Apoštol Pavel učil, že veškerý zákon se naplňuje v jednom slově: milovati budeš.1 A dále učil, že opravdová láska vychází z čistého srdce a z nepředstírané víry.2 Velmi důležitou součástí naší víry je snaha dosáhnout soběstačnosti, duchovní i časné. Soběstačnost vždy byla a je jednou z priorit, o níž se Svatí v této dispensaci učí. Nicméně cesta k dosažení soběstačnosti může být dlouhá a někdy spojená s překážkami, nemocemi, finančními krizemi a osobními i jinými rozhodnutími, která mohou narušit cestu k časné soběstačnosti – jednoho aspektu soběstačnosti. Tím druhým aspektem je soběstačnost duchovní. Oba tyto aspekty jsou neoddělitelné stránky jedné mince: úplné soběstačnosti.3
Aniž bychom soudili, z jakého důvodu se naši bratři a sestry v nouzi dostali do nešťastné situace, opravdová láska nás má motivovat k soucitu, neboť v angličtině toto slovo v kontextu písem doslova znamená: „trpět s druhými“.4 Spasitel „maje nitro naplněné milosrdenstvím; jsa naplněn soucitem vůči dětem lidským“5 je pro nás dokonalým příkladem soucitu a pravé lásky. Pokaždé, když se Pán ocitl nablízku někomu v těžké nebo strastiplné situaci, nerozptyloval se tím, že by hledal příčiny nebo že by ho zatracoval kvůli špatnému rozhodnutí. Díky své dokonalé lásce pociťoval vůči každému soucit a okamžitě jednal – požehnal jim v jejich nouzi či nemoci.
Tak jako vdova, která neměla z čeho dávat, darovala oběť,6 má i každý člen Církve úžasnou výsadu dělit se o božský dar soucitu prostřednictvím půstu a postních obětí. Svatí posledních dnů se bez ohledu na společenské postavení7 či dostupné prostředky jednou za měsíc postí, aby jednak posílili vlastní duchovní soběstačnost a také aby skrze placení postních obětí pomohli dosáhnout soběstačnosti druhým.
Pán nazval svůj lid Sionem,8 neboť tito lidé naplňovali tři požadavky pro dosažení ctnosti: byli jednoho srdce, přebývali ve spravedlivosti a nebylo mezi nimi žádných chudých. Není náhodou, že Sion znamená „čistí v srdci“.9 Znovu je nám v písmech ukázáno, že čistota srdce s sebou přináší soucit a milosrdenství, což na oplátku plodí pravou lásku. Díky tomu, že Enochovi lidé rozuměli přikázání „milovati budeš bližního svého jako sebe samého“,10 vedlo je to k tomu, že měli soucit neboli že trpěli s každým svým bratrem a sestrou, kteří se ocitli v nešťastné situaci,a že společným úsilím pomáhali chudým a potřebným, až nakonec žádné chudé mezi sebou neměli.
Ve světě, který se stále více odvrací od Spasitelova učení, mají mnozí naši bratři a sestry potíže dosáhnout plného rozvoje kvůli nepříznivým podmínkám a okolnostem nebo omezeným možnostem. Svou víru můžeme obnovovat skrze soucit. Naše víra v Ježíše Krista a v Jeho evangelium stačí na to, abychom si vypěstovali soucit a lásku vůči lidem v nouzi. S nadějí na lepší svět můžeme se srdcem naplněným láskou a soucitem vůči svým bratrům a sestrám přispívat štědrými postními oběťmi.
Když budeme tímto životem procházet s vděčným postojem, budeme si uvědomovat skutečnost, že vždy existují lidé, jejichž potřeby jsou větší než ty naše. Budeme jako ona vdova, která i v těch nejtěžších okolnostech považovala za posvátnou výsadu věnovat něco chudým a potřebným.
A tak můžeme z půstu a z placení postních obětí učinit součást svého života, učit této zásadě druhé a vštěpovat ji našim rodinám a kongregacím. Vaše věrné dodržování této zásady přinese světlo Jeho učedníkům,11 Spasitel bude naším průvodcem a Jeho lid bude jako pramen, jehož vody nevysychají.12 A především se postaráme o chudé a potřebné, neboť jsme všichni děti téhož Otce, který nás posiluje svou láskou, a udržíme si odpuštění svých hříchů, díky čemuž budeme moci kráčet před Bohem nevinní.13
1. Galatským 5:14
2. 1. Timoteovi 1:5
3. Dieter F. Uchtdorf, „Poskytování pomoci dle způsobu Páně“, říjen 2011
4. Průvodce k písmům, „Soucit“
5. Mosiáš 15:9
6. Marek 12:41–44
7. Deuteronomium 16:17
8. Mojžíš 7:18
9. Nauka a smlouvy 97:21
10. Matouš 22:39
11. Izaiáš 58
12. Izaiáš 58
13. Mosiáš 4:26