Pokud bychom přeformulovali prohlášení „lidé jsou, aby mohli míti radost“,1 mohlo by znít „hlavním důvodem vaší existence je to, abyste obdrželi radost“.
Je tomu skutečně tak? Radost jsem pociťoval tehdy, když můj fotbalový tým dal vítězný gól!
Vím, že jsem pociťoval radost, když jsem obdržel zprávu, že jsem získal práci, nebo když jsme byli s rodinou na dovolené. Jsou takovéto pocity důvodem naší existence?
Ne tak úplně. Podobné pocity radosti jsou opravdové a důležité, nicméně jsou pouhým odrazem hlubší a trvalé radosti, kterou nám dává náš Otec v nebi. Ne každý tým dokáže dát vítězný gól. Ne každý uchazeč může danou práci získat. Jiní lidé zase nemají možnost jet na rodinnou dovolenou. A přesto každý může obdržet skutečnou radost!
President Russell M. Nelson učil: „Pocity radosti mají s naší životní situací společného jen málo, ale s tím, na co se v životě zaměřujeme, mají společné úplně všechno.“2
Kelly Ogden a Andrew Skinner, profesoři na Univerzitě Brighama Younga, napsali: „Verš z 2. Nefiho 2:25 by měl být vždy citován spolu s veršem 26. Jsou spolu neoddělitelně spojeny, jako dva pilíře ve velkém plánu spasení. Ano, Adam padl, aby lidé mohli býti, avšak ‚Mesiáš přichází v plnosti času, aby mohl děti lidské z pádu vykoupiti‘.3 Jinými slovy, touto pozemskou zkušeností procházíme kvůli pádu Adama a Evy; tento pád byl záměrně navržen tak, abychom mohli obdržet radost; a tato radost přichází díky milujícímu Otci v nebi a Jeho milovanému Synovi Ježíše Krista.
Otec nás neustále obrací ke svému Synovi – a ona radost, která pochází z toho, že se v životě zaměřujeme na Ježíše Krista, je skutečná, hluboká a trvalá. Je to plnost radosti.
Uvedu nyní příklady lidí, kteří pociťovali plnost radosti – dokonce uprostřed svých obtíží, protože se zaměřovali na Spasitele.
Lehi a Saria viděli, že jejich radost je úplná,4 ne pro to, že se jejich synové bezpečně vrátili, ale díky jistotě, jež spočívá ve vedení, které udílí Pán prostřednictvím svého proroka.
Ammon řekl „radost má je úplná, ano, srdce mé přetéká radostí“5 díky mnoha duším, které viděl přijít k Ježíši Kristu a stát se Pánovým lidem. Alma pociťoval tutéž plnost radosti ze stejných důvodů.6
Nefi a Lehi byli navzdory svému uvěznění „naplněni onou radostí, jež je nevyslovitelná a plná slávy“,7 jelikož slyšeli hlas Otce, který je chválil za jejich víru v Jeho Milovaného Syna.
A nakonec Jákob promlouvá o všech věrných následovnících Ježíše Krista, o Jeho lidu smlouvy a o radosti, která je bude očekávat, když budou navzdory těžkostem, nezdarům, protivenství a zkouškám žít podle evangelia. Učil: „Ale vizte, spravedliví, svatí Svatého Izraelského, ti, kteří věří ve Svatého Izraelského, ti, kteří vytrpěli kříž světa a nedbali hany světa, ti zdědí království Boží, jež pro ně bylo připraveno od založení světa, a radost jejich bude plná na věky.“8
Svědčím o tom, že skutečného smyslu svého života můžeme dosáhnout a že každý z nás může obdržet plnost radosti, „rozhodneme-li se přijmout Nebeského Otce jako svého Boha“9 a pokud se budeme zaměřovat v životě na Ježíše Krista, vyzývat druhé, aby se od Něho učili, naslouchat osobně Jeho hlasu, činit pokání z hříchů a pokračovat po cestě smlouvy.
- 2. Nefi 2:25
- Radost a duchovní přežití, President Russell M. Nelson, generální konference, říjen 2016
- Ogden and Skinner, Book of Mormon, 1:122–123
- Viz 1. Nefi 5:7
- Alma 26:11 (také verše 7, 12–31)
- Alma 29:13–17
- Helaman 5:44
- 2. Nefi 9:18
- Radost a duchovní přežití, President Russell M. Nelson, generální konference, říjen 2016