Miluji svou rodinu, a proto vždy usiluji o to, abych mohl být příkladem a abych mohl vysvětlovat, přesvědčovat, poukazovat, modlit se, postit se, hrát si, napravovat a být napravován stejně jako vykonávat spásné obřady pro svou rodinu a co nejlépe následovat příklad našeho Spasitele Ježíše Krista v tom, jak On sloužil Svým dětem.
„A opět, nakolik rodiče mají děti v Sionu, nebo v kterémkoli jeho kůlu, jenž je organisován, kteří je neučí porozuměti nauce o pokání, víře v Krista, Syna živého Boha, a o křtu a daru Ducha Svatého vkládáním rukou, když je jim osm let, bude hřích na hlavě rodičů.“1
Pokud budete následovat „příkladu Spasitele podle toho, co nám přikázal, bude vám v den soudu dobře. Amen.“2
Ježíš Kristus nám dal příklad ohledně všech věcí – ohledně křtu, modlitby, soudu, moudrosti, soucitu, odpuštění, pokory, poslušnosti, milosrdenství, laskavosti a přesvědčování.
Jedním z nástrojů, které v Církvi máme k tomu, abychom se mohli posilovat, sjednocovat, plánovat, stanovovat si cíle, modlit, odpovídat na naukové otázky a abychom spolu strávili radostné chvíle, je rodinný domácí večer, kde můžeme poukazovat na příklad Ježíše Krista.
V příručce pro seminář a institut Výuka a studium evangelia se píše: „Měl druhé rád, modlil se za ně a neustále jim sloužil. Nacházel si čas na to, aby s nimi byl a aby jim vyjadřoval lásku. Věděl o jejich zájmech, nadějích a přáních a o tom, co se děje v jejich životě.
Věděl, kdo tito lidé jsou a kým se mohou stát. Nacházel jedinečné metody, jak jim pomoci učit se a růst – metody, které byly určeny právě pro ně. Když se jim nedařilo, Spasitel nepolevoval ve svém úsilí a měl je i nadále rád a dál jim sloužil.
Připravoval se … Hledal … vedení Svého Nebeského Otce.“3
Někdy je největším problémem naše touha mít dokonalý rodinný domácí večer. Vzpomínám si, jak bylo někdy těžké zkoordinovat správný den v týdnu a najít správný časový rozvrh mezi školními povinnostmi dětí, ale s vyrovnaností a moudrostí jsme vždy řešení našich problémů našli.
Vzpomínám si, že mezi naše nejlepší rodinné domácí večery patřily ty, na které misionáři na naši žádost přivedli do našeho domova zájemce připravující se na křest, aby mohli vidět, jak v mormonské rodině rodinný domácí večer probíhá, a také abychom jim pomohli učit je evangeliu. To byly vždy chvíle naplněné duchovností, které naše děti milovaly.
Jak se praví v Prohlášení o rodině: „Manžel s manželkou mají posvátnou zodpovědnost vzájemně se milovat a vzájemně o sebe pečovat a pečovat o své děti. ‚Aj, dědictví od Hospodina jsou dítky.‘ (Žalm 127:3.) Rodiče mají posvátnou povinnost vychovávat své děti v lásce a spravedlivosti, starat se o jejich tělesné a duchovní potřeby a učit je vzájemně se milovat a sloužit jeden druhému, dodržovat přikázání Boží a být občany, kteří dodržují zákony, kdekoli žijí. Manželé a manželky – matky a otcové – se budou před Bohem zodpovídat z toho, jak tyto povinnosti plnili.“4
Učit rodinu soběstačnosti během rodinného domácího večera bylo naším dalším cílem. Vždy jsme k našim dětem byli otevření a vždy jsme se rozhodovali společně, jaký život můžeme vést a jak toho můžeme dosáhnout. Další motivací naší rodiny bylo učit důležitosti rodového příjmení, zanechat rodinný odkaz, a proto jsme měli na paměti, že „božský plán štěstí umožňuje, aby rodinné vztahy pokračovaly věčně, i za hrob“.5
Na rodinných domácích večerech jsme se učili o plánu spasení, o tom, jak se na všechno dívat z věčné perspektivy, a uvědomovali jsme si, že „pravá nauka, když je pochopena, mění postoje a chování“.6 Cestovali jsme do chrámu se záměrem vykonávat obřady za své předky, a to v nás vždy vyvolávalo pocit, že si s každým z nich vytváříme věčné pouto.
_________________________________
1 Nauka a smlouvy 68:25
2 Mormon 7:10
3 Výuka a studium evangelia, str. v – Semináře a instituty náboženství
4 Rodina – prohlášení světu, odstavec 6
5 Rodina – prohlášení světu, odstavec 3
6 Boyd K. Packer, „Little Children“, Ensign, Nov. 1986, 17.