Zatímco se tisíce misionářů z celého světa předčasně vracely ze své misie domů kvůli pandemii COVID-19, z dobrovolníků v České a Slovenské misii se vrátili předčasně domů pouze dva starší manželské páry. Několik mladých misionářů odešlo domů o pár týdnů dříve. Naprostá většina misionářů však zůstala a své poslání plní dál. I když jejich práci pandemie ovlivnila zásadně, práce jim neubylo, dílo se nezastavilo. Zajímalo nás, jak misionáři tuto situaci vnímají, a tak jsme jim položili několik otázek.
Můžete nám popsat, co děláte od rána do večera? Jaké jsou v těchto dnech ve vaší práci rozdíly?
„I nadále máme stejný misionářský rozvrh. Ráno vstáváme v 6:30, cvičíme a pak začínáme naši práci,“ uvádí sestra Jarvis, která se během této doby přesunula z Prahy do Brna. „Naše dny se stále skládají ze studia evangelia, hledání lidí, kteří mají zájem o evangelium, z jejich výuky a zvaní dalších lidí, aby přišli ke Kristu. Nicméně tyto věci děláme teď z našeho bytu, přes internet,“ doplňuje starší Thomas, který na naše otázky odpovídá z Liberce. V běžném režimu misionáři po ranním studiu písem a českého jazyka vyrážejí kolem 10 hod. do ulic, kaplí, parků či domovů zájemců o evangelium i členů Církve a do svého bytu se vracejí až večer. Po plánování dalšího dne končí jejich den ve 22:30 ulehnutím do postele.
V době zákazu volného pohybu to je však jiné. „Všechno, co můžeme dělat, je online a s mobilem. Ale denně vidíme zázraky a nacházíme nové způsoby, kterými můžeme nacházet lidi, kteří mají zájem. Je to skvělé, že můžeme učit lidi přes videochat na Messengeru. A je snazší spolupracovat při učení se členy tím, že je připojíme k hovoru! I nadále taky pracujeme s lidmi, kteří chtějí být pokřtěni. K tomu vedeme kurzy angličtiny a češtiny online jednou za týden. Našeho kurzu češtiny v Praze se zúčastnilo více než 20 lidí. Je to zázrak, a to, že jsme otevřeli tento kurz, bylo díky naší práci na Facebooku,“ pokračuje sestra Jarvis. „Když učíme kurzy angličtiny a češtiny, po jejich ukončení se dělíme se zúčastněnými o duchovní myšlenky a máme tak možnost se s nimi podělit o evangelium. Na Facebooku se také snažíme více sdílet myšlenky, videa a další věci online, abychom se podělili o evangelium Ježíše Krista. Snažíme se tím také pomoct členům sdílet evangelium. Mezitím děláme přestávky a chodíme na procházky do přírody. I když být v karanténě a doma je těžké, misionářská práce je skvělá.“
Zdá se, že nařízení vlády omezila vaši práci. Je to tak? Nebo vám to někde dalo i více svobody?
„Řekl bych, že nařízení vlády naši práci neomezila, ale pouze změnila. Zákaz volného pohybu nám poskytl příležitost naučit se používat Facebook pro misionářskou práci, více času na studium písem a dokonce i čas, abychom rozvíjeli nové talenty. Měl jsem například více času k tomu, abych se naučil hrát náboženské písně na klavír!“ vysvětluje starší Thomas.
K otázce svobody se vyjádřila sestra Foster sloužící v Mladé Boleslavi: „Opravdu cítím, že máme více svobody. Máme příležitost být více kreativní než v minulosti. Máme čas k tomu, abychom zkusili nové věci a pomáhali lidem novými způsoby. Více lidí je s námi ochotných mluvit. V minulosti jsme toho dělali hodně a děláme toho hodně i nadále. Práce je prostě jiná.“
Lidé vás na ulici často odmítají. Chybí vám osobní kontakt s nimi?
„Myslím si, že nám všem chybí kontaktování na ulici. Ale vidíme, že více lidí je ochotných s námi mluvit online než na ulici,“ konstatuje starší Thomas. Součástí misionářské práce je vyhledávání lidí, kteří mají zájem mluvit o Bohu a pomoct jim přiblížit se ke Kristu. Proto můžete misionáře často potkat na ulici, náměstí nebo v parku, kde se kolemjdoucích ptají, zda mají čas a můžou se jich na něco zeptat.
