„Manželství mezi mužem a ženou je ustanoveno Bohem. … Rodina je ústředním bodem ve Stvořitelově plánu pro věčné určení Jeho dětí.“ (Rodina – prohlášení světu.)
Vstoupit do manželství s růžovými brýlemi, naplněni láskou a přesvědčením, že vše bude neustále zalité sluncem, je jednoduché. Vytrvat ve vztahu i přes bolesti, krize, nedorozumění, únavu a stereotyp už tak snadné není.
Co dělat, když slunce zakryjí mraky, přijdou bouře a manželé přijdou o své růžové brýle? Rodiny jsou ústředním bodem v Božím plánu, lidé jsou na zemi proto, aby zažívali radost, Bůh nás sem neposlal proto, abychom neuspěli. Z toho všeho vyplývá jasný závěr, že slova „žili šťastně až do smrti“ (a i po ní), nejsou jen zakončením všech pohádek. Je to příležitost pro každého, i když to možná ve skutečnosti vypadá jinak, než si přestavují novomanželé, kteří si dávají svůj slib a první manželský polibek.
Když „růžové brýle“ opadnou
Názory na manželství – co doporučují odborníci z manželských poraden
Gary Chapman je manželský poradce a pastor, který tvrdí, že láska má mnoho stránek: „Podobá se drahokamu, jehož povrch se skládá z mnoha jednotlivých plošek: ale jako celek je krásný. Podobně sedm vlastností lásky tvoří dohromady milujícího člověka.“ Podle jeho zkušeností oněmi sedmi podobami lásky jsou:
- Laskavost – dáme-li přednost druhým, objevíme radost
- Trpělivost – přijímání nedokonalosti druhých
- Odpuštění – nezůstáváme v moci hněvu
- Zdvořilost – jednáme s druhými jako s přáteli
- Pokora – sestoupení, jež někomu umožní vstoupit
- Štědrost – rozdávat se druhým
- Upřímnost – nejde jen o to, jak mluvíme, ale i o to, kdo jsme
Gary Chapman není sám, kdo zkoumal, jak pomoci párům v době těžkostí. Manželské vztahy jsou dokonce předmětem různých vědeckých studií, které zkoumaly nejen to, jak se k sobě partneři chovají, ale zároveň i jejich tep, tlak a další fyziologické projevy. Jedním ze závěrů těchto výzkumů je zásadní důležitost přátelství mezi manžely. A hned po udržování přátelství a zájmu o druhého je neméně podstatné vyjadřovat sympatie a obdiv.
„I šťastné manžele občas rozladí nějaký osobní rys toho druhého, avšak neustále pociťují, že člověk, kterého si vzali, si zasluhuje úctu a respekt. Jeden druhého si váží. … Pokud naopak sympatie a obdiv chybí, zachránit manželství není možné.“ (Dr. John M. Gottman, manželský poradce, a Nan Silverová, spisovatelka.)
Čemu učí o šťastném manželství církevní vedoucí
Jak je uvedeno v jedné z příruček pro správu Církve, „manžel i manželka se vzdávají života za svobodna a manželství přikládají nejvyšší prioritu. Nedovolují žádnému jinému člověku ani zájmu, aby měl větší prioritu než dodržování smluv, které uzavřeli s Bohem a mezi sebou navzájem.“ (Příručka 2: Správa Církve (2010), oddíl 1.3.1.)
Gordon B. Hinckley, 15. president Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, přednesl v roce 1995 na generálním shromáždění Pomocného sdružení dokument Rodina – prohlášení světu, kde se mimo jiné říká:
„Štěstí v rodinném životě lze s největší pravděpodobností dosáhnout tehdy, když je založen na učení Pána Ježíše Krista. Úspěšná manželství a rodiny jsou založeny a udržovány na zásadách víry, modlitby, pokání, odpuštění, úcty, lásky, soucitu, práce a hodnotných odpočinkových činností.“
President Hinckley mluvil o manželství a rodinách i při jiných příležitostech, kdy své posluchače vyzval: „Buďte hodni partnera, kterého si zvolíte. Mějte k němu úctu. Povzbuzujte ho. Milujte svého společníka celým srdcem.“
Byl optimistou v mnoha věcech. A byl jím i ohledně rodiny a manželství:
„Věřím v rodinu, ve které manžel pohlíží na svou společnici jako na své největší bohatství, a podle toho se k ní také chová, ve které manželka pohlíží na svého manžela jako na svou útěchu a jistotu, ve které děti vzhlížejí k matce a otci s úctou a vděčností, ve které rodiče pohlížejí na děti jako na požehnání a považují jejich výchovu a péči o ně za významný, důležitý a úžasný úkol.“
Podobně to vidí i starší L. Whitney Clayton:
„V těch nejšťastnějších manželstvích považují oba manželé svůj vztah za perlu nevyčíslitelné ceny, za poklad nezměrné hodnoty. Vědí, že žádný jiný vztah jim nemůže přinášet tolik radosti, vyvolávat tolik dobra a v takové míře tříbit jejich osobnost.“
Starší Clayton se podělil také o rady, jak toho dosáhnout, jaké vlastnosti manželé potřebují rozvíjet. Jednou z nich je pokora.
