Dobré ráno, bratři a sestry, kdybych měla nějak nazvat svůj dnešní proslov, nazvala bych ho „Skutečně“.
Mottem této konference je: „Čas na změnu srdce“. Když jsem motto slyšela poprvé, hlavou mi proběhlo pokušení myslet si, že moje srdce už změněné je. Stejně tak jako vždy, když v písmech narazím na verše, ve kterých se mluví o potřebě být pokřtěn a vzít na sebe jméno Ježíše Krista, mě to svádí myslet si, že se mě to už netýká. Pokřtěná jsem, písma čtu, na shromáždění chodím, přikázání dodržuji, tak to jsem v pohodě. Skutečně?
Před několika týdny dělal můj syn v rámci biologie pokus. Použil dvě misky, do kterých umístil vlhkou vatu a po třech zrncích čočky. Jednu misku umístil ve svém pokoji na okenní parapet a druhou do místnosti bez okna, kde jen občas rozsvítíme žárovku, když jdeme s prádlem do pračky. Stanovil si hypotézu, že čočka na parapetě začne během několika dní klíčit a růst, zatímco se zrnky, jen s minimálním množstvím umělého světla, se nic nestane. V duchu jsem si říkala, že je jeho hypotéza správná, každé semínko potřebuje půdu, vodu a světlo. Jak velké bylo moje překvapení, když jsme sledovali, že zrnka v obou miskách klíčí stejně, a v čase, který byl pro pokus vymezen, jsme zjistili, že stanovená hypotéza byla špatná.
Jsem členkou Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů 28 let. To je více než polovina mého života. Když něco trvá dlouho a přijmeme to za své, může se nám stát, že některé věci začneme brát jako samozřejmé, a náš falešný pocit, že o něčem dost víme, nás může vést k mylným závěrům.
Možná jste, stejně jako já, přemýšleli, co jsou staré sutiny, které je potřeba odstranit z vašeho života, jak o tom učil president Russell M. Nelson. [1] Mou sutinou byla v poslední době nečinnost, respektive pocit, že to, co dělám, je dostačující.
Představte si sami sebe jako rodiče. Když se vaše dítě naučí čísla, máte radost a chcete, aby se je naučilo sčítat. Radujete se, když se naučí sčítat, a očekáváte, že si osvojí i další početní operace. Naučí se odčítat, dělit, násobit a vy chcete, aby se naučilo jednoduché rovnice a pak složitější a pak jste v úžasu nad tím, když ho vidíte programovat atd. Chcete, aby se učilo, protože víte, že mu to bude otevírat další a další možnosti. Stejně tak je to s Nebeským Otcem. Chce, abychom na sobě pracovali, protože ví, že nás to posune dál. Moje představivost je poněkud omezená a končí někde u rovnic, ale matematika, stejně tak jako náš život, mohou být nekonečné. A tento náš nekonečný duchovní potenciál je Bůh schopen vidět a touží, abychom ho rozvíjeli. Mám pocit, jako by mi v poslední době říkal, že to, co mi duchovně do teď stačilo, už nestačí. A to, co stačí dnes, nebude stačit zítra.
V dubnu 2018 nám president Nelson řekl: „V nadcházejících dnech nebude možné duchovně přežít bez stálého vlivu Ducha Svatého, který nás bude vést, řídit a utěšovat.“ [2]
O dva roky později to zopakoval: „Dnes vás znovu snažně žádám, abyste udělali cokoli, co je zapotřebí k tomu, abyste posílili svou duchovní schopnost přijímat osobní zjevení. Učiníte-li tak, pomůže vám to poznat, jak v osobním životě kráčet kupředu, co dělat v dobách krize a jak rozpoznávat pokušení a klamy protivníka a jak se jich vyvarovat.“ [3]
Pokaždé, když čtu v Knize Mormonově zprávu o tom, jak Nefi viděl Ducha Páně, který mu ukázal strom života, jsem fascinovaná verši, ve kterých se píše: „Pohleď! A já jsem pohlédl a spatřil jsem…“ (1. Nefi 11:8)
Vždy jsem si říkala, jaké to asi bylo. Jaké to asi je, když proroci získávají takováto zjevení. Nikdo z nás nemůže získat zjevení pro celou Církev tak jako proroci, ale každý z nás může získat osobní zjevení sám pro sebe.
To, co mě dnes slyšíte říkat, je má třetí verze proslovu. Většinou své proslovy pouze lehce upravuji, ale tento týden jsem napsala tři téměř odlišné.
Napsat první mi zabralo téměř celé úterý. S výsledkem jsem byla spokojená, ale protože se nedostavil klid, věděla jsem, že Pán není. Když jsem se modlila a ptala, co mám opravit, odpověď byla, abych to celé vzala, hezky si to založila a napsala něco úplně jiného. Takového času jsem tomu věnovala, a věřte mi, ten proslov byl plný svědectví o Bohu, báječných lidech a o skutcích, kterými požehnali můj život. Jediné, co jsem vynechala, byla zkušenost o tom, jakým způsobem jsem obdržela své nové povolání. Abych o tom mluvila, mi navrhl president Martin Pilka, ale protože já to nepovažovala za vhodné, v proslovu to nebylo.
