Chrám jsem si oblíbil už v dětství, když jsem ho znal jen z fotografií a příběhů. Pokaždé, když se rodiče vrátili z návštěvy chrámu Bern ve Švýcarsku, mi připadali šťastnější a rozzářenější než předtím – a vždy s sebou přivezli výbornou švýcarskou čokoládu. Díky tomu jsem už jako velmi malý chlapec získal k domu Páně velmi pozitivní vztah.
Příležitost vidět chrám a vstoupit do něj se mi poprvé naskytla ve třinácti letech. Už jen při pohledu zvenčí na mě velmi zapůsobila jeho posvátnost a čistota. V chrámu samotném jsem pociťoval blízkost nebe. Tyto pocity se postupem doby ještě prohlubovaly a stávaly zřetelnějšími.
Nad dveřmi chrámu stojí: Svatost Pánu. Dům Páně.
Pánem chrámu je skutečně Pán Ježíš Kristus. Tyto svaté domy jsou zasvěceny Jemu a našemu Nebeskému Otci. Chrámy jsou posvěceny přítomností Ducha Svatého. Kristus je zdrojem moci a světla, které z chrámu vyzařují. Všechny symboly a smlouvy, všechny obřady chrámu poukazují na Něj a na Jeho velké Usmíření a pomáhají nám stát se více takovými, jako je On.
Náš každodenní život často provází hluk a zmatek. Možnost nechat to vše čas od času za zády, přijít do domu Páně a otevřít se atmosféře pokoje a svatosti nám vnáší do duše klid.
V tomto čistém prostředí snadněji nacházíme odpovědi na nejniternější otázky a starosti. President Nelson ve svém prvním poselství, které pronesl jako president Církve, slíbil toto:
Obřady chrámu a smlouvy, které v chrámu uzavíráte, jsou klíčem k posílení vašeho života, manželství a rodiny a k vaší schopnosti odolávat útokům protivníka. Vaše uctívání v chrámu a služba, kterou tam vykonáváte pro své předky, vám požehnají prostřednictvím hlubšího osobního zjevení a pokoje a posílí vaše odhodlání vytrvat na cestě smlouvy.[1]
Naplnění velkolepých příslibů chrámu závisí na tom, jak věrně dodržujeme chrámové smlouvy a nakolik se ve skutečnosti zasvěcujeme Pánu a Jeho dílu.
Nemusíme být dokonalí, abychom mohli jít do chrámu a obdržet ta nádherná požehnání, jež nás tam čekají. Ale máme se snažit o nezbytnou způsobilost a přinést oběť zlomeného srdce a zkroušeného ducha.[2] Pro mě toto znamená, že si mám pěstovat poddajné a mírné srdce – srdce, které je v souladu s mým Otcem v nebi. Mít zkroušeného ducha pro mě znamená zaujímat poctivý přístup, být si vědom svých nedokonalostí a toho, že potřebuji Pánovu pomoc, abych se mohl vrátit ke svému Otci v nebi.
Pán slibuje:
A požehnaní jsou všichni ti, kteří lační a žízní po spravedlivosti, neboť oni budou naplněni Duchem Svatým.[3]
Tím nejúžasnějším požehnáním, kterého se mi v domě Páně dostalo, bylo to, že jsem tam mohl se svou milovanou manželkou položit základ věčné rodiny. Díky chrámovým smlouvám a pečeticí pravomoci, která se zde uplatňuje, máme zaslíbení, že naše manželství bude trvat po čas a celou věčnost, pokud svým smlouvám zůstaneme věrni. Máme zaslíbení, že společně se svými blízkými budeme moci žít na věky v přítomnosti Ježíše Krista a našeho Nebeského Otce.
Naplnění tohoto zaslíbení stojí za jakoukoli oběť.
Nechť jsme lidem, který bude přicházet do chrámu tak často, jak jen to bude možné, abychom byli posvěceni a očištěni, abychom obdrželi zjevení a moc z výsosti, abychom sloužili svým předkům a abychom – díky smlouvám evangelia a Kristově milosti – obdrželi všechna požehnání, která pro nás má Nebeský Otec připravená.
[1] Poselství Prvního předsednictva, 16. ledna 2018
2 Viz 3. Nefi 9:20.
3 3. Nefi 12:6.