Požehnání chrámu

    Poselství územních vedoucích

    Chrám Lisbon
    Starší Joaquim J. Moreira, Portugalsko
    Starší Joaquim J. Moreira, Portugalsko Územní sedmdesátník

    Když Pán poučil Adama ohledně plánu štěstí, Mojžíš v souvislosti s tím napsal: „A viz, všechny věci mají svou podobnost a všechny věci jsou stvořeny a učiněny, aby vydávaly svědectví o mně, jak věci, které jsou časné, tak věci, které jsou duchovní; věci, které jsou v nebesích nahoře, a věci, které jsou na zemi, a věci, které jsou v zemi, a věci, které jsou pod zemí, jak nahoře, tak dole: všechny věci vydávají svědectví o mně.“[1]

    Nejposvátnější místa, která na zemi máme, jsou chrámy, jež vydávají svědectví o zásadní úloze Spasitele v chrámovém uctívání. U vchodu do chrámu jsou napsána tato slova: „Svatost Pánu“ a „Dům Páně“.

    Když se Spasitel Ježíš Kristus zjevil Nefitům, vyzval všechny děti, aby k Němu přišly, jak popisuje tento záznam: „Tak přivedli své malé děti a posadili je na zem okolo něho a Ježíš stál uprostřed; a zástup ustoupil, až k němu byly všechny přivedeny.“[2]

    Jedním z požehnání chrámu je právě to, že k Němu můžeme přijít, být v Jeho blízkosti a učit se od Něho a s Ním, tak abychom se mohli stát takovými, jako je On.

    V chrámu se učíme o účelu života, o tom, kdo jsme, odkud jsme přišli, proč jsme zde a kam půjdeme po tomto životě.

    Každý z nás také při návštěvě chrámu dává Pánovi posvátné sliby, nazývané smlouvy, že toto učení budeme uplatňovat po celý život.

    Například uzavíráme smlouvu, že budeme poslušni Boha, budeme následovat Ježíše Krista, budeme morálně čistí a že svůj čas a talenty zasvětíme službě Pánu.

    Tyto závazky se pak stávají základními zásadami v našem každodenním životě. Dodržování těchto posvátných smluv nám v tomto životě přináší více pokoje, radosti a požehnání, zatímco usilujeme o to, abychom se vrátili k Bohu a žili s Ním na věky.

    Jedním z požehnání, které návštěvy chrámu přinášejí, je pocit klidu, spolu s modlitbou a pozorností, jež vysíláme k nebi, kde můžeme žít na věky se svou rodinou v přítomnosti našeho Nebeského Otce a Ježíše Krista.

    Dalším velikým požehnáním je naplnění proroctví proroka Malachiáše: „Aj, já pošli vám Eliáše proroka, prvé nežli přijde den Hospodinův veliký a hrozný,

    Aby obrátil srdce otců k synům, a srdce synů k otcům jejich, abych přijda, neranil země prokletím.“[3]

    Když byl Ježíš Kristus pokřtěn, prokázal odhodlání být poslušen všech Božích přikázání. Ježíš později učil, že křest je nezbytný pro vstup do království Božího. Co tedy bude s lidmi, kteří zemřeli, aniž by byli pokřtěni?

    V chrámu vykonáváme křest a další nezbytné obřady za ty, kteří zemřeli, aniž by tuto příležitost dostali. Tyto obřady přinášejí spásnou milost Ježíše Krista všem lidem. Tato služba druhým se vykonává s láskou, a jelikož Svatí posledních dnů věří, že život pokračuje po smrti, věří také v to, že lidé, kteří již zemřeli, jsou si vědomi obřadů, které se za ně vykonávají, a mohou se rozhodnout, zda je přijmou, či nikoli.

    Svatí posledních dnů vyhledávají informace o svých předcích prostřednictvím bádání v rodinné historii a jejich jména přinášejí do chrámu, aby za ně tyto obřady vykonali.

    Když bylo povoláno současné První předsednictvo, president Russell M. Nelson řekl: „Onen cíl, ke kterému bychom měli směřovat, je být obdarován mocí v domě Páně, nechat se zpečetit se svou rodinou a věrně dodržovat smlouvy uzavřené v chrámu, které nás opravňují získat ten největší ze všech darů Božích – dar věčného života. Vaše uctívání v chrámu … vám [požehná] prostřednictvím hlubšího osobního zjevení …“ [4]

    Vyzývám každého, aby se těšil z těchto požehnání a zaslíbení tím, že bude chrám navštěvovat.


    [1] Drahocenná perla, Mojžíš 6:63

    [2] Kniha Mormonova, 3. Nefi 17:12

    [3] Starý zákon, Malachiáš 4:5–6

    [4] https://www.churchofjesuschrist.org/broadcasts/article/first-presidency-message/2018/01/introduction-to-the-first-presidency?lang=eng