Před rokem by toto rozhodně nikdo nečekal. Nejprve to byly zprávy o požárech v Austrálii, Amazonii, Kalifornii – podle novinářů v daleko vyšší míře než kdy jindy – zemětřesení v Utahu, které vyrazilo andělu Moronimu stojícímu na chrámu Salt Lake trumpetu z ruky, válka v Arménii, Ázerbájdžánu…
Nejvíce nás ale všechny ovlivnil nový typ viru, který se zprvu nacházel velmi daleko – až v Číně. Najednou se ale objevil v Itálii a dal jim tam pěkně zabrat. Pomalými krůčky se dostal až do ČR a ovlivnil životy nás všech.
Od 14. 3. začal na území ČR platit nouzový stav. Od tohoto data dále byl několikrát prodloužen. Situace se přes léto uvolnila, abychom se na podzim vrátili zpět k nouzovému stavu za ještě nepříznivějších statistik.
Byl to vskutku náročný rok, který nám však především ukázal, jak inspirovaný byl náš prorok, president Russell M. Nelson, když před dvěma lety opět zdůraznil, že je to rodina, kdo učí evangeliu, a Církev jí v tom pouze pomáhá. Změny, které nám to měly pomoci pochopit (zrušení třetí hodiny shromáždění, představení studijních osnov Pojď, následuj mne apod.), se najednou ukázaly být velmi potřebnými. Připravovaly nás na tento rok, kdy se většina učení konala v domovech a jen někdy přes počítačovou obrazovku či telefon s jinými členy sboru nebo odbočky. Mnohým z nás však právě toto napomohlo tomu, abychom se zdokonalili ve využívání moderních technologií.
Kromě toho nás kvůli neobvyklé situaci čekaly dvě generální konference bez účasti diváků – na té jarní proběhlo zvolání Hosana a president Nelson nás rovněž vyzval k celosvětovému půstu na Velký pátek. Vyšlo nové prohlášení k výročí 200. výročí Prvního vidění Josepha Smitha. Pandemie covidu-19 si také vyžádala dočasné uzavření chrámů a následně jejich provoz v omezeném režimu. A předsednictvo kůlu Praha namísto konference kůlu letos premiérově uspořádalo kůlové zasvěcující shromáždění, které proběhlo zcela virtuálně.
Soňa Grófová, druhá rádkyně v kůlovém předsednictvu Pomocného sdružení, hodnotí letošní rok následovně: „Byl to velmi výjimečný rok. V hmotné rovině to byla zkouška, jak moc jsme závislí na materiálních věcech, v rovině duchovní to byla naprostá obnova. Věřím, že nás to jako lidstvo posune a vrátí k prazákladu – k víře a k pokoře, která tu tak chybí. Pociťuji, že se toho povedlo vlastně mnoho, a věřím, že opravdová velká požehnání nás teprve čekají.“
Tento rok nás všechny naučil vážit si toho, co máme – především lidí kolem nás. Jak moc se nám to vrylo do srdce, však ukáže až uvolnění protivirových opatření. Soňu kromě vládních opatření začátkem roku trápily i problémy fyzického rázu – rozbila si hlavu, poté se u ní našel zhoubný nádor a musela podstoupit náročnou operaci, a přesto zůstala věrna své víře, lásce Ježíše Krista a radosti ze života.
Víťa Katrňák, student 2. ročníku gymnázia, říká: „Tento rok byl pro mě jeden z těch horších, ne-li nejhorší. Kvůli zavření škol mi přijde, že jsem spíš prohloupil. Do příštího roku si rozhodně nejvíc přeju, aby se školy znovu otevřely.“ Jako jedinou pozitivní stránku věci Víťa jmenoval zlepšení se v jazycích vzhledem k tomu, že měl více času ke sledování seriálů, které si pouštěl hlavně v angličtině, a také na jiné aktivity, třeba posilování.
Ačkoli byl rok 2020 pro všechny plný výzev, Russell M. Nelson, president Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, nás povzbuzuje těmito slovy: „Nedopusťme, abychom uvázli ve vzpomínkách na minulost. Navzdory tomu, že světem zmítají zmatky, si Pán přeje, abychom hleděli do budoucna s ‚radostným očekáváním‘.“ (Nový normální stav, Russell M. Nelson, generální konference, říjen 2020.)