Poselství vedoucích území
Starší Wolfgang Pilz, Německo
Územní sedmdesátník
60. léta 20. století byla v Církvi v Evropě charakterizována význačnými změnami a novým růstem. Starší Ezra Taft Benson z Kvora Dvanácti apoštolů, který se později stal presidentem Církve, byl povolán do Evropy, aby zde ve Frankfurtu předsedal Evropské misii. Pod jeho vedením se započalo s iniciativami, jejichž cílem bylo, aby Církev vystoupila z anonymity v zemích střední Evropy, a zvláště v Německu, které bylo v největší míře zasaženo zkázou druhé světové války. Mnoho německých jednotek přišlo o své budovy a jejich členové se scházeli v činžovních domech nebo kůlnách.
V mém městě se shromáždění konala v kancelářské budově v centru města, kde byl i obchod s obuví, zubní ordinace a v nejvyšším patře byt majitele budovy.
Do mysli se mi vryl jeden pronikavý zážitek z dětství, který si pamatuji dosud. Jeden chlapeček z Primárek zápolil se zámkem vchodových dveří, který se mu očividně zasekl. Zatímco členové sboru seděli na shromáždění svátosti, do pokojné atmosféry shromáždění zničehonic vrazil majitel budovy a zasypal nás sprškou zlostných kleteb a výhrůžek. Pak už nic nebylo jako dřív. Pocit bezpečí a jistoty byl pryč.
Krátce poté navštívil sbor v Darmstadtu president Benson a oznámil, že se má postavit naše vlastní budova.
Skupině deseti mladých rodin a několika starších věrných vdov se dostalo veliké výzvy, aby mezi sebou vybraly část potřebných finančních prostředků a v podstatě onu budovu postavily vlastníma rukama.
Následovaly tři roky intenzivní spolupráce na stavbě prostorného sborového domu na kraji města.
V době, kdy by možná zúčastněné rodiny jinak s pomocí sousedů stavěly vlastní dům, byly všechny naše síly soustředěny na stavbu onoho sborového domu, které jsme věnovali každou hodinu svého volného času. Staveniště, sklepy a ventilační šachty se nám dětem staly dobrodružným hřištěm, protože se tam naše rodiny scházely každý víkend, aby pracovaly na stavbě. Do dneška vidím před sebou svou maminku s největším hrncem, který byl u nás doma k sehnání a v němž vařila výtečný guláš, který potom vzala s sebou na staveniště.
V letech 1961 až 1967 bylo v rámci jedinečné iniciativy povoláno více než 120 mladých bratří, aby sloužili jako misionáři pro stavbu budovy. Bydleli v rodinách členů, od rána do večera pracovali na stavbě a na čas se stali součástí rodiny sboru. Byli nám dětem úžasným příkladem. Dodnes si pamatujeme, jak se jmenovali. Postavit sborový dům bylo možné jen díky jejich práci s pomocí několika odborníků.
Od severoněmeckého Flensburgu až po Štýrský Hradec na jihu Rakouska bylo takto postaveno téměř 60 budov.
Sborový dům je spolu s chrámem a naším vlastním domovem posvátným místem, kde uctíváme Boha a modlíme se k Němu, kde jsme učeni a kde získáváme duchovní vedení.
Sborový dům má mezi těmito místy zvláštní postavení, protože je místem, kam může bez dalších podmínek vstoupit kdokoli, kdo se chová slušně.
V minulosti jsme do sborového domu často přiváděli své přátele tehdy, když se tam konala nějaká kulturní či sportovní akce nebo když se slavil nějaký svátek. Na všechny udělal život našeho sboru dojem, ale často se jim nedostalo hlubšího duchovního pochopení.
Později jsme si uvědomili, že našich přátel se dotkl Duch a oni dokázali vnímat Kristovo učení jedině tehdy, když jsme je vzali na shromáždění svátosti, kde i my sami doplňujeme „olej do své lampy“ prostřednictvím přijímání svátosti.
Naše kaple jsou možná prosté a nezdobené a jediným oltářem je během onoho posvátného obřadu stůl svátosti, ale poselství, že uctíváme Krista jako svého Spasitele a Vykupitele a že se prostřednictvím způsobilého přijímání svátosti domáháme společenství s Ním a Jeho vedení, dokáže během tohoto posvátného shromáždění proniknout k srdci lidí.
Přejete-li si podělit se o tyto pravdy s některým ze svých přátel, lepší místo nenajdete.