Vizí území Evropa-sever je vyzývat všechny, aby učinili Spasitele a svaté obřady ústředním bodem svého života a aby radostně žili v souladu s evangeliem Ježíše Krista.
Jednoho zářijového dne jsme s mojí manželkou a s presidentem a vedoucí sestrou chrámu Helsinky ve Finsku cestovali do lotyšské Rigy na konferenci, která byla uspořádána pro členy Církve v Pobaltí a které předsedal president Christofferson. Z letiště jsme se vydali taxíkem do centra města. Náš řidič, kterému budu říkat Marek, pustil poměrně nahlas hudbu. Tiše jsem se ho zeptal na město. Ztišil rádio a začali jsme si povídat. Marek se zeptal: „Proč jste přijel do Rigy?“
Řekl jsem mu, že v neděli budu mít proslov na církevním shromáždění, na kterém bude promlouvat také jeden z novodobých žijících apoštolů, president Christofferson. Dal jsem Markovi adresu budovy, kterou si zadal do mapy v telefonu, a pozval jsem ho, aby se k nám v neděli připojil. Zdvořile odmítl s tím, že potřebuje posekat trávník. Navrhl jsem mu, že když přijde v neděli na shromáždění, pošlu mu v sobotu dva mladé misionáře, aby mu trávník posekali. I to odmítl s tím, že nechce, aby mu někdo sloužil. Zeptal jsem se ho na jeho náboženské přesvědčení a dozvěděl jsem se, že má rodinu – manželku a dvě děti – a že všichni věří v Boha a v Krista a snaží se vést dobrý život, ale do kostela nechodí příliš často. Poukázal jsem na to, že naše církevní shromáždění je určeno pro celou rodinu, a vybídl jsem ho, aby v neděli celou svou rodinu přivedl. Stále se zdráhal něco slíbit, ale řekl, že o tom bude přemýšlet. Dal jsem mu vizitku se svým telefonním číslem, e-mailovou adresou a odkazem na internetové stránky Církve. Pozvání bylo předáno a já jsem mu řekl, že respektuji jeho svobodnou vůli.
V neděli před začátkem shromáždění jsem se po svém novém příteli rozhlížel, ale nikde jsem ho neviděl. Pronesl jsem proslov a soustředěně jsem naslouchal proslovům druhých. Během písně mezi proslovy jsem si všiml, že Marek sedí v publiku. Zamával jsem na něj, abych ho pozdravil, a on mi také zamával. Po shromáždění jsme se setkali a od presidenta Christoffersona jsem dostal svolení, abych mu Marka představil. V následujícím okamžiku starší Aidukaitis a president Christofferson předali Markovi výtisk Knihy Mormonovy v lotyštině a Marek si vyslechl apoštolské svědectví o její pravdivosti. President misie představil Markovi místní misionáře, kteří mu předali své kontaktní údaje a nabídli mu, že si spolu mohou později promluvit podrobněji. Předali jsme mu pozvání a šli jsme se každý svou cestou.
Čemu se z toho můžeme naučit? Mějte druhé rádi, dělte se s nimi o své zkušenosti a radostně je zvěte, aby přišli blíže ke Spasiteli. Jen zřídkakdy máme příležitost někoho pozvat, aby se setkal s apoštolem, ale cestou na shromáždění můžeme využít každé příležitosti – když se nás někdo zeptá, kam jdeme – tím, že mu radostně sdělíme, kam máme namířeno, a pozveme ho, aby se k nám připojil.
Spasitel předal Petrovi a Ondřejovi osobní výzvu: „Poďte za mnou, a učiním vás rybáře lidí.“¹ O tři roky později jim řekl: „Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření.“² Tatáž výzva je stále platná.
Pán nás v dnešní době učil: „Otevírejte ústa svá, a ona budou naplněna a vy se stanete takovými jako Nefi za stara, který putoval z Jeruzaléma v pustině. Ano, otevírejte ústa svá a nešetřte, a budete obtíženi snopy na zádech svých, neboť hle, já jsem s vámi.“³
Nemusíme se bát reakcí druhých, ale je zapotřebí, abychom důvěřovali tomu, že Pán je s námi: „Budeš vždy otvírati ústa svá ve věci mé, neboje se toho, co může učiniti člověk, neboť já jsem s tebou.“⁴ „Hleďte ke mně v každé myšlence; nepochybujte, nebojte se.“⁵
Naší povinností je žít tak, jak nejlépe umíme, v souladu s Kristovým evangeliem – to je jeden z nejlepších způsobů, jak zvát druhé, aby přišli ke Kristu. Duch Svatý svědčí o tom, že Bůh a Ježíš Kristus žijí; požehnání a obřady evangelia jsou dostupné všem lidem. Spasitelovým posláním je uzdravovat a umožňovat, aby práce na spasení a oslavení byla vykonána pro každého z nás – pro jednoho po druhém.
„Tudíž, vroucně milovaní bratří, vesele čiňme všechny věci, jež leží v naší moci; a potom, kéž můžeme v klidu státi, s naprostou jistotou, abychom viděli spasení Boží, a jak rámě jeho bude zjeveno.“⁶
Buďme odvážní ve svém svědectví, zatímco se budeme snažit postupovat kupředu po cestě smlouvy a ve svém učednictví. President Russell M. Nelson povzbudil každého z nás, abychom posílili svou sebedůvěru před Bohem: „Když budeme pilně usilovat o to, aby náš život naplňovaly pravá láska a ctnost, poroste naše sebedůvěra ve chvílích, kdy se budeme obracet na Boha. Vyzývám vás, abyste podnikali vědomé kroky k tomu, abyste prohlubovali svou sebedůvěru před Pánem. Když pak budeme přicházet k Nebeskému Otci s rostoucí sebedůvěrou, budeme naplněni větší radostí a naše víra v Ježíše Krista poroste. Začneme pociťovat duchovní moc, která bude přesahovat naše největší naděje.“⁷
1. Matouš 4:18–19.
2. Marek 16:15.
3. Nauka a smlouvy 33:8–9.
4. Nauka a smlouvy 30:11.
5. Nauka a smlouvy 6:36.
6. Nauka a smlouvy 123:17.
7. Russell M. Nelson, „Sebedůvěra v přítomnost Boží“, generální konference – duben 2025 (viz také Liahona, květen 2025).