Jednou z mých osobních předvánočních tradic je poslouchání „Mesiáše“ od Georga Friedricha Händela, když jedu do práce. Toto oratorium se skládá ze tří částí a vypráví příběh křesťanského spasení, počínaje starozákonními zjeveními o Ježíši Kristu, poté pokračuje Jeho životem jako naplněním těchto proroctví, Jeho narozením až po Jeho smrt na kříži a nakonec se zabývá Jeho Druhým příchodem. Jedna ústřední část oratoria Mesiáš je tvořena zhudebněnými verši z 9. kapitoly Izaiáše. Obsahuje několik důležitých zásad, především tyto:
- Každý z nás občas kráčí v temnotě – v Kristu nacházíme světlo
„Nebo lid tento chodě v temnostech, uzří světlo veliké, a bydlícím v zemi stínu smrti světlo zastkví se.“ (Izaiáš 9:2.)
Každý z nás někdy prochází obdobím temnoty a obtíží, a uplynulý rok přinesl velmi neobyčejné obtíže. Mnozí pocítili, jaké to je být osamělý a obávat se budoucnosti. Narození Krista nám dává naději. V Kristu nacházíme světlo i tehdy, když se zdá, že všude kolem nás je temnota. On je světlem světa a může být světlem pro každého z nás, pokud jen budeme následovat Jeho světlo (viz starší Quentin L. Cook, „Pán je mé světlo“, generální konference, duben 2015).
- V poselství Ježíše Krista nacházíme skutečnou radost
„Rozmnožil jsi tento národ, ale nezveličils veselé. A však veseliti se budou před tebou, tak jako se veselí ve žni, jako se radují, když dělí kořisti.“ (Izaiáš 9:3.)
Někdy se mě kolegové a také členové Církve ptají, proč jsem tak šťastný. I já ve svém životě čelím těžkostem a ne vše probíhá tak, jak bych chtěl nebo očekával. Skrze Krista však můžeme na život hledět z věčné perspektivy a i zdánlivě velké problémy mohou z této perspektivy vypadat velmi odlišně. Jeho evangelium – ona veliká radostná zpráva – nám ukazuje, že po temnu vždy přichází světlo a že Jeho milost postačuje pro nás pro všechny (viz 2. Korintským 12:9). To mi přináší radost!
- V Kristu můžeme najít sílu; On poskytuje odpovědi na základní životní otázky
„Nebo dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, i bude knížetství na rameni jeho, a nazváno bude jméno jeho: Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje.“ (Izaiáš 9:6.)
Kristus je vskutku podivuhodný rádce. Využijme tento dar pokaždé, když jsme bezradní, snažme se Ho skutečně slyšet (viz proslov Presidenta Russella M. Nelsona „Slyš Jej“, generální konference, duben 2020). On je náš Spasitel a Vykupitel nejenom pro věčnost, může nám pomáhat i v našem každodenním životě. Alma prorokoval, že On „půjde, trpě bolesti a strasti a pokušení všeho druhu; a [vezme] na sebe … bolesti a nemoci lidu svého … aby nitro jeho mohlo býti naplněno milosrdenstvím … aby poznal podle těla, jak pomoci lidu svému podle slabostí jeho.“ (Alma 7:11, 12.) Vždy můžeme spoléhat na Krista!
- Kristus je Kníže pokoje; měl by pro nás být středem Vánoc
„K rozmnožování pak toho knížetství a pokoje, jemuž nebude konce, sedne na stolici Davidově, a na království jeho, až je i v řád uvede, a utvrdí v soudu a v spravedlnosti, od tohoto času až na věky.“ (Izaiáš 9:7.)
Kristus je Kníže pokoje. Když doma během vánočního období budeme aktivně vyhledávat Jeho pokoj, naše Vánoce budou nejenom nádherné, ale stanou se pro nás i zdrojem duchovní síly.
Starší Uchtdorf tuto zásadu popsal velmi srozumitelně: „Někdy se zdá, že naše úsilí mít dokonalé vánoční období připomíná hraní Jenga - hry, která se hraje s malými dřevěnými dílky ve tvaru kvádru, které se kladou na sebe ve snaze postavit poněkud nestabilní věž. A když se pak snažíme postavit ještě vyšší věž, vytahujeme z ní vždy jeden dřevěný dílek, abychom ho mohli položit na vršek této vratké stavby.
Každý z těchto dřevěných dílků symbolizuje ony dokonalé vánoční chvíle, po kterých tolik toužíme. V mysli si představujeme, jak by všechno mělo vypadat – dokonalý stromeček, dokonalá světýlka, dokonalé dárky a dokonalá rodinná oslava. Možná, že dokonce chceme znovu navodit nějaký kouzelný okamžik, který si pamatujeme z dřívějších Vánoc a nic jen trochu nedokonalého v tomto ohledu není přijatelné.
Dříve či později začne docházet k něčemu nepříjemnému – dřevěné dílky začnou padat, závěsy chytí od svíčky, vánoční pokrm se připálí, darovaný svetr nemá správnou velikost, v hračkách chybí baterky, děti se hádají, napětí roste – a naprosto dokonalé Vánoce, které jsme si představovali, ony kouzelné chvíle, které jsme chtěli navodit, jsou ty tam. V důsledku toho je vánoční období často dobou stresu, neklidu, vyčerpání a nakonec možná i zklamáním.
Pokud jsme však ochotni otevřít své srdce a svou mysl duchu Vánoc, uvědomíme si, že se okolo nás děje něco krásného, co nasměruje nebo navrátí naši pozornost k onomu pravému vánočnímu kouzlu. Jde zpravidla o něco malého – přečteme si verš z písem; zaslechneme posvátnou koledu a skutečně se zaposloucháme, možná poprvé, do jejích slov; nebo se staneme svědky upřímného projevu lásky. Ať tak či onak, Duch se dotkne našeho srdce a my si začneme uvědomovat, že Vánoce jsou ve své podstatě mnohem bytelnější a trvalejší než ony mnohé drobnosti v životě, kterými se je až příliš často snažíme přikrášlovat.“ (Starší Dieter F. Uchtdorf, „Of Curtains, Contentment, and Christmas“, Christmas Devotional 2011.)
Všechny tyto mimořádné zážitky, které si spojujeme s Vánoci, jsou projevem lásky, kterou k nám chová Bůh a kterou pociťuji znovu a znovu, obzvláště během vánočního období:
„Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3:16.)
Pamatujme letos, o těchto Vánocích, na to, na čem záleží nejvíce: je to láska, kterou Bůh chová ke každému z nás!