Svůj článek bych mohl začít jako některý z pisatelů Knihy Mormonovy: „A stalo se, že jsem byl pokřtěn v prvním roce svobodného Československa, kdy se služebníci Páně – misionáři – vrátili do této země, aby opět kázali Slovo Boží.“ Ano, už je to 30 let, kdy bylo působení Církve v Československu opět povoleno, a já se stávám nadšeným pamětníkem těchto událostí. Byl jsem pokřtěn v listopadu 1990 v rodinném domku bratra Kořána v Brně-Řečkovicích a ten den jsem také obdržel dar Ducha Svatého v domě rodiny Vojkůvkových.
Církev v Československu byla úplně nová. Během socialistického Československa bylo křtěno jen pár lidí – samozřejmě v ilegalitě, většinou v noci a v ústraní. Vzpomínám si na jedno setkání u Vojkůvkových, kdy na návštěvu přijel Jiří Šnederfler, tehdejší president okrsku Československo. Malému shromáždění reportoval, jak spolu s vedoucími Církve jednají s vládními představiteli ohledně oficiálního uznání Církve v této zemi. Bylo to těsně před revolucí a členové a přátelé Církve byli žádáni o půsty a modlitby pro získání potřebného povolení k činnosti Církve. Události, které následovaly po 17. listopadu, překvapily a dojaly nás všechny.
V úterý 6. února 1990 starší Russell M. Nelson, v té době člen Kvora Dvanácti apoštolů, znovuzasvětil u památníku na Kněží hoře Československo pro hlásání evangelia. O dva týdny později, dne 21. února, byla Církev oficiálně uznána československou vládou. Byl to výsledek neúnavného úsilí věrných členů Církve pod vedením presidenta Jiřího Šnederflera a také staršího Russella M. Nelsona, který měl „otevírání“ východního bloku jako svoji zodpovědnost prakticky hned od svého povolání apoštolem.
Celkově to bylo úžasné období svobody. Misionáři, kterých v Československu v devadesátých letech bylo i přes 150, měli doslova žeň. Lidé žíznili po svobodě, duchovnu a světle poznání po dlouhá desetiletí nesvobody a najednou to vše bylo k dispozici. Samozřejmě se naplňovalo i podobenství o rozsévači. Spousta lidí přijala poselství o znovuzřízeném evangeliu s radostí, ale toto nadšení naneštěstí nevydrželo a mnoho nově obrácených se od Církve brzy vzdálilo.
Na druhou stranu jsem mohl vidět mnoho členů, jak se tlačili a „tlačí kupředu se stálostí v Kristu“. [1]
Když se ohlížím na těch třicet let až do současnosti, naplňuje mě radost. První generace členů, mezi něž patřím, vychovala druhou generaci a teď přichází ta třetí a čtvrtá. Každá z těch generací je silnější a pevnější ve víře. Celou druhou generaci jsem viděl vyrůstat a vidím v ní velikou budoucnost Církve v Česku. Mnozí z nich sloužili na misii a získali nejen zkušenosti, ale především lásku k Ježíši Kristu, k Jeho evangeliu. Nyní mnoho mladých slouží v různých povoláních a upřímně obdivuji jejich víru a oddanost.
Od doby „znovuzřízení“ Církve v Československu se můžeme radovat z mnoha požehnání, která byla na tuto zemi vylita. Můžeme se radovat z moci kněžství, která v jednotlivcích a v rodinách stále sílí. Prvním československým misionářem byl povolán Martin Pilka. Nikdy nezapomenu na jeho svědectví před odletem do USA. Není divu, že ho Pán i tímto způsobem připravil na jeho budoucí povolání jako prvního presidenta našeho kůlu. Rád také vzpomínám na ženy v Církvi, které měly a mají velký vliv v budování Božího království na zemi. Sestry Brodilovy, sestra Krejčí, Vojkůvková, Lukešová a mnoho dalších budou navždy zapsány do počátků Církve v Československu. Když se president Russell M. Nelson před téměř dvěma lety zmínil o shromažďování Izraele, řekl toto: „Je to záležitost, která zoufale potřebuje ženy, protože ženy utvářejí budoucnost.“ [2]
Čeští členové se také v průběhu let radovali a dodnes radují z povolání bratra Šnederflera jako prvního českého presidenta chrámu Freiberg, bratrů Podlipného a Šlézara jako chrámových pečetících a bratra Čaňka jako našeho prvního patriarchy.
Zatím největší událostí od devadesátých let minulého století bylo založení kůlu 15. května 2016. President Dieter F. Uchtdorf z Prvního předsednictva Církve, starší Timothy J. Dyches z předsednictva území Evropa a president misie James W. McConkie III. spolu se stovkami členů byli součástí této nádherné a požehnané události, která zůstane hluboce vyrytá v srdcích nás – pionýrů Církve v české zemi.
Uvědomuji si, jak moc jsme díky znovuzřízenému evangeliu Ježíše Krista v této zemi požehnáni. Jsme lidem Páně. Další generace mohou vyrůstat v kůlu a kůlech, které zcela jistě budou v této zemi zakládány. Od všech apoštolů Páně, kteří navštívili naši krásnou zemi, máme mnohá zaslíbení, která se postupně naplňují.
Ve vztahu k Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů v České republice můžeme na nás, jako členy Církve, vztáhnout tato slova presidenta Russella M. Nelsona: „Pokud si myslíte, že Církev [v Česku] byla zcela znovuzřízena, vidíte jen začátek. Přijde toho ještě mnohem více.“ [3]
Pozn. redakce: Autor článku sloužil v letech 2016–2019 se svou manželkou Pavlínou jako president České/Slovenské misie. Byli to první čeští členové povolaní předsedat misii.
[1] 2. Nefi 31:20
[2] Russell M. Nelson, „Zapojení sester do shromažďování Izraele“, generální konference, říjen 2018
Fakta a zajímavosti:
- Církev v České republice vlastní dvě budovy (v Praze a Brně) a dva pozemky (v Praze a Uherském Hradišti). Budova v Brně je zatím jediná budova, kterou Církev v České republice postavila. V roce 2001 ji zasvětil starší Ronald A. Rasband, který tehdy sloužil v předsednictvu území Evropa.
- V horní části pražské církevní budovy je byt pro presidenta misie. Od začátku využívání budovy se tam vystřídalo deset misijních presidentů s rodinami. V misijním domě také přenocovalo několik generálních autorit, jako například starší Jeffrey R. Holland nebo president Gordon B. Hinckley.
- V České republice je 2,6 tisíce členů, 14 jednotek (7 sborů, 5 odboček a 2 skupiny), 1 kůl a 1 misie.
- Počet Čechů sloužících na misii ve světě: více než 130 členů v 30 zemích. Na misii již sloužilo i několik dětí misionářů z první generace, a jsou tak v rodině druhou generací misionářů.
- Počet českých manželských párů, které sloužily na misii: 2.
- Téměř 300 žijících členů kůlu je připečetěno k manželskému partnerovi v chrámu, z toho polovina byla zpečetěna bezprostředně po civilním sňatku. 98 % těchto pečetění proběhlo po roce 1990. Téměř 200 dětí už vyrostlo anebo vyrůstá ve smlouvě.
