Rozjímavá a současně živá a jednoduchá melodie. Zvolna stoupající basová linka. Poetická slova, jež velebí posvátné místo. Píseň „Kde nebeské a pozemské k sobě blízko má“ napsal mezinárodně působící jazzový klavírista společně s finančním manažerem v penzi. 21. června si připomínáme Světový den hudby. Slavnostní den, který sbližuje lidi prostřednictvím hudby, je vhodnou příležitostí lépe se seznámit s výsledkem neobvyklé hudební spolupráce.
„Celé to bylo dílem krásné, šťastné náhody. Se Samem Petcheym jsem se setkal v životě pouze jedenkrát,“ vzpomíná John Connolly z Dublinu, který se před penzí věnoval obchodu a marketingu, finanční správě a lidským zdrojům. Po odchodu do důchodu sloužil tři roky ve vedení anglického chrámu Preston Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Tehdy začal své nejniternější city k této posvátné stavbě vkládat do básní.
V chrámu v té době působili jako dobrovolníci Stephen a Eileen, rodiče Samuela Petcheyho, jazzového a klasického klavírního virtuosa a pedagoga z Twickenhamu na okraji Londýna. Jako klavírista a saxofonista pravidelně vystupoval v Buckinghamském paláci při státních banketech a udělováních Řádu britského impéria pořádaných Jejím veličenstvem královnou Alžbětou II.
„Když jsem před několika lety mluvil se Samovou matkou, řekl jsem jí o svých básních o chrámu a oba nás napadlo, že by možná mohl jednu z nich zhudebnit,“ vzpomíná John. „Zmínila se mu o tom, ale poté se vlastně nic moc nedělo až do okamžiku, kdy jsme se tak trochu náhodou setkali.“
V roce 2019 spolu krátce hovořili na koncertě, který se konal v Dublinu pod záštitou Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. „Za několik málo dnů pak složil tuto vskutku nádhernou hudbu,“ poznamenává John.
„Kde nebeské a pozemské k sobě blízko má, Bůh milosrdný zjevuje se nám. Chrám boží pokojem naplní tě, kde věříme, jak věří dítě,“ tak zní první dva verše nové náboženské písně.
„Na písni ,Kde nebeské a pozemské k sobě blízko máʻ se mi líbí, že jasně propojuje nás, chrám a Krista,“ říká Samuel Petchey. „Někdy, když zpíváme či mluvíme o chrámu, nám může důraz na věčné rodiny zastřít, koho chrám představuje.“
„Nadále komponuji a dělím se o duchovní poselství i hudbu; během karantény tak pomáhám šířit evangelium a dodávat sílu přátelům,“ doplňuje.
Smyslem Světového dne hudby je zvát posluchače na hudební vystoupení pod širým nebem v ulicích a parcích. Návštěvníky chrámu v Prestonu či jinde možná zaslechneme, jak si píseň „Kde nebeské a pozemské k sobě blízko má“ zbožně zpívají či broukají při procházkách zahradami.
Belfastský rodák John se domnívá, že je tato náboženská píseň možná trochu krátká na to, aby se zpívala při shromážděních, ale mohla by se uplatnit při budoucích zasvěcováních chrámů. S manželkou Eileen mají šest dospělých dětí a sedmnáct vnoučat, což je dost na to, aby při různých příležitostech vytvořili malý sbor.