Tomu, kdo přijímá, dám více
Když jsem před mnoha lety sloužil jako misionář na plný úvazek ve Francii, pozvala mě a mého společníka jedna laskavá a věrná křesťanka k sobě domů. Během příjemné konverzace vyjádřila své obavy z úpadku víry ve společnosti. Podle jejího názoru k tomu přispívala určitá náboženská terminologie, jako například „pokání“ nebo „poslušnost“. „Tato slova lidi děsí,“ tvrdila, „a odrazují je od náboženství.“
Od té doby se často zamýšlím nad slovy, která používáme, když mluvíme o evangeliu. Ačkoli je pravda, že společnost může obecně vnímat některé pojmy související s evangeliem negativně, je také pravda, že slova mohou mít hluboký význam a moc. Při studiu písem je patrné, že Pán vybírá slova, která používá, cíleně. Když si uděláme čas na to, abychom porozuměli jejich významu, začneme hlouběji chápat Jeho poselství a záměry.
Jádrem poslušnosti je důvěra a láska
Jedním z takovýchto slov, která mají hluboký význam a moc, je slovo „poslušnost“. Zákon poslušnosti byl dán Adamovi a Evě po jejich Pádu. Tento zákon byl prvním krokem k získání přístupu ke Spasitelově vykupující moci. Navzdory tomu, co si myslí svět, nemá poslušnost nic společného s donucováním; jde o to, abychom se naučili důvěřovat Bohu a Jeho radám: „Požehnaní jsou ti, již poslouchají předpisy moje a propůjčují sluch radě mé, neboť ti se naučí moudrosti; neboť tomu, kdo přijímá, dám více.“(1) Když se učíme důvěřovat Pánu, začínáme si k Němu vytvářet osobní vztah a zažívat úžasné účinky Jeho požehnání. Důvěra v Něho plodí lásku a láska napomáhá rozvoji důvěry. Když jsme poslušni Jeho hlasu, naše láska se prohlubuje a náš vztah s Ním se upevňuje a je radostný.
Změna srdce
Připadá mi zajímavé, že předtím, než Spasitel učil farizee o prvních dvou velikých přikázáních milovat Boha a svého bližního (2), řekl jim podobenství o svatbě králova syna a uzavřel ho slovy: „Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.“(3) V novodobém zjevení Pán k tomuto výroku přidává další vysvětlení, když učí: „A proč nejsou vyvoleni? Protože srdce jejich tolik ulpívá na věcech tohoto světa a usilují o pocty lidí…“(4) Když jsme poslušni Pána a učíme se Mu důvěřovat a milovat Ho, naše srdce se postupně proměňuje a naše touhy směřují více k našemu smluvnímu vztahu s Ním. Během procesu, kdy se učíme poslušnosti, se také učíme vážit si dobrých věcí, na kterých opravdu záleží, a pečovat o ně.
Stáváme se méně sebestřednými
Když se mění to, na co se zaměřujeme, postupně slábne náš přirozený sklon k sebestřednosti. Účelem zákona poslušnosti nikdy nebylo vytvářet loutky, nýbrž rozvíjet učedníky, kteří z vlastní vůle důvěřují Pánu a rozhodují se milovat Jeho i druhé lidi. Náš Nebeský Otec je dokonalý proto, že se Jeho srdce změnilo. Bůh je Bohem proto, že si neustále vybírá dobro; v srdci se již nezaobírá žádnými zlými touhami, rozhoduje se neustále chovat k nám lásku a dělat to, co je pro nás nejlepší. (5) Slovy staršího Jeffreyho R. Hollanda: „Prvním velikým přikázáním celé věčnosti je milovat Boha celým svým srdcem, myslí, mocí a silou – to je první veliké přikázání. Ale první velkou pravdou celé věčnosti je to, že Bůh miluje nás celým svým srdcem, mocí, myslí a silou. Tato láska je základním kamenem věčnosti a má být základním kamenem našeho každodenního života.“(6)
Kéž najdeme sílu důvěřovat Pánu a dávat Mu najevo svou lásku tím, že budeme poslouchat Jeho hlas. Pak se bude naše srdce proměňovat a budeme zakoušet hlubokou radost, která pramení z osobního vztahu s Ním.
- 2. Nefi 28:30
- Matouš 22:36–40; Lukáš 10:25–37
- Matouš 22:14
- NaS 121:34–35
- Viz 2. Nefi 26:24
- „Zítra mezi vámi Pán vykoná divy“, starší Jeffrey R. Holland, generální konference – duben 2016