Zamysleme se nad mnoha velikými pravdami, které Nebeský Otec vyjevil svým dětem od té doby, co bylo evangelium znovuzřízeno. Zamysleme se zejména nad zjeveními, která jsme obdrželi během posledních několika let. Chtěl bych, abychom se na okamžik zamysleli nad všemi požehnáními, která souvisejí s těmito zjeveními. Když tak činíme, necítíme vděčnost a lásku za vedení, kterého se nám v této poslední dispensaci dostává od našich proroků? Pocítili jsme všichni díky těmto zjevením změnu ve svém srdci?
Spasitel nás vskutku inspiruje, abychom posilovali naši víru v Něj, uzavírali smlouvy a zůstali na cestě učednictví. Zjevení, která jsme obdrželi, jsou pro nás všechny připomínkou, abychom povstali a sloužili ušlechtilejším a svatějším způsobem. Když se zaměříme na tato zjevení, naší prioritou se stane to, abychom činili pokání a stali se skutečnými služebníky a nástroji v rukou Páně. Tím, že následujeme našeho Proroka a uplatňujeme tyto pravdy, proměňujeme náš domov ve svatyni víry a v ústřední místo poznávání evangelia1, kde se Pán stává naším učitelem.
Jsem nekonečně vděčný za ty, kteří přirozeným způsobem sloužili mé manželce a podělili se s ní o pravdy znovuzřízeného evangelia, když jí bylo 14 let. Přijala pozvání následovat Krista a byla pokřtěna v Malaze ve Španělsku. Poté, co jí sloužili její přátelé, kteří jí v mládí pomohli přilnout ke Kristu, zjistila, že služba druhým je součástí našeho vlastního procesu pokání. Tak obracíme naše srdce k Bohu a Jeho dětem. Několik let po svém křtu odcestovala sama do chrámu ve Švýcarsku, aby sloužila těm na druhé straně závoje. Tehdy jsme se v Zollikofenu potkali, a tam jsme také byli na čas a na věčnost zpečetěni.
Jako rodina se cítíme privilegovaní, že máme příležitost žít v této výjimečné dispensaci, kdy se v našem domově všichni společně snažíme o to, „abychom si počínali lépe a abychom byli lepšími“ než doposud.2 Každý z nás, nezávisle na naší osobní situaci, ať ženatý, svobodný nebo rozvedený, ovdovělý nebo nacházející se v jakékoli náročné situaci, může činit pokání a následovat Krista. Skutečné pokání je zaměřeno na Krista a Jeho spásnou moc. Je to něco, co je mezi Ním a námi. Když Pán promlouvá k našemu Prorokovi, promlouvá také k nám a uzdravuje každého z nás jednotlivě. Nasloucháme-li Pánu, obracíme-li se k Němu a následujeme-li Jej, ukazuje nám cestu a odlehčuje naše břemena.
Když tak činíme a přijímáme Kristovo Usmíření, začneme se k Pánu obracet se srdcem zlomenějším a duchem zkroušenějším. To znamená obrácení. Kající se duše je duše obrácená, a obrácená duše je duše, která se kaje.3
Pokání je Pánův plán pro duchovní růst a radost – radost z vykoupení skrze Něj.4 Pán si přeje, abychom se změnili – abychom byli méně takoví, jako je přirozený člověk5, a více takoví, jako je On.6
Modlitba, studium písem, rodinný domácí večer a příručka „Pojď, následuj mne“ jsou základní pilíře pro vytvoření prostředí, které nás vybízí k pokání a nalezení trvalé radosti a štěstí.
Toto úsilí nám otevírá nebeskou bránu, abychom mohli získat osobní zjevení a touhu po každodenním pokání. Neskončí to tím, že se prostě rozhodneme upustit od nějakého závažného hříchu. Naopak, stane se to začátkem naší osobní cesty k úplné změně mysli. Bude-li Spasitel středem našich životů, vydáme se na cestu k úplné změně srdce. Kéž nám Pán žehná a pomůže nám, abychom skrze svědectví Ducha Svatého získali osobní potvrzení o zjeveních Páně předaných v těchto posledních dnech a abychom činili pokání a následovali Jej.
1+2 Viz: Russell M. Nelson, „Staňme se příkladnými Svatými posledních dnů,“ Liahona, listopad 2018.
3+4 Viz: Russell M. Nelson, „Pokání a obrácení,“ Liahona, květen 2007
5 Viz: Mosiáš 3:19
6 Viz: 3. Nefi 27:27