Před mnoha lety se náš syn, kterému v té době byly čtyři roky, stal účastníkem vážné dopravní nehody daleko od domova. Po přibližně týdnu stráveném v nemocnici byl schopen převozu na vzdálenost více než 300 kilometrů do místní nemocnice. Když jsme přijeli domů, za dveřmi jsme měli lístek od milující a pečující sestry pověřené pastýřskou službou s rozpisem toho, kdo bude vyzvedávat naše další čtyři děti ze školy, kdo nám uvaří a kdo nám vypere a vyžehlí. Během následujících pěti týdnů, které náš syn strávil v nemocnici, manželka porodila našeho nejmladšího syna. S jedním synem na jednom konci nemocnice, s manželkou a novorozencem na tom druhém, se čtyřmi dětmi vyžadujícími péči a s prací na plný úvazek bychom to nezvládli, kdyby nám členové našeho sboru tak velmi nepomohli. Byli jsme nesmírně vděční za jejich nesobeckou službu. Víme, že častá otázka ‚můžeme nějak pomoci?‘ je vždy myšlena upřímně, avšak tato úžasná, pozorná sestra zašla dále, předvídala naše potřeby a na jejich základě nám poskytla službu.
V Lukášovi 4:18 Spasitel čte Izaiášova proroctví o svém vlastním příchodu a o svém poslání zde na zemi. Stojí tam:
„Duch Páně nade mnou, proto že pomazal mne, kázati evangelium chudým poslal mne, a uzdravovati skroušené srdcem, zvěstovati jatým propuštění a slepým vidění, a propustiti ssoužené v svobodu.“ (Viz Izaiáš 61:1.)
V dnešní společnosti je mnoho lidí, kteří mají zkroušené srdce – kvůli zpřetrhaným rodinným vztahům nebo kvůli jiným těžkostem. Mnozí jsou v zajetí – v zajetí závislostí, deprese nebo skleslosti. Mnozí jsou slepí – obzvlášť vůči pokojným pravdám evangelia Ježíše Krista. A mnohé souží životní zklamání.
Ve 3. Nefim 18:32 čteme: „Nicméně nebudete ho vypuzovati ze synagog svých nebo ze svých míst uctívání, neboť takovému budete nadále sloužiti; neboť nevíte, zda se jednou nevrátí a nebudou činiti pokání a nepůjdou ke mně s celým úmyslem srdce a já je neuzdravím; a vy budete prostředkem k tomu, aby jim bylo přineseno spasení.“
Dokážete si představit úžasnější požehnání, než jakým je pracovat v partnerství se Spasitelem na uzdravování neduhů těch, kteří jsou kolem nás, a být nástrojem k jejich spasení?
Nedávno jsem navštívil svého syna, který studoval v Rexburgu ve státě Idaho. Spolu se synem a jeho manželkou jsme se šli navečeřet do restaurace, ve které lidé stojí ve frontě, aby byli obslouženi. Restaurace byla plná studentů, kteří se těšili na promoci a konec semestru. Všiml jsem si dívky, která přišla sama, vypadala poněkud osaměle a zdála se být přemožená hlukem a děním kolem sebe. Pocítil jsem nabádání pozvat ji, aby si přisedla k nám. Když si vyzvedla jídlo, prošla kolem nás a posadila se k prázdnému stolu. V tu chvíli jsem si pomyslel: ‚Bude si myslet, že jsem podivín, když ji pozvu, aby si k nám přisedla,‘ a nechal jsem to nabádání bez odezvy. Pamatuji si, že druhého dne jsem se probudil v půl třetí ráno s myšlenkou: ‚Co když opravdu potřebovala naši pomoc a přátelství?‘ Poklekl jsem vedle postele a modlil jsem se, aby někdo jiný pomohl tam, kde jsem já selhal. Také jsem se rozhodl, že se budu snažit si již nikdy nenechat takové nabádání nebo příležitost pozvednout druhého ujít.
Vyzývám každého z nás, abychom při každé příležitosti pomáhali druhým, abychom je pozvedali, posilovali je a sloužili jim s láskou. Když to uděláme, naplníme posvátnou smlouvu, kterou jsme uzavřeli při křtu, že budeme Jeho svědky a že budeme Jeho rukama ve snaze uzdravovat potřebné.