Když se mě poté, co jsem vstoupil do Církve, lidé ptávali, proč jsem se rozhodl sloužit na misii na plný úvazek, odpovídal jsem, že jsem našel poklad a chci se o něj podělit s druhými. Radost, kterou mi znovuzřízené evangelium Ježíše Krista přináší do života, je důvodem, proč se nezdráhám o ně podělit s druhými a vybídnout je, aby se se mnou zúčastnili shromáždění.
Starší Dieter F. Uchtdorf z Kvora Dvanácti apoštolů uvedl: „Ať již jste na této zemi kdekoli, existuje spousta příležitostí, jak se dělit o dobrou zprávu evangelia Ježíše Krista s lidmi, s nimiž se setkáváte, studujete, žijete, pracujete nebo se přátelíte.“[1]
Když nedávno moje manželka Sara měla mít proslov na shromáždění svátosti, řekl jsem o tom několika jejím přátelům a nadnesl jsem, že by určitě ocenila, kdyby ji přišli podpořit. Jedna z jejích přítelkyň přišla i s manželem a dvěma dětmi. Díky prosté pozvánce mohlo dojít k posílení jednoho přátelství a k tomu, že lidé, na nichž nám záleží, s námi navštívili shromáždění.
Lidé se obvykle upřímně zajímají o naši víru a rádi by se dozvěděli více. Starší Quentin L. Cook z Kvora Dvanácti apoštolů řekl: „Nový rozvrh nedělních shromáždění představuje pro členy výjimečnou příležitost úspěšně a láskyplně pozvat přátele a spolupracovníky, aby přišli, viděli a sami zažili, jak to v Církvi vypadá.“[2]
Během let jsme pozvali spoustu svých přátel a příbuzných, aby se s námi zúčastnili vystoupení dětí na shromáždění svátosti, aby přišli našim dětem na křest, aby se přišli podívat, když jsme měli mít zvláštní hudební vystoupení či proslov nebo když se měl konat zvláštní fireside či návštěva generálních autorit, a také jsme mnohé přátele a příbuzné zvali k nám domů na rodinný domácí večer nebo na večeři, na kterou měli přijít i misionáři.
Příležitostí je nespočet. Můžeme pozvat ty, kteří už nějakou dobu nebyli na shromáždění, nebo příbuzného z řad nečlenů, aby se přišli podívat, když budeme dostávat nějaké nové povolání, nebo dokonce jak budeme ustanovováni. Můžeme pozvat své přátele z řad nečlenů, aby s námi šli na shromáždění svátosti nebo na Nedělní školu. Můžeme je pozvat, když budeme učit v některé třídě nebo když budeme vydávat svědectví na shromáždění svátosti. Své přátele můžeme dokonce přizvat i k účasti na nějakém Církví organizovaném projektu služby nebo ke službě v nemocnici či pečovatelském domě. Můžeme je po shromáždění pozvat k sobě domů na oběd.
Bez ohledu na to, o jakou pozvánku se jedná, bude přijata s větší pravděpodobností tehdy, když se za ty, které zveme, budeme modlit, když budeme usilovat o inspiraci ohledně toho, kam dotyčné pozvat, a když se za ně budeme postit a pak patřičně jednat. Ve většině případů však pozvání nestačí; možná budeme muset pro ty a s těmi, které jsme pozvali, i něco naplánovat. Možná budou chtít vědět, co očekávat, nebo budou potřebovat vyzvednout či odvézt.
Někdy těmi, kterým máme pomoci zúčastnit se shromáždění, mohou být ti, s nimiž se shromáždění účastníme pokaždé. Může to znamenat, že některému členovi rodiny připravíme snídani nebo vyžehlíme košili či šaty, abychom jim pomohli ušetřit čas a dostat se na shromáždění včas. Může to také znamenat, že se vyvarujeme negativních komentářů ohledně shromáždění či osob, aby se ti, jimž se snažíme pomoci, mohli zaměřit na pozitiva a mít z účasti na shromáždění radost.
Máme zvát každého; i ty, o nichž se domníváme, že nepřijdou. Kéž přitom čerpáme odvahu ze zaslíbení staršího Quentina L. Cooka: „Budeme-li projevovat lásku, dobrotivost a pokoru, mnozí naše pozvání přijmou. A ti, kteří se rozhodnou naše pozvání nepřijmout, zůstanou i nadále našimi přáteli.“[3]
[1] Dieter F. Uchtdorf, „Misionářská práce – podělte se o to, co máte v srdci“, Liahona, květen 2019.
[2] Quentin L. Cook, „Veliká láska k dětem našeho Otce“, Liahona, květen 2019.
[3] Quentin L. Cook, „Veliká láska k dětem našeho Otce“, Liahona, květen 2019.