Salt Lake City —
V posledních dvou letech roste počet seniorů, kteří přijímají povolání ke službě na misii na plný úvazek pro Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Tento nárůst souvisí se změnou věkové hranice, jež umožnila mladým mužům a ženám sloužit od mladšího věku. Podle stavu k tomuto týdnu představují misionáři-senioři (od 40 let věku výše) osm procent neboli 6 609 z 83 471 misionářů, kteří v současné době slouží po celém světě. Před změnou věkové hranice sloužilo na misiích 5 778 misionářů-seniorů. Podle Misionářského oddělení Církve jde v počtu misionářů-seniorů o 14procentní nárůst.
Manželské páry lze najít ve všech 406 misiích Církve, jak slouží po boku mladších misionářů v takovém životním období, kdy by se jako důchodci mohli věnovat svým koníčkům – trávit více času na golfovém hřišti, chodit na ryby, cestovat nebo užívat si vnoučata. Některé manželské páry nakonec absolvují i více než jednu misii, protože zjišťují, že příležitost sloužit druhým jim přináší velké uspokojení.
„Vždy jsme si přáli sloužit společně na misii,“ říká starší Stanley Nance. On a jeho manželka Rosalie z Bountifulu v Utahu, kteří před odchodem do důchodu pracovali ve státní správě, nyní slouží 18 měsíců jako misionáři veřejných záležitostí v Madagaskarské misii Antananarivo. Starší Nance sloužil jako mladý muž na misii ve Francii. Toto je již třetí misie na plný úvazek, na které slouží společně – po misii na Novém Zélandu a na Ukrajině.
Na Novém Zélandu Nanceovi úzce spolupracovali s předsednictvem území a s presidentem misie na přípravě dnů otevřených dveří v nově postaveném misionářském výcvikovém středisku, jež pojme několik tisíc členů z této země. Na Ukrajině spolupracovali s presidentem misie a s třemi místními vedoucími při plánování a organizaci konferencí pro mladé a mladé svobodné z Ukrajiny a západního Ruska.
„Vždy jsme měli pocit, že je potřeba sloužit co nejdříve, protože Pán nám v této době požehnal tím, že zatím jsme zdraví, naši rodiče jsou relativně v pořádku, situace našich dětí je víceméně stabilní, náš sbor se bez nás jistě na nějakou dobu obejde, a pokud budeme rozvážní ohledně financí, můžeme si dovolit na misii odejít,“ říká starší Nance.
Na generální konferenci v dubnu 2013 se starší Russell M. Nelson z Kvora Dvanácti apoštolů zmínil o službě misionářů-seniorů v proslovu „Svezte se na vlně“. „Vy, starší manželské páry, učiňte si plány pro den, kdy i vy budete moci odjet na misii. Za vaši službu vám budeme nanejvýš vděční,“ řekl starší Nelson.
Změny týkající se misionářů-seniorů byly oznámeny v roce 2011 – šlo například o délku misie (6 až 23 měsíců) a o hranici pro cenu za ubytování (maximálně 1 400 dolarů). Tyto změny umožnily některým Svatým posledních dnů, kteří by jinak neměli dostatek financí, aby na misii na plný úvazek sloužit mohli.
Misionáře-seniory sloužící na plný úvazek povolává na misii president Církve. Tito misionáři slouží dobrovolně a na své vlastní náklady a většinou poté, co již odešli do důchodu.
Starší manželské páry a starší sestry se na misii věnují celé řadě činností, včetně hlásání slova, službě v oblasti humanitární, zdravotnické a vzdělávací a také zastávají funkce vedoucích. Ve více než 400 misiích po celém světě pomáhají misionáři-senioři s chodem misijních kanceláří tím, že plní různé úkoly spojené s administrativou a s financemi, vyřizují telefonní hovory, starají se o ubytování, o zajišťování dopravy pro druhé a vyřizují doporučení (na ty, kteří mají zájem dozvědět se něco více o Církvi) nashromážděná během týdne. Mohou být také velkou pomocí místním kongregacím v tom, že vyhledávají méně aktivní členy a radí místním vedoucím Církve.
