„Když jste ve službě bližních svých, jste pouze ve službě svého Boha.“ Toto jsou notoricky známá slova z Mosiáše 2:17. Kdy jste ale naposledy dali někomu příležitost vám pomoci? A tím nemám na mysli, kdy jste přikázali dětem jít s odpadky.
„Lidé mají býti horlivě zaměstnáni v dobré věci a konati mnoho věcí ze své vlastní svobodné vůle a uskutečňovati mnoho spravedlivosti.“ NaS 58:27
Každý z nás si jistě bez problémů vzpomene, kdy naposledy pomohl druhému, aniž by o to musel být požádán. Ale kdy naposledy udělal někdo něco pro vás? Obzvláště těžké je na něco přijít, pokud hledáme příklady výhradně mimo rodinu.
President Nelson nás 20. listopadu vyzval, abychom si vedli deník vděčnosti. Vidět službu druhých patří k nejdůležitějším položkám v tomto deníku. Zároveň je to však položka, kterou mnohdy zapomínáme uvést.
Někteří mají problém s přijetím služby druhého. Berou to jako známku slabosti. Nicméně stejně jako my potřebujeme sloužit druhým, tak i druzí potřebují mít možnost sloužit nám. Často se stává, že ten, kdo slouží, potřebuje požehnání ze služby více, než ten, komu je slouženo. Nic není horší než cítit se nepotřebným, zbytečným. Proto jsem se rozhodla v tomto článku zaměřit na to, čím jednotlivcům sloužili jiní.
„Matka má mi život dala,...“ vzal to Jarek Kvasnička ml. od začátku. Asi by to bylo na dlouho, kdyby neměl zrovna před obědem a tím pádem to musel zkrátit. Ovšem z jeho odpovědí bylo patrné, na co myslí: „My chlapi jsme hlavně přes to jídlo. Po misii jsem si uvědomil, jak je super, že nám máma vařila oběd i přes týden, když byla doma, a jakou službu nám tím prokázala. I na misii nás jedna rodina zachránila před „hladomorem“, když nás na poslední chvíli pozvala na jídlo.“
Rozdíl mezi službou a prací spočívá v tom, že za službu neočekáváme nic na oplátku. Snad jen děkuji. Možná si ještě vzpomenete na vzkazy, které nacházelo naše kůlové předsednictvo v roce 2018:
První překvapení na naše kůlové předsednictvo čekalo na školení vedoucích v Praze, další na konferenci v Brně, jednou dokonce přišlo poštou až k nim domů a jiné jim bylo předáno na konferenci v Jihlavě.
Tyto vzkazy jim například oznamovaly, že nejsou TUCtoví (k balíčku byly přibaleny krekry TUC), že jsou styLOVÉ předsednictvo (a zahřáli se ovocným čajem LOVE) nebo že jsou naše srdíčka (vzkaz inspirovaný křupavými müsli srdíčky).
V tomto případě se jedná o poděkování službou někomu jinému za jeho službu, přičemž jen jedna strana zná konkrétní adresáty své služby. Tento příběh by se na veřejnost nikdy nedostal, kdyby se ho ten, komu bylo slouženo (naše kůlové předsednictvo), nerozhodl ho sám zveřejnit. A protože se jim nepodařilo pachatele vypátrat, byl to zároveň i způsob, jak mu poděkovat. Jako další typ poděkování posloužila i tato fotka:
I když se nepodařilo odhadnout konkrétního pachatele, slouží naše kůlové předsednictvo bez rozdílu všem takovým způsobem, že nás vlastně pro jistotu systematicky odměňují všechny. Chci tím říct, že svými činy dárcům jistě již dávno „zaplatili“, aniž by museli dělat něco konkrétního právě pro tuto utajenou skupinu.
Přestože se nazývají kůlové předsednictvo, jedná se i v jejich případě přede vším o službu jednotlivců nám ostatním. K jejich službě pro nás patří i to, že se rozhodli uspořádat kůlové zasvěcující shromáždění, protože si nedovedli představit, že bychom se letos vůbec nespojili, když současná situace kůlové konference neumožnila. Děkujeme, bratří, za Vaši službu!
Krátké shrnutí: Každý z nás potřebuje mít příležitost sloužit, ale měli bychom dovolit druhým, aby mohli sloužit také nám. Přijmout službu druhého není známkou slabosti! Jen jim tím dáváme příležitost získat potřebná požehnání plynoucí ze služby. Naučte se přijmout pomoc druhých a být za ni vděční – aniž byste si lámali hlavu s tím, co uděláte vy pro ně.