„Asi by nebylo pravdivé, kdybych řekla, že mi chybí to, jak nás lidé na ulicích odmítají. Ale místo toho mi chybí příležitosti dělat něco těžkého, abych mohla projevovat Bohu svou obětavost. Mluvit s lidmi na ulici byl pro mne (a asi pro každého misionáře) způsob, kterým jsem mohla ukázat, že jsem ochotná dělat cokoliv, co Bůh chce, abych dělala. Ale občas to není ten nejlepší způsob, protože lidé nemají příležitost nás a naše poselství skutečně poznat. Tak jsem vděčná za tento čas, díky kterému můžeme zkusit nové věci, najít nové způsoby, jak dělat Jeho práci. Doufáme, že brzo budeme moct mluvit s lidmi na ulici. A také možná díky tomuto času budeme více připraveni dělat další těžké věci, které jsou i užitečnější,“ vysvětluje sestra Graham sloužící v Mladé Boleslavi.
Před pandemií jste věnovali hodně času službě. Jakou službu děláte teď?
„Před pandemií jsem si myslel, že „služba” znamená jen dělat fyzickou práci pro někoho. Ale díky pandemii jsem pochopil, že můžeme lidem sloužit pořád (i když jinak)! Zvláštně v této době chtějí lidé znát smysl života, chtějí útěchu a znalost o jejich Nebeském Otci. Někdy služba znamená prostě vést konverzaci s někým tak, aby cítil mou lásku a lásku Boha,“ vysvětluje svůj nový poznatek starší Posacki působící v Ostravě. I když hlavní náplní misionářské práce bylo v minulosti především učení a diskuze s lidmi, čím dál více se misionáři jako praví učedníci Krista zaměřují právě na službu. I v tomto čase mají pořád v srdci touhu sloužit, jak doplňuje starší Thomas: „Stále se snažíme oslovit členy a zájemce a nabídnout jim pomoc. Kromě jiného také přinášíme svátost členům do domovů, v nichž není žádný nositel kněžství.“
Pomohla vám tato situace přiblížit se k Bohu a k Ježíši Kristu? Jak?
„Když nám Bůh dává zkoušky, dává nám příležitost spoléhat se na Něj a Jeho syna Ježíše Krista. Naše modlitby jsou častější a vroucnější. Víme, že nás do této situace umístil, a víme, že nás z ní dostane,“ vyjadřuje víru a naději starší Thomas.
Těžkosti z jiného úhlu pohledu popsala sestra Brower sloužící v Bratislavě následovně: „Těžké situace jsou vždy příležitostí lépe poznat Boha. V této situaci jsem viděla, že Bůh je mocnější než všechny překážky. Musela jsem více hledat Jeho vůli a zjevení, protože jsem nemohla pokračovat v tom, co obyčejně dělám. Nevěděla jsem, jak dělat misionářskou práci ze svého bytu. Bůh je však vždy ochotný s námi komunikovat a já jsem moc vděčná za příležitost, že jsem mohla slyšet Jeho hlas.“
„Díky tomu, že byla omezena misionářská práce na veřejnosti, jsem měl hodně času na to, abych studoval znovuzřízení Církve Ježíše Krista. Posílilo to mé svědectví o žijících prorocích v naší době. Díky tomu můžu lépe slyšet a následovat Jeho hlas,“ odpovídá starší Carter, který se během pandemie přesunul z Ostravy do Brna.
Zastavila se misionářská práce?
„‘Žádná bezbožná ruka nemůže zastavit pokrok tohoto díla,‘ řekl Prorok Joseph Smith. Věřím, že jsme nyní silnější a více oddaní práci než dříve. Jsme nadšeni, že můžeme kázat evangelium,“ uzavírá president Gehring, president České a Slovenské misie.
Misionářský program Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů se řídí vzorem daným v Novém zákoně, podle nějž misionáři slouží ve dvojicích, učí evangeliu a křtí věřící ve jménu Ježíše Krista.
V České a Slovenské misii slouží přes 60 dobrovolníků z různých zemí od USA, Kanady, přes Austrálii, Izrael až po Litvu. Z českých členů slouží na misii ve světě momentálně 10 mladých mužů a žen v německy mluvící Evropě, Velké Británii, Spojených státech amerických a v Kanadě. Další mladý muž se kvůli pandemii vrátil z afrického Beninu a pokračuje ve své misii v České republice. Jedna mladá žena ukončila svou misii o pár týdnů dříve a vrátila se domů ke své rodině.
Ať už v České republice, nebo ve světě, všichni misionáři následují výzvu samotného Krista: „Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření.“ (Marek 16:15)