Vždy na mě hluboce zapůsobí příběh v Knize Mormonově popisující, jak se Spasitel po svém Vzkříšení na východní polokouli zjevil lidem na americkém kontinentu. Učil je o tom, jak důležité v Božím plánu je Usmíření, o požehnáních pramenících z dodržování přikázání a o důležitosti smluv a obřadů. Duchovně jim sloužil – jednomu po druhém. (1)
Pán s nimi byl jen několik málo dnů, ale vliv Jeho návštěvy pociťovali lidé po více než dvě staletí. „A nebylo mezi nimi žádných svárů a sporů a každý člověk jednal s druhým spravedlivě. A měli všechny věci mezi sebou společné; tudíž nebylo bohatých a chudých, porobených a svobodných, ale všichni byli učiněni svobodnými a podílníky nebeského daru. … A zajisté nemohlo býti šťastnějšího lidu mezi všemi lidmi, kteří byli stvořeni rukou Boží. Nebylo žádných lupičů ani vražedníků, nebyli ani Lamanité ani žádní jiní -ité; ale byli jedno, děti Kristovy a dědici království Božího. A jak byli požehnáni! Neboť Pán jim žehnal ve všem jejich počínání.“ (2)
Co mohlo způsobit tuto změnu a mít tak dlouhotrvající účinky? Odpověď je prostá, a přesto velmi hluboká. Do jejich srdce pronikly Pánovy nauky a Jeho evangelium, odložili přirozeného člověka a stali se učedníky Ježíše Krista. V srdci měli napsáno jméno Páně (3) a rozvinuli mezi sebou ducha lidu Sionu, tak jako za dnů Enochových.
My naneštěstí žijeme ve světě, který oslavuje individualismus a kde je za vyjádření živosti považováno hašteření a neústupnost. Dokonce ani my jakožto členové Církve nejsme vůči tomuto vývoji vždy imunní. Zvláště pandemie postavila naše sbory a rodiny před neobyčejné a specifické výzvy. V některých případech jsme se začali definovat podle našich odlišností, podobně jako lidé v Knize Mormonově, a vytvořili jsme si naše vlastní -ity. Evangelium Ježíše Krista a duch Sionu nám pomáhají tyto odlišnosti překonávat.
Pozitivní změna začíná u každého z nás a u našeho přání něčím osobně přispět
„Sion je Sionem díky charakteru, vlastnostem a věrnosti svých obyvatel. Pamatujte na to, že ‚Pán nazval lid svůj Sionem, protože byli jednoho srdce a jedné mysli a přebývali ve spravedlivosti; a nebylo žádných chudých mezi nimi‘. (4) Chceme-li ve svých rodinách, odbočkách, sborech a kůlech utvrdit Sion, musíme se pozvednout na úroveň tohoto měřítka. … Nemůžeme s tím čekat na to, až Sion přijde – Sion přijde jen tehdy, když to uskutečníme.“ (5)
Co to tedy znamená prakticky pro mě? Kde mám začít, pokud chci překonat odlišnosti a pěstovat jednotu?
V roce 1872 připomněl prorok Brigham Young Svatým něco, co je dnes možná ještě závažnější než kdy dříve. Řekl: „Zastavte se! Počkejte! Když ráno vstanete, než si dopřejete jediné sousto jídla, … skloňte se před Pánem, požádejte Ho, aby vám odpustil hříchy a aby vás po celý den ochraňoval, aby vás ochraňoval před pokušením a veškerým zlem, aby správně vedl vaše kroky, abyste ten den mohli udělat něco, co prospěje království Božímu na zemi. Máte na to čas?“ (6)
Pozitivní změna začíná u každého z nás a u našeho přání něčím osobně přispět, být jednoho srdce a jedné mysli, žít spravedlivě a vědomě pečovat o chudé a potřebné. Zásadní je učinit z Pána v tomto všem našeho spojence a stavět na víře, naději a pravé lásce. „Sion je zřízen a vzkvétá, díky Bohem inspirovanému životu a práci jeho obyvatel. Sion nepřichází jako dar, ale díky tomu, že se ctnostní lidé smlouvy dají dohromady a Sion vybudují.“ (7)
1. 3. Nefi 11 a kapitoly následující.
2. 4. Nefi 1:2, 3, 16–18.
3. Mosiáš 5:12.
4. Mojžíš 7:18.
5. D. Todd Christofferson, Pojďte do Sionu, generální konference, říjen 2008.
6. Keith B. McMullin, Pojď k Sionu! Pojď k Sionu!, generální konference, říjen 2002.
7. Keith B. McMullin, Pojď k Sionu! Pojď k Sionu!, generální konference, říjen 2002.