Ježíš poté, co zázračně nasytil pět tisíc lidí, přednesl úžasné kázání o chlebu života. Poukázal na to, že mnozí z těch, kteří Ho následují, tak nečiní kvůli Jeho poselství, ale protože „jedli chleby a nasyceni [byli]“.1 Proto vysvětlil, že On je pravým chlebem života a že časná požehnání, která lidé obdrží v tomto životě, dokonce i kdyby se tak stalo prostřednictvím zázraku, je nespasí: „Otcové vaši jedli mannu na poušti, a zemřeli.“2
Důsledkem Jeho poselství bylo, že „mnozí z učedlníků jeho odešli zpět, a nechodili s ním více“.
Ježíš si této odezvy povšiml, podíval se na Dvanáct, kteří byli s Ním, a zeptal se: „Zdaliž i vy chcete odjíti?“ Petr okamžitě převzal odpovědnost, předstoupil před Něj a vyjádřil pocity všech slovy: „Pane, k komu půjdeme? Slova věčného života máš.“4
Každý z nás se v životě setkal s obtížnými chvílemi, kdy se naše představy neslučovaly s naší momentální situací, a takové chvíle nás ještě čekají.
Nastanou okamžiky, kdy možná budete pociťovat únavu, zklamání nebo prázdnotu. A navíc si možná někdy jako lidé v dávných dobách budeme myslet: „Daremná jest věc sloužiti Bohu, a jaký zisk, budeme-li ostříhati nařízení jeho, a budeme-li choditi zasmušile, bojíce se Hospodina zástupů?“5
Jsou chvíle, kdy poklekneme a zvoláme:
„Kdo setře slzu mou?
Kdo balzám vtírá?
Když jenom radu zlou svět umí dát?
Když srdce sténá mi, svár duši svírá,
když zloba nedá mi
dál klidně spát?“6
Podělím se s vámi o několik zásad, které – porozumíme-li jim – nám pomohou vytrvat, zatímco budeme vyhlížet lepší zítřky.
Účel tohoto života. President Russell M. Nelson nám připomněl, že „pocity radosti mají s naší životní situací společného jen málo, ale s tím, na co se v životě zaměřujeme, mají společné úplně všechno“.7
Nikdy neztrácejte ze zřetele, že tato země, na níž žijeme, byla pro nás stvořena a připravena, abychom uskutečnili plán spasení: „A budeme je tím zkoušeti, abychom viděli, budou-li činiti všechny věci, jež jim Pán, jejich Bůh, přikáže“,8 a to navzdory obtížím, s nimiž se budou v životě setkávat. Na druhou stranu, jak bylo vysvětleno Proroku Josephu Smithovi, „všechny tyto věci ti dají zkušenosti a budou pro dobro tvé“.9 Zkoušky jsou ze své podstaty náročné. Když to pochopíme, uvědomíme si, že se s nimi nesetkáváme proto, že by s námi bylo něco v nepořádku, ale že naplňujeme samotný účel toho, proč jsme tady.
Nikdy nevyskakujte z lodi uprostřed bouře. Představte si na okamžik, že jste na lodi uprostřed oceánu a proplouváte velmi silnou bouří. Představte si, že „vítr burácí a vlny se mocně dmou! Tak bezmocně loď se kymácí a hrozí nám záhubou.“10 Jsem si jist, že vaši mysl by zaplavila celá řada dojmů a pocitů, ale žádný z nich by nebyl, abyste vyskočili z lodi. Loď evangelia nám bude uprostřed bouří v našem životě vždy poskytovat ochranu a úkryt.
Držte se víry a znalostí, které již máte. Král Beniamin nás nabádal, abychom věřili v Boha, v to, že Bůh má veškerou moudrost a moc, a v to, „že člověk neobsáhne všechny věci, jež může obsáhnouti Pán“.11 V určitém smyslu by pochopení vlastní nevědomosti mělo být součástí našeho svědectví.
Součástí této smrtelné existence je i skutečnost, že odpovědi na otázky ohledně své situace nezískáváme pokaždé ihned. A proto se „držte … pevně toho, co již víte, a zůstaňte silní, dokud nepřijde dodatečné poznání.“12
To, co víme, je důležitější a mocnější než to, čemu možná zatím úplně nerozumíme.
Modlím se, abychom díky tomu, že tyto zásady přijmeme, mohli jako Petr opakovaně říkat: „Pane, k komu půjdeme? Slova věčného života máš.“13
1 Jan 6:26.
2 Jan 6:49.
3 Jan 6:66.
4 Jan 6: 67–68.
5 Malachiáš 3:14.
6 „Kdo setře slzu mou?“, Náboženské písně, č. 69.
7 President Russell M. Nelson, „Radost a duchovní přežití“, generální konference – říjen 2016.
8 Abraham 3:25.
9 NaS 122:7.
10 „Mistře, hle, vítr burácí“, Náboženské písně, č. 53.
11 Mosiáš 4:9.
12 Starší Jeffrey R. Holland, „‚Věřím, Pane‘“, generální konference – duben 2013.
13 Jan 6:68.