V poslední době na nás v mnoha oblastech našeho života dopadají změny, a ačkoli všichni nejsme na jedné lodi, všichni jsme v týchž bouří zmítaných vodách. Občas přesně nevím, jak dál pokračovat, postupovat kupředu, být produktivní a přizpůsobit se změnám, které do mého života přicházejí.
Možná i vy jste, tak jako já, měli v posledních měsících příležitost hledat u Pána vedení a porozumění ohledně různých záležitostí, abyste dokázali zvládat neobvyklé a jedinečné situace a okolnosti. Možná i vy jste pocítili, že tato doba nám skýtá příležitosti k zušlechťování a posvěcování, že je to doba, kdy můžeme více přilnout k Otci v nebi a stát se lepšími učedníky Krista. President Nelson, bratří v Kvoru Dvanácti a presidenti a presidentky organizací nás ve svých poselstvích neustále povzbuzují k tomu, abychom Ho slyšeli1 a našli díky tomu v této době správný směr. Jednou z nejdůležitějších dovedností, kterou si v tomto životě můžeme osvojit a ve které se můžeme zdokonalovat, je to, jak slyšíme hlas a nabádání Páně. Když těmto nabádáním budeme naslouchat, řídit se jimi a jednat podle nich, získáme příležitost být zušlechtěni a posvěceni.
Z vlastní zkušenosti vím, že Pán je velmi ochoten sdělit nám svou vůli a poskytnout nám své vedení, když jde o budování Jeho království. President Nelson vyjádřil podobné pocity, když nás povzbudil, abychom usilovali o zjevení.2 Zjistil jsem, že zjevení proudí snáze a rychleji, když se modlím a usiluji o vedení ohledně služby druhým, ať už v rámci povolání nebo když myslím na druhé, než když se modlím ohledně vlastních rozhodnutí a okolností.
Když starší Dieter F. Uchtdorf sloužil v Prvním předsednictvu, učil tomuto:
„Odpověď na naši modlitbu často nepřichází tehdy, když jsme na kolenou, ale když jsme na nohou a sloužíme Pánu a těm, kteří jsou kolem nás. Nesobecké skutky služby a zasvěcení zušlechťují našeho ducha, odstraňují šupiny z našich duchovních očí a otevírají okna nebes. Když se staneme odpovědí na něčí modlitbu, často najdeme odpověď i na tu svou.“ 3
Když se snažíme poznat, jak můžeme efektivněji sloužit lidem kolem nás, ať už rodině, přátelům, sousedům, komunitám nebo těm, o které pečujeme v rámci svých povolání, máme k dispozici posvěcující moc ducha. Když se staneme vnímavějšími vůči potřebám druhých, staneme se vnímavějšími vůči Duchu, což nám na oplátku pomáhá získat odpověď na prosbu v jedné náboženské písni „víc, můj Spasiteli, jak Ty svatým být“4. Ze zkušenosti vím, že když k Pánu přistoupíme s modlitbou ohledně toho, jak můžeme pomoci či požehnat druhým, ochotně nám na ni odpoví. Také se může stát, že nabádání k činu přijde, aniž bychom se předtím konkrétně modlili. Prostá víra, se kterou pak jdeme činit dobro, je odměněna v obou případech. Sestra Sylvia Allredová, bývalá rádkyně v Generálním předsednictvu Pomocného sdružení, to popsala takto:
„Čistou lásku Kristovu vyjadřujeme skrze nesobeckou službu. Vzájemná pomoc je posvěcující zkušeností, která povznáší příjemce a přináší pokoru dárci.“ 5
President Thomas S. Monson jednou řekl, že příležitosti dávat ze sebe samých jsou neomezené, ale také pomíjivé6. Modlím se, aby nám Duch Svatý mohl důvěřovat, že uposlechneme nabádání jednat a staneme se odpovědí na něčí modlitbu, což nám na oplátku poskytne posvěcující zkušenost vedoucí k růstu.
1 Viz poselství na téma Hear Him na stránkách www.ChurchofJesusChrist.org/hearhim
2 Zjevení pro Církev, zjevení pro náš život, Russell M. Nelson, generální konference z dubna 2018
3 Čekání na cestě do Damašku, Dieter F. Uchtdorf, generální konference z dubna 2011
4 Víc svatosti dej mi – Náboženské písně, č. 71
5 Pravá podstata učednictví – Silvia H. Allredová, generální konference z dubna 2011.
Vánoční zasvěcující shromáždění s Prvním předsednictvem – prosinec 2008