dolů a obklopili ony maličké a… andělé jim sloužili“. (3. Nefi 17:21, 23, 24.)
Naše děti tam nebyly, a nebyly přítomny ani během Spasitelovy služby ve smrtelnosti, když řekl: „Nechte dítek jíti ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.“ (Marek 10:14.) Přesto jsou i naše děti pro Něj drahocenné a jejich srdce se může dotknout Duch Svatý. Jednou z příležitostí, kdy se Pán takto může našich dětí dotknout, je shromáždění svátosti – posvátná bohoslužba, která se koná v Jeho jménu pro všechny členy Církve.
Děti dokáží uctívat Boha a pociťovat Ducha
Dokonce i velmi malé děti mohou zažívat krásné, posvátné a láskyplné pocity, které Duch Svatý přináší – a všechny děti to potřebují a mají na to právo. Aby naše děti mohly pociťovat Ducha, je zapotřebí, aby se shromáždění svátosti účastnily a byly natolik klidné, aby dokázaly vnímat našeptávání onoho tichého a jemného hlasu. Není to vždy snadné, ale můžeme své děti učit, aby se upokojily a věděly, že Bůh existuje (viz Žalm 46:10). Kromě toho, že budeme dětem příkladem uctivosti, mohou být pro rodiče, příbuzné, učitele a vedoucí v jejich úsilí pomoci dětem být při bohoslužbě uctivé, užitečné i následující náměty.
Výuka uctivého chování na bohoslužbě začíná doma. Čím dříve začneme malé děti tomuto učit, tím to bude snazší. Je zapotřebí učit své děti, jak je důležité pociťovat Ducha; co dělat, abychom tyto výjimečné, posvátné pocity zažívaly; a jak je rozpoznat. Můžeme se také snažit zajistit v domově poklidné chvíle, které budou přivolávat Ducha. Mnohé rodiny pořádají kromě rodinného domácího večera také každodenní duchovní zamyšlení se čtením písem a zpěvem náboženských písní.
Rodiče mohou doma věnovat čas tomu, aby dětem vysvětlili, proč chodíme na shromáždění svátosti. Během rodinných modliteb můžeme prosit Pána, aby každému dítěti pomohl porozumět tomu, čemu se je snažíme naučit.
Před církevním shromážděním můžeme dětem připomínat, co se bude dít a jak se toho všichni budeme účastnit: „Do kaple vcházíme potichu. Jako rodina se společně posadíme a budeme poslouchat preludium. Když posloucháme hudbu, připravujeme se tím na shromáždění svátosti a můžeme pociťovat Ducha. To znamená příjemný pocit klidu a pokoje.“
Podobně lze učit děti poslouchat v tichosti několikaminutové hudební představení. Hudba je prostředkem pro vnímání Ducha a děti mohou Ducha pociťovat, i když nerozumějí slovům.
Jak pomáhat dětem zapojit se
Děti všech věkových kategorií se mohou na různých úrovních zapojovat do činností souvisejících s náboženskými písněmi. Malé děti při poslechu náboženských písní rády vyhledávají opakující se slova nebo části textu. Velmi mnoho našich náboženských písní takovéto pasáže nebo refrény obsahuje a my můžeme malým dětem pomoci tato slova slyšet. Pokud dítěti zašeptáme do ucha slova, která se budou za chvíli zpívat, dítě pak tato slova v písni uslyší. Například na začátku refrénu písně můžeme dítěti zašeptat: „Dávej teď pozor na slova ‚Ježíš zjevuje mi tvář‘“, a pak sledovat, jak se dítě bude usmívat, když budou shromáždění členové tato slova zpívat.
Až děti trochu povyrostou, mohou se naučit do zpěvu těchto pasáží zapojovat. Děti rády zpívají „ó, je to nádherné“ nebo „pochválen Bůh“ nebo „nádherný dni“. Postupně se mohou zapojit do zpěvu delších částí, celých refrénů a nakonec celé písně. Pomáhá také procvičování doma.
Děti, které umí trochu číst, se mohou tímtéž způsobem naučit postupně přečíst text náboženských písní a přitom mít dobrý pocit z toho, že něco úspěšně zvládly. To jim poskytne určitý vzor, takže až dorostou do věku dospívajících, bude pravděpodobnější, že budou náboženské písně zpívat dál.
Děti se mohou učit modlit již od útlého věku. Doma, pod vedením rodičů, dokáží už i malé děti založit ruce a sklonit hlavu spolu s ostatními členy rodiny. Totéž se děje na shromáždění svátosti během úvodní a závěrečné modlitby a během modliteb svátosti. Krásné a hodnotné modlitby svátosti si můžeme číst s dětmi i doma a vysvětlovat jim, na úrovni jejich chápání, co tato slova znamenají. Pro některé starší děti by mohlo být užitečné zkusit se tyto modlitby naučit nazpaměť. Pokud budou tato slova znát, pak – stejně jako v případě náboženských písní – tato slova „uslyší“, až zaznějí. Také můžeme dětem vysvětlit – způsobem, kterému budou rozumět – co svátost znamená.
