Odpuštění, které nám Bůh nabízí, je velkolepé a přináší pokoj, osvobozuje a povznáší. Neznamená to, že zatneme zuby a spolkneme to zlé, co se nám přihodilo, ani že budeme předstírat velkorysost. Opravdové odpuštění rozšiřuje náš pohled, takže jsme schopni rozpoznat a ocenit plán, který má Bůh pro nás osobně.
Jákobovi synové měli původně v úmyslu Josefa zabít,(1) ale místo toho ho uvrhli do prázdné vodní nádrže(2) a pak ho z touhy po zisku prodali do otroctví.(3) V Egyptě byl kvůli svým morálním měřítkům uvězněn.(4) Nebyl by to pro Jozefa dostatečný důvod k tomu, aby zahořkl?
Josef byl z vězení propuštěn, protože vyložil faraonův sen o sedmi tučných letech, po nichž mělo následovat sedm hubených let.(5) Během sedmi tučných let nechal skladovat obrovské množství obilí.(6) Během sedmi hubených let „byl hlad po všech krajinách, ale po vší zemi Egyptské byl chléb“.(7) Otec Jákob poslal své syny do Egypta koupit obilí, aby mohli žít a nezemřeli.(8) Jakmile nákup dokončili, Jozef jim vrátil peníze do jejich pytlů.(9) Když jeho bratři znovu přijeli pro obilí, chtěli zaplatit i za ten první nákup. Jozef je však předběhl: „Mějte o to pokoj, nebojte se. Bůh váš, a Bůh otce vašeho dal vám poklad do pytlů vašich; penízeť jsem vaše já přijal.“(10) Jozefovi se dramatickým způsobem podařilo přivést do Egypta celou rodinu. Se slzami v očích se odhalil svým bratrům: „Já jsem Jozef bratr váš, kteréhož jste prodali do Egypta. Protož nyní nermuťte se, a neztěžujte sobě toho, že jste mne sem prodali; nebo pro zachování života vašeho poslal mne Bůh před vámi. […] Tedy ne vy jste mne sem poslali, ale Bůh, kterýž mne dal za otce Faraonovi, a za pána všemu domu jeho, a panovníka po vší zemi Egyptské.“(11) Jozef se od té doby o svou širší rodinu štědře staral. Když otec Jákob zemřel, bratři se báli, že se jim Jozef pomstí, a prosili ho o odpuštění: „Odpusť, prosím, přestoupení služebníkům Boha, jehož ctil otec tvůj. I rozplakal se Jozef, když k němu mluvili. […] Jimž odpověděl Jozef: Nebojte se; nebo zdaliž jsem já vám za Boha? Vy zajisté skládali jste proti mně zlé; ale Bůh obrátil to v dobré, aby učinil to, což vidíte nyní, a při životu zachoval lid mnohý.“(12)
Odpuštění bylo pro Jozefa radostí: kdyby ho bratři neprodali do otroctví v Egyptě, nestal by se správcem nad celou egyptskou zemí; nedokázal by zachránit život tisícům lidí díky zásobám obilí. Když bratři chtěli za obilí zaplatit, peníze si nevzal, a samotné znovushledání se svými bratry považoval za nebeskou odměnu. Dokonce si ani nepřipsal zásluhy za to, že peníze tajně vrátil, nýbrž svým bratrům řekl, že je to dar od Boha. Když jim odhalil svou identitu, vysvětlil jim Boží plán a to, jaké obdržel úkoly, a vyjádřil za to vděčnost.(13) Proto bratrům neměl jejich kruté chování za zlé. Vnímal ho jako prostředek, díky němuž mohl požehnat své rodině a tisícům dalších lidí.(14) Jozef si vždy uchovával tento pohled. Dokonce i poté, co zemřel jeho otec Jákob, ujišťoval své bratry, že i když jednali se zlým úmyslem, Bůh mu tím dal příležitost požehnat mnoha lidem.
Účelem tohoto pohledu v žádném případě není ospravedlňovat zlo, zlehčovat ho či ho dokonce podporovat. Ale je osvobozující, když do svých zkoušek zveme Boha a dáváme Mu příležitost, aby prostřednictvím naší bolesti požehnal druhým. Zkuste to. Učiňte vědomé rozhodnutí. Stojí to za to.
(1) Viz Genesis 37:17–21.
(2) Viz Genesis 37:24.
(3) Viz Genesis 37:26.
(4) Viz Genesis 39:8–20.
(5) Viz Genesis 41:29–30.
(6) Viz Genesis 41:49.
(7) Genesis 41:54.
(8) Viz Genesis 42:2.
(9) Viz Genesis 42:25.
(10) Genesis 43:23.
(11) Genesis 45:4–8.
(12) Genesis 50:15–20.
(13) Porovnej s Naukou a smlouvami 59:21.
(14) Porovnej s Mojžíšem 5:11.