„Pokora nejedná zištně ani sobecky. Neprosazuje pouze své vlastní názory a nechová se nadřazeně. Pokora naopak odpovídá vlídně a naslouchá laskavě se snahou porozumět, ne ospravedlňovat. Pokora připouští, že nikdo nemůže změnit druhého člověka, ale s vírou, úsilím a Boží pomocí můžeme zakusit vlastní mocnou proměnu srdce. Pokání a pokora budují šťastné manželství.“
Kromě pokory patří podle staršího Claytona do šťastného manželství také úcta k partnerovi, která se projevuje třeba při společném rozhodování. Dalším aspektem je spolupráce nebo společně strávený čas, kdy ani jeden z manželů není vyrušován elektronickými prostředky. V neposlední řadě starší Clayton připomíná otevřenost, jako jeden z nezbytných rysů fungujících vztahů.
„Manželství je dar, který nám dal Bůh; kvalita našeho manželství je dar, který my dáváme Bohu,“ dodává.
Jak na svou manželku pohlížejí proroci a apoštolové
Ať již v proslovech na generálních konferencích, nebo i při jiných příležitostech můžeme slyšet proroky a apoštoly, jak mluví o své manželce.
President Dieter F. Uchtdorf, úřadující president Kvora Dvanácti apoštolů, říká o své ženě, že „žehná životu mnoha lidí díky své láce k evangeliu a svému jiskrnému charakteru. Je vskutku sluncem mého života.“
Nedávno zesnulý president Jeffrey R. Holland se na sociálních sítích podělil o tento pohled na svou manželku:
„Byla pro své rodiče jejich malá princezna. Pro jejich milovanou holčičku nebylo nic dost dobré – a pak jsem se objevil já. Bez peněz, bez budoucnosti, ale… její rodiče i ona mi věřili. Sestra Hollandová byla v našem manželství úžasná. Miluji ji za to, že mi dovolila žít s rozumnými očekáváními.“
Když byl starší Ronald A. Rasband povolán jako apoštol, řekl:
„Moje žena mě vzala jako hlínu v rukou hrnčíře a vytvarovala mě v něco, na čem skutečně záleží. Ví, kdy mě má přivést zpět, zpomalit mě a pomoci mi dělat věci správně. Do značné míry je to právě její duchovní vliv, který vedl nejen k tomuto krásnému a výjimečnému povolání, ale ke všemu, co jsem duchovně dokázal. Udržuje mě duchovně pevně ukotveného.“
Příběhy manželských párů v České republice
Mít takovou manželku není jen výsadou proroků a apoštolů. Ani to není výsadou pouze těchto žen, aby o nich jejich muži smýšleli a mluvili tímto způsobem. Krásná manželství lze vybudovat i tady, v naší zemi, i když to vyžaduje velký kompromis a neobejde se to bez důvěry a opory v partnerovi.
