„Navršte, navršte násep, vyrovnejte cestu, odstraňte mému lidu překážky z cesty!” čteme v Izaiášovi 57:14. To znamená, odstranit překážky, vyrovnat kopce, odejmout jakoukoli překážku z cesty. Historici Bible to vysvětlili: „Při vstupu do Jeruzaléma ze západu, ve směru do Gazy, byla cesta po značnou vzdálenost od Jeruzaléma tak plná kamenů, že bylo nemožné po ní jet, a ti, kteří vstupovali do města, museli z čehokoli co používali k přepravě sesednout.“
Když se důležití vládci přibližovali k Jeruzalému, bylo zvykem, že značný počet dělníků šel před nimi a odstranil kameny z cesty. To se dělo uprostřed neustálého výkřiku: „Navršte, navršte cestu; odstraňte kameny, odstraňte kameny.“
Náš prorok na generální konferenci počátkem tohoto měsíce učinil podobnou výzvu vůči Svatým: „Nadále pokračuje monumentální projekt renovace chrámu Salt Lake. Ze své kanceláře mám práci, která probíhá na Chrámovém náměstí, jako na dlani. Když jsem sledoval dělníky, jak vykopávají staré kořeny stromů, potrubí, kabely a porouchanou fontánu, přemýšlel jsem nad potřebou každého z nás odstranit ze svého života se Spasitelovou pomocí staré sutiny.
Evangelium Ježíše Krista je evangeliem pokání. Evangelium nás skrze Spasitelovo Usmíření vybízí, abychom se neustále měnili, rostli a stávali čistšími. Je to evangelium naděje, uzdravení a pokroku. Evangelium je tedy poselstvím radosti! Náš duch se raduje z každého malého krůčku kupředu, který činíme.
Součástí shromažďování Izraele – velmi důležitou součástí – je pokyn pro nás jakožto pro lid, abychom byli způsobilí a ochotni pomoci připravit svět na Pánův Druhý příchod.
Zatímco budeme naslouchat poselstvím, která si pro nás naši vedoucí pod vedením Ducha Svatého pečlivě připravili, vyzývám vás, abyste se modlili se záměrem rozpoznat sutiny, které máte ze svého života odstranit, abyste se mohli stát způsobilejšími.“ [1]
Proč musí být shromažďovatelé Izraele očištěni? Jsme o to žádání hned z několika důvodů. Jsme příklady. V zemi, kde náboženství, zejména organizované, není populární, musíme svými činy ukázat, že na stromě uctívání Boha je dobré ovoce. Osobní čistota nám přináší společnost Ducha Svatého, který nás utěšuje a vede nás v naší práci. A konečně, když jsme poslušní, jsme díky tomu naplněni pokojem a láskou k lidem kolem nás.
Nefité děkovali Bohu za svého krále Benjamina, „který je učil zachovávati přikázání Boží, aby se mohli radovati a býti naplněni láskou k Bohu a ke všem lidem.“ (Mosiáš 2:4) Právě tato láska nám pomáhá sloužit druhým a dělit se s nimi o své svědectví, aby i oni mohli zdědit to, co Bůh dá svým spravedlivým dětem.
Máme svobodnou vůli. Je to velký dar dětem Božím. Můžeme si vybrat vlastní cestu, za okolností, do kterých jsme byli umístěni. Země má dostatečně mnoho možností. K naší schopnosti volby, máme úměrné množství možností a lákadel – jak ke konání dobra, tak i ke konání zla. Můžeme jednat sami pro sebe nebo, na místo toho, pro dobro našich přátel, blízkých, našich rodin a pro obecné blaho.
Když přicházíme na svět bez předchozí paměti a s novým a matoucím fyzickým tělem, naše první touhy jsou po našich fyzických potřebách – po jídle, po spánku, po pohodlí, po zábavě, po pozornosti. Jako dítě je to v pořádku a na nějaký čas dostáváme odklad od zbožného soudu. Tento odklad trvá, dokud nebudeme moci začít činit rozhodnutí na základě pochopení toho, že na našich rozhodnutích záleží našim nebeským rodičům. Existuje kodex. Existují standardy. Naše nejlepší touhy jsou lepší než pouhá fyzická přání – nebo cokoli, co poskytuje tento svět nebo ti, kteří zde žijí. Začínáme vidět, že je třeba pracovat na něčem vyšším.
A tak začíná bitva. Nepřítel je ta osoba, kterou se můžeme stát, osoba, kterou se snažíme nestát. Jsme v pokušení sobeckými a běžnými myšlenkami a jsme také ale povzbuzováni k dobrému chování. Pak jsou to naše touhy, které řídí to, co děláme. Chceme to, co chceme, protože víme, co víme. Jak tedy rostou naše znalosti a naše zkušenosti s tím, co je dobré a povznášející v našem životě, roste také naše touha být spravedlivými.
Musíme být spravedliví, odstraňovat sutiny z našich životů, abychom mohli konat Boží dílo a pomáhat lidem kolem nás, kteří stále bojují. Jsme vděční za vás, kteří jste tak dobrými příklady Církve vašim rodinám, sousedům, spolupracovníkům a přátelům. V tom, když s vámi naši misionáři učí, spočívá všechen rozdíl. Milujeme vás a děkujeme Bohu za vás, ve jménu Ježíše Krista, amen.
[1] Russell M. Nelson, „Vítejte na konferenci“, Generální konference, duben 2021