Ve chvílích, kdy nám život připadá jako noční můra, nám může to, že budeme vděční a šťastní, pomáhat pociťovat naději.
Můžeme rozpoznávat svá požehnání a být vděčni v každém období svého života, bez ohledu na svou situaci.
Občas můžeme sklouznout k tomu, že považujeme členy rodiny za samozřejmost, zvláště matku.
Budeme-li pamatovat na dárce, může nám to pomáhat vážit si všeho, co v životě dostáváme.
Budeme-li těm, s nimiž se setkáváme, dávat najevo vděčnost a to, že jsme šťastní, může to mít pozitivní vliv jak na ně, tak na nás.
Henry B. Eyring popisuje, jak nám vyjadřování vděčnosti může pomáhat více pamatovat na požehnání, která jsme již obdrželi.
Někdy je dobré se zastavit, pohlédnout vzhůru a připomenout si všechno, za co můžeme být vděční.
Zaměřujeme-li se pouze sami na sebe, je jednoduché zapomínat na ty, kteří jsou kolem nás. Budeme-li se zaměřovat na druhé, bude nám to připomínat vše, čeho se nám dostalo.
Může být jednoduché považovat to, co v životě máme, za samozřejmost. Pokud se zaměříme na vděčnost za to, co máme, budeme moci být šťastnější.