Starší Steve a sestra Robyn Levesqueovi z Bluffdale v Utahu slouží 23měsíční misii hlásání slova v Oregonské misii Salem. Poté, co vloni v říjnu strávili nějaký čas v Misionářském výcvikovém středisku (MTC) v Provu, byli starší a sestra Levesqueovi přeřazeni do Vernonie ve státě Oregon, kde slouží místním lidem a spolu s presidentem odbočky (místním církevním vedoucím) a vedoucím misie odbočky vyhledávají méně aktivní členy a učí členy jiného náboženského přesvědčení.
„Největší výhodou služby na misii je to, že můžete sloužit Pánovi každý den bez přerušování kvůli zaměstnání nebo rodinným povinnostem,“ říká sestra Levesqueová.
Humanitární misionáři využívají svých talentů k tomu, aby zlepšovali život lidí po celém světě, a zabývají se různými oblastmi – od zdravotních potřeb až po zemědělství. Mormonští lékaři a zdravotní sestry například nedávno pobývali v Indonésii, kde pomáhali školit místní zdravotníky v resuscitaci novorozenců. Vloni v srpnu získala Církev ocenění za humanitární práci v Bolívii – mimo jiné se jednalo o dr. Joela Moyi, člena Církve, který zejména ve městě La Paz pomáhal v boji proti slepotě. Církevní projekt zaměřený na získání čisté vody pomáhá i takovým společenstvím, jako je například ostrovní stát Vanuatu v Jižním Pacifiku.
John Hess a jeho manželka Shirley, pěstitelé brambor z Ashtonu ve státě Idaho, mají zásluhy na tom, že lidem v Bělorusku na území Ruské misie Moskva pomohli zvýšit úrodu brambor z 50 pytlů na 550 pytlů na hektar (10 000 m2), což je jedenáctkrát lepší výnos, než kolik bylo možné kdykoli v minulosti na této půdě vypěstovat. Hessovi se pomoci zemědělcům v Bělorusku věnovali po dobu 18 měsíců od října 1998. „Byla to jedna z nejlepších zkušeností, které jsem kdy získal,“ říká John Hess. „Byl jsem vděčný, že mohu sloužit na misii a že mohu vzít manželku a sloužit s ní.“ Jako mladý muž sloužil na misii v severní Kalifornii.
John Hess říká, že zemědělci v Bělorusku sice měli přístup k pesticidům a dalším moderním zařízením, ale potřebovali poradit, jak zdokonalit některé pěstitelské postupy. „Je to ta nejkrásnější hlína, kterou jsem kdy viděl – bohatá, plná humusu. Nepoužíval jsem nic, co by se nedalo obstarat na místě. Bylo potřeba jim ukázat, že [brambory] jsou velmi choulostivé.
Tito lidé nás povznesli na duchu a já doufám, že my jsme pro ně udělali totéž,“ vzpomíná Shirley Hessová. „Měla jsem je moc ráda. Byli velmi laskaví a štědří. Členové sboru byli opravdu výjimeční. Nemohla jsem si pomoci – každého jsem měla moc ráda.“
Misionáři-senioři si mohou pobyt mimo domov přizpůsobit více než mladí starší a sestry misionářky. „Když jsme unavení, můžeme si odpočinout. Když potřebujeme vyřešit něco s dětmi doma, můžeme jim zavolat přes Skype,“ říká starší Nance. Misionáři-senioři mohou získat povolení k cestě domů v případě naléhavých rodinných záležitostí nebo mimořádných okolností, ale musí tak učinit na vlastní náklady.
Pro Levesqueovy je to první misie na plný úvazek poté, co více než tři roky sloužili v Utahu v rámci církevního Programu pro odvykání závislosti. Když bylo staršímu Levesqueovi 19 let, sloužil dva roky na misii na americkém středozápadě.
„Zatím to nejtěžší pro nás bylo naučit se během naší služby spolupracovat,“ přiznává sestra Levesqueová. S manželem jsou spolu již 42 let. „Toto je to nejlepší, co jsme spolu kdy podnikli,“ dodává. Mají šest provdaných či ženatých dětí a 21 vnoučat. Sestra Levesqueová říká, že jednou z největší obětí pro ni bylo opustit vnoučata. Jejich nejstarší vnuk právě slouží na misii na Floridě.
