Základní informace: Vojta Novotný, bydlím v Pardubicích
Záliby: toulání se v přírodě, všechny možné sporty, hra na piano, programování, grafický design
Pracovní profese: Software developer
Rok křtu do Církve Ježíše Krista: 2005
Oblíbený verš z Knihy Mormonovy: Neboť přirozený člověk je nepřítelem Boha a byl jím od pádu Adamova a bude na věky věků, ledaže se poddá nutkáním Svatého Ducha a odloží přirozeného člověka a stane se svatým skrze usmíření Krista Pána a stane se jako dítě, poddajným, mírným, pokorným, trpělivým, plným lásky, ochotným podrobiti se všemu, co Pán považuje za vhodné na něj vložiti, stejně jako se dítě podrobuje otci svému. (Mosiáš 3:19)
V naší rodině byl prvním, kdo vstoupil do Církve, můj taťka. Již v mládí se zajímal o duchovní věci, četl Bibli, kterou mu dal kamarád, chodil na různá duchovní setkání a nějaký čas praktikoval jógu. V 90. letech ho kolega z práce pozval na shromáždění Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů v Hradci Králové. Poté kontaktoval misionáře, aby zjistil více o Církvi a po několika lekcích a seznámení se s Knihou Mormonovou se rozhodl nechat pokřtít. Moje maminka vstoupila do Církve nedlouho po něm poté, co se sama přesvědčila o tom, že o ní Bůh skutečně ví. Rodiče pak uzavřeli sňatek na věčnost v chrámu ve Freibergu a společně s mými dvěma staršími bratry byli zpečetěni jako rodina na věky.
Díky mým rodičům jsem tak vyrůstal v domově, který byl zaměřený na víru v Ježíše Krista. Společně jsme se jako rodina modlili a každé ráno jsme spolu studovali Písma. V neděli jsme jezdili na shromáždění do našeho sboru v Hradci Králové, abychom si připomínali oběť Ježíše Krista a učili se, jak být více takovými, jako je On. To vše samozřejmě posilovalo mou víru. Bylo pro mě přirozené se modlit k Nebeskému Otci, děkovat i žádat o pomoc. A já jsem opravdu často cítil, že mi pomáhá. Také jsem jasně cítil, že to, co mě rodiče učí, a hlavně jak se sami chovají, je správné a že sám chci být lepší. Když mi bylo osm let, nechal jsem se pokřtít, abych uzavřel s Bohem smlouvu, že Ho budu poslouchat. Pamatuji si, že jsem měl radost z toho, že jsem čistý a že mi Bůh odpouští, když se snažím změnit.
Už na základní škole jsem si všímal toho, že se občas od ostatních dětí liším kvůli tomu, jak mě rodiče vychovávali (že mám mluvit slušně, neopisovat apod.). Nebyl jsem úplně příkladné dítě, ale přestože jsem se někdy nechoval dobře, vždycky jsem jasně cítil, že to, co se učím doma a v Církvi, je správné.
Během střední školy a začátkem mého studia na vysoké škole jsem začal sám vážněji studovat Písma, především Knihu Mormonovu. Myslím, že jsem si přál mít sám pevnější svědectví. Mé samostudium mé přesvědčení o realitě Ježíše Krista a znovuzřízení Jeho Církve hodně posílilo. Nacházel jsem nauky, které na mě hluboce působily a začal jsem více žasnout nad tím, co jsem se učil o Bohu a Jeho plánu pro nás. Spousta věcí mně dávala rozumově i duchovně smysl. Také jsem někdy v Písmech a ve slovech současných proroků získával přesné odpovědi na své modlitby nebo duchovní potvrzení a pocity útěchy, právě, když jsem to potřeboval. Jeden ze silných zážitků z tohoto období, kdy jsem cítil Pánovu pomoc, byl ten, když mi na horách hrozilo vážné zranění a následně amputace několika prstů. Můj otec mi dal kněžské požehnání a mé prsty byly brzy uzdraveny.
Pamatuji si, že během mého studia na vysoké škole jsem také zažil období pochyb o mém přesvědčení. Bylo to kvůli tomu, že jsem začal narážet na různá kontroverzní témata z historie Církve a také četl články a sledoval videa kritiků Církve. Když se ohlížím zpět, jsem za toto období vlastně rád. Díky tomu jsem se totiž dozvěděl ještě více o zázračné historii Církve - ano opravdu zázračné! - dokázal si seřadit své otázky a znalosti a lépe porozumět, proč a čemu opravdu věřím.
Po druhém ročníku na vysoké škole jsem plánoval sloužit po dobu 2 let jako misionář pro Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Má motivace byla jednoduchá. Cítil jsem, že to, co se učím, mně a mým blízkým přináší radost a že je to pravda. Cítil jsem, že učení Ježíše Krista opravdu odpovídá na ty nejpodstatnější otázky života a pomáhá mi se měnit k lepšímu. A tak jsem si přál, aby se mohli radovat i druzí - a já s nimi. To je přece skvělá vize, ne? Byl jsem povolán sloužit v oblasti severozápadní Anglie. Nemám dost prostoru, abych mohl psát o všech zážitcích z misie, ale když to shrnu, byla to pro mě opravdu jedinečná zkušenost, která už se asi nebude opakovat. Každý den jsem se bavil s desítkami lidí různých národností, kultur a přesvědčení o tom, čemu věří a co je pro ně v životě důležité. Naučil jsem se více o jiných náboženstvích, což mé svědectví o znovuzřízeném evangeliu jen prohloubilo. Nejvíc mě naplňovalo, když jsem mohl druhé učit o pravém charakteru Boha, o Jeho znovuzřízené Církvi a Jeho plánu pro náš život. Často jsem viděl, jak jsou lidé překvapení tím, jak to, co je učíme, jim dává smysl a rezonuje s nimi. Samozřejmě jsem zažíval i nepříjemné situace, zklamání nebo pochyby, které mě někdy dost pokořily. Z misie jsem si ale především odnesl hlubší a osobnější znalost o tom, čemu jsem sám učil. Lépe jsem porozuměl víře v Ježíše Krista, pokání a smlouvám s Bohem. Také jsem viděl, jak se lidé díky víře v Ježíše Krista zbavili závislostí, posílili své vztahy s blízkými a získali naději, když byli v těžkých životních situacích.
Můj duchovní život dál pokračuje. Stále se učím více o Bohu a Jeho zákonech. Snažím se rozumět tomu, kým se mám stát, co mám změnit a na co se soustředit. Vím, že Bůh o mně ví, vím, že nás má neuvěřitelně moc rád a nevzdává to s námi, i když Ho někdy zklameme. Jsme opravdu Jeho děti. Chce, abychom s Ním mluvili a přeje si nás ochraňovat, utěšovat a vést. Jsem přesvědčen o tom, že Církev Ježíše Krista byla opravdu znovuzřízena a že se v ní nachází spásné nauky a Boží pravomoc. Jsem o tom přesvědčen rozumově, ale hlavně duchovně. Cítím pravdu, která plyne z Knihy Mormonovy i dalších písem a ze slov žijících proroků a věřím, že to může cítit každý. Všem bych přál, aby také mohli poznat to, co objevuji já - že víra v Boha funguje - a mohlo jim to do života přinést ještě větší pokoj a radost.