Manželé z východníc Čech, kteří jsou spolu bezmála 50 let (říkejme jim třeba Petr a Lucie), si na začátku mysleli, že „láska je všechno. A časem se nám potvrdilo, že to tak opravdu je. Jen naše chápání pojmu ‚všechno‘ se značně rozšířilo. Láska je milovat, důvěřovat, sloužit, pomáhat, podporovat, smát se i plakat, tolerovat, respektovat, odpouštět, hledat porozumění a kompromisy, dělat si radost, myslet na druhého víc než na sebe.“
Korálovou svatbu (35 let) spolu zanedlouho oslaví i Pavlína a Jan Pohořeličtí. Ti na začátku vnímali lásku „hlavně jako zamilovanost a tělesnou přitažlivost, která měla přirozeně trvat,“ a postupně se učili, že „láska se proměňuje v něco hlubšího – v jednotu, sounáležitost, souznění a harmonii. Nejde už jen o emoce, ale o hluboký vztah, který při správném přístupu obou partnerů postupně roste.“
Rada zkušených pro okamžiky, kdy přicházejí problémy a těžkosti, zní: „Nehledejte chybu pouze na druhém, zamyslete se nad svými postoji a učte se vést dialog. Méně mluvte a více naslouchejte. Zamyslete se nad tím, co jsem já mohl udělat lépe pro naplnění mých představ. Nepalte mosty a věřte v možnost zlepšení.“
Svůj pohled přidávají i Pavlína a Jan: „Záleží na tom, co se v manželství stalo. Často je potřeba se vrátit k okamžiku, kdy se vztah začal ubírat jiným směrem. Je důležité bojovat jeden za druhého, ale zároveň rozlišovat mezi běžnými krizemi a skutečně toxickými situacemi, které vyžadují odbornou pomoc. V běžných zkouškách je klíčové spojit se s partnerem, neobviňovat se, komunikovat, naslouchat si a hledat řešení společně. Velmi důležitou roli hraje odpuštění, pokání a usmiřující moc Ježíše Krista, díky nimž je možné většinu věcí změnit, pokud o to oba stojí.“
Nikdo se nenaučí být skvělým manželem tím, že o tom bude jen číst. Stejně jako se nikdo nenaučí plavat pouze tím, že si to teoreticky nastuduje. V obou případech je potřeba praxe a cvik. Pro ty, kteří právě ženatí nebo vdané nejsou, může tímto nácvikem být péče o vztahy s kamarády, v práci nebo v širší rodině.
„Je dobré se učit budovat vztahy s druhými již v průběhu dětství i dospívání. Podle toho, jaké mám vztahy s rodiči, sourozenci, spolužáky, kolegy v práci, se sousedy, s přáteli i nepřáteli…, mohu usuzovat na to, jak budu vycházet se svým budoucím partnerem. Doporučujeme opakovaně studovat Prohlášení světu o rodině a rozjímat o něm,“ dodávají Lucie a Petr.
Pomoci může i to, když se zamyslíme nad tím, jaké manželství člověk chce mít a jakým partnerem v tomto svazku chce být, jak vysvětluje Pavlína s Janem:
„Důležité je budovat v sobě vlastnosti, které manželství podporují, mít očekávání, ale nenechat se jimi zklamat, a klást vyšší nároky především na sebe. Pravá láska nehledá svého a zaměřuje se na druhého, což se dá pěstovat už dlouho před svatbou.“
Jsou lidé, kteří se do manželství nehrnou, protože se ho bojí. Možná si říkají, že nejsou dost dobří, že nemají dost zkušeností, bojí se závazků, ztráty svého soukromí nebo ztráty času na své koníčky. Mohou se bát i nejistoty, protože partnera nikdy neznají dokonale, a selhání, když kolem sebe vidí čím dál více rozvedených párů.
„Mnohem lepší než mít obavy z manželství je naopak těšit se na nové věci, které mě čekají a které společně zvládneme. Záleží vždy na nás, zda budeme pěstovat to negativní, či pozitivní. Pokud si někdo myslí, že do manželství musí vstupovat již jako hotový či vyzrálý jedinec, pak se mýlí. Teprve v manželství se postupně společně naučí spoustu věcí, na které se sám nemohl dost dobře připravit. A i po letitém manželství je třeba se stále učit novým věcem.“– Lucie a Petr
Rady, které pro nás mají spokojení manželé, jsou prověřené časem a společnou cestou. Mohou být inspirací a povzbuzením pro každého z nás.
„Nikdy jsme si nedokázali představit, že láska může po celý život růst. I když přicházejí výkyvy, náročná období a krize, manželství postavené na Kristově lásce vede k tomu, že se partneři mají rádi čím dál víc. Jak každý z nich roste v lásce ke Kristu, roste i jejich společná láska, jednota a hluboké spojení.“– Pavlína a Jan
Přání na závěr
„Osobně jsme vděčni za to, že jsme se mohli poznat, uzavřít manželství, mít rodinu a společně zestárnout. Přáli bychom každému, aby se svým partnerem a blízkými toužil žít i na věčnosti.“– Lucie a Petr