Jak dětem pomáhat, aby byly uctivé
Můžeme udělat mnoho pro to, abychom dětem pomohli vnímat proslovy pronášené na shromáždění svátosti. President Spencer W. Kimball řekl: „Občasné zašeptané objasnění… toho, co má řečník na mysli, může dítěti pomoci vnímat, co se děje. Otec například může dítěti pošeptat: ‚Teď má proslov Gordyho tatínek. Mluví o pionýrech.‘“1
Čas od času může rodič také stručně shrnout, co bylo řečeno, a obrátit pozornost dítěte na příběh z písem, který by mohlo rozpoznat: „Tenhle příběh znáš! To je ten o Abinadim a králi Noémovi.“
To vše samozřejmě musí rodič velmi potichu šeptat dítěti do ucha, aby nerušil ostatní.
Někteří rodiče mohou namítnout: „Naše děti se chovají uctivě, dokud neskončí obřad svátosti, a my máme pocit, že to stačí.“ Avšak uctívání Boha je věnováno celé shromáždění a naše děti jsou zvány, aby se účastnily všeho, co na shromáždění probíhá. Svátost přijímáme proto, abychom pamatovali na Spasitelovo Usmíření a abychom obnovili smlouvy, které jsme s Ním uzavřeli. Proslovy slouží k prohloubení tohoto pamatování a závazku.
Je zapotřebí, aby naše děti ve vztahu k řečníkům pociťovaly a projevovaly respekt. Můžeme dětem s láskou říci: „Vím, že nerozumíš všemu, ale tihle řečníci budou mluvit o tom, o čem pocítili, že to Pán pro nás považuje za důležité. Pomůžu ti to trochu pochopit a pak si o tom promluvíme víc, až se vrátíme domů.“
Když sedíme na shromáždění s přáteli, kteří se zajímají o Církev, přejeme si, aby pocítili Ducha a obrátili se. V jistém smyslu jsou i naše děti našimi zájemci. Nepřejeme si snad pro ně totéž?
Jak dětem pomáhat pociťovat Ducha
Mnozí přicházejí na shromáždění svátosti s touhou přiblížit se Pánu a nechat se inspirovat Duchem Svatým. Neuctivé chování kteréhokoli z nás může druhé v tomto přání uctívat Boha rušit. Starší Alexander B. Morrison, který v letech 1989 až 2000 sloužil jako člen Sedmdesáti, vyprávěl o afrických shromážděních svátosti: „Všichni, děti i dospělí, sledují řečníka s intenzivním, napjatým soustředěním. Žádné vrtění se v lavicích, žádné chození dovnitř a ven, abyste se napili vody, žádné chození na toalety. Za těchto okolností je úroveň duchovnosti na shromážděních svátosti vysoká.“2
Děti nemůžeme k uctívání Boha nutit, ale můžeme jim pomáhat, aby se chovaly tak, aby to přivolávalo Ducha. Každé dítě je samozřejmě jedinečné a to, co funguje u jednoho, nemusí fungovat u druhého. Ale rodiče, kteří se s modlitbou rozhodnou, že budou svým dětem pomáhat uctívat Boha a pociťovat Ducha, ke své radosti zjistí, že mají ohledně této záležitosti nárok na zjevení a inspiraci.
Kromě členů nejbližší rodiny mohou děti povzbuzovat k uctivosti a k respektování druhých i další lidé. Řečníci mohou používat jednoduchý jazyk a zmiňovat známé příběhy z písem. Řídící hudby a varhaníci mohou zařazovat písně, které děti rozpoznají a které se jim líbí. Kněžští vedoucí mohou dbát na to, aby shromáždění přivolávala Svatého Ducha.
Úžasná příležitost
Bohoslužby jsou pro děti úžasnou příležitostí naučit se ovládat a respektovat práva a potřeby druhých. Tato posvátná setkání jsou pro nás všechny příležitostí společně se snažit pomáhat dětem, aby se naučily pociťovat působení Svatého Ducha a vyhledávaly ho. V průběhu dětství a dospívání si tak vypěstují hlubokou a trvalou lásku ke Spasiteli; lásku, která je bude podpírat na těsné a úzké cestě zpět do Jeho náruče.
Uctivost
„Musíme posilovat naše shromáždění svátosti a skutečně z nich vytvořit chvíle, kdy uctíváme Boha. Pěstujte ducha uctivosti – postoj, kdy lidé přicházejí do kaple a chovají se tam tiše, uctivě a přemýšlivě. … Shromáždění svátosti má být pro naše členy příležitostí k duchovnímu osvěžení, kdy se v neděli scházejí, aby přijali svátost a obnovili své smlouvy s Pánem.“
President Gordon B. Hinckley, oblastní konference v Pittsburghu v Pensylvánii, 27. dubna 1996; citováno v: Ensign, Aug. 1997, 6; July 1997, 73.