„Když mám tedy svůj proslov přepsat, o čem má být?“ ptala jsem se.
A jako odpověď jsem uviděla sebe a svou rodinu na Velikonoční pondělí. S manželem jsme požádali děti, aby s námi šly ven na procházku, ale ony nechtěly. Asi dost jasně pocítily, že nejsme rádi a že se asi i zlobíme. A tak aby si to vyžehlily, než jsme se vrátili, byl celý náš dům dokonale uklizen. Měla jsem z toho radost, potěšilo mě to, ale daleko větší radost bych bývala měla, kdyby s námi šly ven.
Nevím, jak lépe mi mohl Pán dát najevo, že i můj původní proslov by mu udělal radost, ale daleko víc ho potěší, když udělám, o co mě požádal skrze presidenta Pilku.
Přestože můj druhý proslov už tuto zkušenost zahrnoval se všemi podrobnostmi a věřte mi, obsahoval pro mě i spoustu jiných úžasných zkušeností, seděla jsem ve čtvrtek večer na gauči zoufalá z toho, že ani v tomto případě se nedostavil klid. Když jsem se druhý den k ránu probudila, přemýšlela jsem, proč mě Pán nechává obětovat tolik času k sepisování něčeho, co pak nechce, abych použila. A uviděla jsem svůj deník. Víte, já do něho od chvíle, kde jsme se vrátili ze zahraničí neudělala ani čárku, a Pán si přál, aby některé mé zážitky nebyly pro mě a pro mou rodinu ztraceny. Deník je to místo, kam mám své proslovy založit.
Starší Dieter F. Uchtdorf mluvil před dvěma týdny o poselství a tím poselstvím je, že Bůh žije a opět mluví s proroky, je mezi námi – a osobně se zapojuje do našeho života a aktivně vede své děti. [4]
Svědčím o pravdivosti těchto slov staršího Uchtdorfa. Svědčím o tom, že Pán žije, vede tuto Církev a vede i nás jako jednotlivce. Pro službu v Církvi připravuje každého z nás. Viděla jsem, jak v uplynulých třech měsících aktivně působil v mém životě. Jak mě, skrze různé osobní inspirace, zážitky a zjevení, dovedl až k okamžiku, kdy mi president Pilka předal povolání, a já nebyla zaskočená. A když mi ho předal, bylo to, jako kdyby nade mnou odstranil poklop a někdo další na mě vylil vrchovatý kbelík lásky. Toto všechno Pán načasoval tak, aby to přišlo v okamžiku, kdy jsem zoufale potřebovala slyšet, že mě někdo potřebuje.
Zatím nevím, čím budu moci být užitečná, ale věřím, že Pán to ví a já se to brzy dozvím.
Stejně tak, jako jsem potřebná já, jste potřební i vy. Každý z vás.
Máte-li stejnou sutinu jako já, vytrhněte ji i s těmi starými kořeny, kterými je prorostlá, chcete-li starými zvyky. Nečtěte písma, ale hodujte na slově Páně. Nechoďte na shromáždění, ale aktivně se ho účastněte a podílejte se na něm. Vybízí-li vás k tomu Duch, vydávejte svědectví. Skrze modlitbu o sobě podávejte Nebeskému Otci pravidelně zprávu. Přemýšlejte o věcech a dívejte se kolem sebe. Toto je cesta k osobnímu zjevení.
Skutečně můžeme získávat osobní zjevení? Svědčím vám o tom, že skutečně ano.
Pán skrze zjevení poskytuje individuální vedení každé osobě, která o něj usiluje a která má víru, činí pokání a je poslušna evangelia Ježíše Krista. „Duch Svatý je zjevovatel“, řekl Joseph Smith, a „žádný člověk nemůže přijmouti Ducha Svatého, aniž by přijímal zjevení.“ (Průvodce k písmům, Zjevení)
A Pán k tomu řekl: „Budeš-li prositi, obdržíš zjevení za zjevením, poznání za poznáním, abys mohl znáti tajemství a pokojné věci – to, co přináší radost, to, co přináší život věčný.“ (NaS 42:61)
„…požehnaní jsou ti, již poslouchají předpisy moje a propůjčují sluch radě mé, neboť tomu, kdo přijímá, dám více; a těm, kteří budou říkati, my máme dosti, těm bude odňato i to, co mají.“ (2. Nefi 28:30)
Vidíte, těm, kdo přijímá, dá více a více, to je ta neomezená „matematika“. Takto nás chce učit a takto v našem životě působí, jsme-li skutečně ducha zkroušeného a poníženého. (Izaiáš 57:15)
Naše osobní zjevení jsou důležitá. Nezapomínejme je pro sebe a naši rodinu zaznamenávat.
Jsem vděčná, že se společně s vámi mohu účastnit shromažďování Izraele v těchto dnech. Mám vás ráda. Toto je skutečně pravá a živá Církev Ježíše Krista. O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.
[1] Russell M. Nelson, „Vítejte na konferenci“, Generální konference, duben 2021
[2] Russell M. Nelson, „Zjevení pro Církev, zjevení pro náš život“, Liahona, květen 2018
[3] Russell M. Nelson, „Slyš Jej“, Liahona, květen 2020
[4] Dieter F. Uchtdorf, „Bůh mezi námi“, Generální konference, duben 2021