Před mnoha lety, když jsem sloužil jako president kůlu, za mnou do kanceláře v slzách přišla jedna drahá sestra. Sloužila na misii, vdala se v chrámu a sloužila věrně i ve svých povoláních. Naši oblast právě sežehly ničivé požáry a mnohé domy v našem kůlu lehly popelem, včetně toho jejího. A aby toho nebylo málo, měl její dům zároveň licenci jako pečovatelské středisko pro seniory, a byl tedy i hlavním zdrojem rodinných příjmů. Všechny klienty se jim podařilo bezpečně evakuovat, ale veškerý majetek a živobytí její rodiny byly pryč. Plakala a ptala se: „Proč se nám toto stalo? Své smlouvy jsme dodržovali!“
V duchu jsem se pomodlil a pak jsem před ni na stůl položil prázdný list bílého papíru. Poté jsem doprostřed tohoto papíru udělal tečku o velikosti špendlíkové hlavičky a řekl jsem: „Tato tečka představuje náš svět – smrtelnost. Předpokládejme, že celý papír představuje věčnost a rozpíná se nekonečně všemi směry. Je mi nesmírně líto, že vás toto potkalo, ale prosím, nenechte se touto tečkou zaslepit.“ Ke cti této drahé sestry bych měl dodat, že se její tvář okamžitě rozjasnila a ona s velkou úlevou pronesla: „Aha, už chápu. To zvládnu. Moc vám děkuji!“
Požáry, které zpustošily naši oblast, poháněl vítr o rychlosti 120 kilometrů za hodinu. Plameny ohně zcela nahodile šlehaly naším sousedstvím, přičemž některé domy přeskočily, zatímco jiné spálily na popel. Starší Dale G. Renlund poznamenal: „Věřit, že k vám život bude spravedlivý, protože žijete spravedlivě, je asi totéž jako věřit, že na vás býk nezaútočí jen proto, že jste vegetariáni.“ Písma nám připomínají, že nespravedlivé podmínky jsou součástí smrtelnosti a že Bůh sesílá déšť „na spravedlivé i na nespravedlivé“. [i]
Skutečností je, že zvraty osudu ve smrtelnosti jsou občas kruté, ale díky Spasiteli překonají zaslíbení věčnosti i ty nejtemnější pozemské zkoušky. Perspektiva věčnosti mění vše, jakmile porozumíme tomu, že „všechny tyto věci ti dají zkušenosti a budou pro dobro tvé“.[ii]
Starší Neal A. Maxwell poznamenal: „Tudíž skutečně nemůžeme, vy ani já, očekávat, že jednoduše proklouzneme životem, jako bychom říkali: ‚Pane, dej mi zkušenosti, ale ne zármutek, utrpení, bolest, nechci, aby mě někdo zklamal, a určitě nechci být opuštěn. Ušetři mne, Pane, všech těch zkušeností, které Tě učinily tím, kým jsi! Potom mi dovol přijít a přebývat s Tebou a plně sdílet Tvou radost!‘“
Je nutné, abychom se v mysli pevně soustředili na svou pravou identitu a plán, který pro nás Bůh připravil, abychom se nedali zaslepit a vykolejit nevyhnutelnými obtížemi oné „tečky“ představující existenci ve smrtelnosti. Jak řekl starší John H. Groberg: „Mezi nebem a zemí existuje spojení. Když toto spojení nalezneme, dostane všechno, včetně smrti, smysl. Když ho přehlédneme, vše smyslu pozbude – včetně života.“
Náhled z perspektivy věčnosti nám pomáhá rozpoznat, na čem skutečně záleží. Bylo by moudré, abychom měli na paměti, že až zemřeme, budeme si s sebou moci vzít pouze tři věci: své vztahy s druhými, své poznání a svůj charakter. Bylo by velmi krátkozraké zaměřovat se na to nepodstatné na úkor toho podstatného, přestože právě toto většina světa dělá. Job řekl: „Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.“[iii]
Apoštol Pavel nás ujistil o zaslíbeních věčnosti. „Čeho oko nevídalo, ani ucho neslýchalo, ani na srdce lidské nevstoupilo, co připravil Bůh těm, kteříž jej milují.“[iv] Bylo by pošetilé vyměnit taková úžasná požehnání za onu pověstnou „misku čočovice“.[v] To, na čem záleží nejvíce, by nikdy nemělo být vydáno na milost ničemu, co je nepodstatné! Modlím se, abychom, až nás budou v životě potkávat těžkosti, dokázali dohlédnout až za onu tečku své smrtelné existence tak, že se na vše podíváme z dlouhodobé perspektivy, přičemž rozpoznáme svou věčnou identitu, účel své pozemské cesty a naději slavného věčného určení, jež čeká na věrné.
[i] Matouš 5:45
[ii] Nauka a smlouvy 122:7
[iii] Job 21:13
[iv] 1. Korintským 2:9
[v] Viz Genesis 25:31–34