„Cool“ový odpočinkový víkend pro rodiny

Kůlový odpočinkový víkend byl opravdu „cool“. Alespoň tak ho zajisté hodnotí účastníci tohoto víkendu, jimiž byly rodiny.

Kde se v programu aktivit pro členy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů vzal odpočinkový víkend? A co to má společného se zaměřením na Ježíše Krista? Jestli vás to zajímá, čtěte dál.

Byl jednou jeden muž, kterému se zdálo, že se nachází ve velikém sále, kde byla shromážděna všechna náboženství světa. Uvědomil si, že na každém náboženství toho bylo zdánlivě mnoho žádoucího a hodnotného.
Setkal se s milým manželským párem, který zastupoval Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, a zeptal se: „Co požadujete od svých členů?“
„My nepožadujeme nic,“ odvětili. „Avšak Pán žádá, abychom zasvětili vše, co máme.“
Tito manželé pak hovořili o církevních povoláních, domácím a navštěvujícím učení, misiích na plný úvazek, každotýdenních rodinných domácích večerech, chrámové práci, sociální pomoci, humanitární službě a pověřeních učit.
Muž se zeptal: „Platíte lidem za všechnu tu práci, kterou dělají?“
„Ale vůbec ne,“ řekli manželé. „Poskytují svůj čas zdarma.“
„A také,“ pokračovali, „každého půl roku tráví členové naší Církve víkend tím, že jdou na desetihodinovou generální konferenci nebo ji nějak sledují.“
„Deset hodin se dívají na lidi, kteří mají proslov?“ divil se muž.
„A co každotýdenní bohoslužby? Ty trvají jak dlouho?“
„Tři hodiny každou neděli!“
„Jejda!“ řekl muž. „A dělají členové vaší církve skutečně všechno to, o čem jste mluvili?“
„Ano, všechno, a ještě víc. Ani jsme se nezmínili o rodinné historii, táborech pro mládež, zasvěcujících shromážděních, studiu písem, školení vedoucích, akcích pro mládež, ranním semináři, údržbě církevních budov, a samozřejmě je zde také Pánův zákon zdraví, jednou za měsíc půst, aby se dostalo pomoci chudým, a desátek.“   1

V Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů je to opravdu tak. Podstatné množství času a úsilí, kterého je zapotřebí ke správě záležitostí kůlu, sborů a odboček a k naplňování potřeb členů, věnují a vynakládají samotní členové. Místní vedoucí žádají většinu členů, aby pomáhali v určitých funkcích neboli povoláních. K povinnostem jejich církevního povolání patří místní správa, výuka či poskytování konkrétní služby. V těchto zodpovědnostech se po určité době střídají dle Pánova načasování a vůle. 2

 Spasitel učil své učedníky: „Nebo kdož bude chtíti duši svou zachovati, ztratí ji; a kdož ztratí duši svou pro mne, zachová ji.“  3  President Monson učil:  „Myslím, že Spasitel nám říká, že dokud neztratíme sami sebe ve službě druhým, náš život má jen malý význam. Ti, kteří žijí jen pro sebe, nakonec uvadnou a obrazně řečeno svůj život ztrácejí, zatímco ti, kteří ztrácejí sami sebe ve službě druhým, rostou a vzkvétají – a tím si život zachovávají.“  4

A členové v našem kůlu opravdu ztrácejí sami sebe ve službě. I napříč všem světským povinnostem nezapomínají na službu a na duchovní obživu. A tak jsme moc vděční za příležitost jen tak se setkat a trávit spolu čas během nezávazného programu. Ono i budování přátelství je služba a i během tohoto víkendu účastníci nelenili. President Pilka všechny během prvního večera vyzval, aby byl každý účastník během víkendu aktivní ve skutcích laskavosti a službě druhým. Pak to taky stálo za to být v přítomnosti laskavých a přátelských lidí. A jelikož nás často naše povinnosti ve světě i v Církvi jako rodiny rozdělují, tohle byl skvělý bonus na konci léta – strávit při odpočinku víkend s rodinou a přáteli a nejen duchovně, ale i fyzicky dobít baterky.

Jídlo bylo nejenom lákavé pro oči, ale i lahodné pro jazyk. Nabídka volného programu byla široká a pestrá – turistika a cyklovýlety, střelba ze vzduchovek a luků, jízda na čtyřkolce, kulečník, ping pong, hřiště, sauna, vířivka a venkovní bazén a malebné prostředí, pokojný hotel uprostřed ničeho – zkrátka pro každého něco, a abychom nezaháleli tak úplně, byla zde i možnost navštívit workshopy, kde jsme se mohli naučit základy přežití a poznat sám sebe i druhé (test osobnosti). Děti se zatím mohly vyblbnout hrou na indiány, opičí dráhou a dalšími aktivitami u bazénu. Nechybělo ani společné studium písem s programem z příručky Pojď, následuj mne.

A co to mělo společné se Spasitelem? Všechno. Ono totiž není samozřejmostí, že lidi kolem vás jsou laskaví, přátelští, zdvořilí, ochotni nabídnout obratem pomocnou ruku a zároveň se snaží být čestní ve svém jednání. Zkrátka poznáte, když jste ve společnosti těch, co se snaží následovat příklad našeho Mistra. Jako lidi jsme bolestně nedokonalí a děláme chyby.  5  Ale chceme se zlepšovat a to, co se v neděli učíme, chceme každý den zavádět do praxe.  Kéž můžeme být každý den blíž a blíž našemu Spasiteli. To je přání každého účastníka tohoto víkendu, pro kterého se rodina stala bezpečným přístavem.

1  Dieter F. Uchtdorf, „Pojďte, přidejte se k nám“, Generální konference, říjen 2013

2  Organizační struktura Církve, www.zpravy-mormon.cz, Témata

3  Lukáš 9:24, Bible, Nový zákon

4  Thomas S. Monson, „Co jsem dnes pro někoho udělal?“, Liahona, listopad 2009

5  Dieter F. Uchtdorf, „Věřte, milujte, konejte“, Generální konference, říjen 2018