Mary Lee a Lloyd Burtonovi byli v MTC ve stejnou dobu, kdy na misii odjížděl jejich vnuk. „Mohli jsme se s ním scházet při jídle. Bylo to pro nás velmi výjimečné požehnání,“ vzpomíná sestra Burtonová.
Burtonovi žijí nyní doma v Utahu, avšak mají za sebou službu na čtyřech misiích, včetně misie v historickém Nauvoo a Kalifornské misie San Diego, kde působili na pamětním místě Mormonského praporu a ve výcvikovém středisku učili nově pokřtěné rekruty námořní pěchoty. Burtonovi sloužili ve státě Illinois na misii zaměřené na veřejné záležitosti v době, kdy byl dokončen chrám Nauvoo Illinois, a podíleli se na představeních pro návštěvníky v kulturním centru v Nauvoo. „Lloyd hrál na mandolínu a já na housle,“ říká sestra Burtonová. „Tato misie nás velmi bavila.“
Burtonovi měli poté příležitost hlásat slovo a učit na plný úvazek v Mississippské misii Jackson a pak se vrátili do Utahu, kde tři roky sloužili v předsednictvu chrámu Vernal Utah. Nakonec byli povoláni do Virginské misie Richmond, kde pracovali v misijní kanceláři. „Z této misie jsme se vrátili unavenější než kdy jindy. Ale pokud nás Pán povolá, půjdeme znovu,“ říká sestra Burtonová.
Starší Clair a sestra Julia Hopkinsovi slouží od loňského srpna v chrámu Manhattan New York. V chrámu pracují pět dní v týdnu, každý den sedm hodin. „Sloužíme jako pracovníci pro obřady a také máme na starosti všechno prádlo (zvláštní bílé oblečení, které se používá v chrámu),“ říká sestra Hopkinsová, která s manželem bydlí v bytovém domě na newyorském Manhattanu hned vedle chrámu, který se nachází nedaleko Lincolnova centra.
Hopkinsovi začali v New Yorku sloužit na šestiměsíční misii, ale povolání si prodloužili o dalších šest měsíců. „Misie nám utíká rychle a nám se tady líbí,“ říká sestra Hopkinsová. „V této chvíli o další [misii] neuvažujeme, ale vím, že po této se nám bude stýskat,“ dodává.
Sestra Hopkinsová říká, že jedním z nejhezčích zážitků na jejich misii bylo to, když je do New Yorku přijely navštívit jejich děti. „Měli jsme štěstí, že sem mohly přijet čtyři z našich dětí. Bylo to moc milé, když tady byly a my jim to tady mohli ukázat.“
Hopkinsovi také sloužili v letech 2005–2006 na misii Církevního vzdělávacího systému (CVS) v Manchesteru v Anglii, kde učili lekce institutu a pomáhali organizovat taneční večery pro mladé dospělé.
Přes všechny oběti a těžkou práci misionáři-senioři říkají, že jim jejich služba přináší mnoho uspokojení.
„Nechceme tvrdit, že všechno probíhá dokonale, bez problémů,“ říká starší Nance. „Na misii přicházejí těžkosti a zklamání a někdy se můžeme cítit sklíčení, ale víme, že všechno, co se děje, nás posílí a pomůže nám růst.“
„Měli jsme příležitost žít a pracovat se skvělými členy Církve v několika zemích a získali jsme přátele na věčnost,“ dodává sestra Nanceová.
„Po čtyřech misiích máme doslova stovky nových přátel, které bychom bez našich misií nezískali,“ poznamenává sestra Burtonová. „Nikdy jsme neměli pocit, že by misie pro nás byla obětí.“
Příležitosti pro misionáře-seniory a odhad nákladů, které jsou s nimi spojené, lze nalézt každý týden ve zpravodaji Senior Missionary Opportunities Bulletin. Nabídku volných příležitostí pro službu na misii Církev také zveřejňuje na své stránce věnované misiím církevní služby na Facebooku.