Před několika lety mě postihl neobvyklý kašel. Navštívil jsem lékaře a dostal léky, ale zdálo se, že nic nezabírá. Přišlo mi, že se načisto rozpadnu. Čtyři dny jsem nemohl spát. Přišla sobota, ale žádná úleva se nedostavovala. V neděli v brzkých ranních hodinách jsem snažně prosil Pána, aby mi pomohl. A ačkoli mi ani to nepřinášelo klid, vytanula mi na mysli tato slova: „Vrátím se k tobě.“ Věděl jsem přesně, v jaké souvislosti tato slova zazněla. Promlouval jsem k Svatým z portugalského kůlu Oeiras o tom, co je to svátost a jak se v tomto obřadu „projevuje moc božskosti“.(1)
Na úvod jsem vysvětlil, že svátost je určitý obřad, úkon či skutek, ale stává se jiným skutkem, a to skutkem posvátným. Proč? Zaprvé proto, že představuje symboly Spasitele a Jeho vykupitelského poslání; zadruhé proto, že se s těmito skutky pojí určité smlouvy; zatřetí proto, že tyto symboly jsou kongregaci podávány mocí svatého kněžství podle řádu Syna Božího, a za poslední proto, že jsou spojovány se jménem Ježíše Krista – se jménem, v němž se skrývá určitá moc.
Dále jsem vysvětlil, že každý kousek chleba a doušek vody požehnané pravomocí svatého kněžství představují tělo a krev Kristovu. Toto je nová smlouva,(2) která je nicméně individuální a velmi osobní. President Dallin H. Oaks učil: „Vzhledem k tomu, že se chléb naláme a roztrhá, je každý jeho kousek jedinečný podobně, jako jsou jedineční lidé, kteří chléb přijímají.“ My všichni máme různé hříchy, z nichž musíme činit pokání. My všichni máme různou potřebu být posíleni skrze Usmíření Pána Ježíše Krista, kterého si při tomto obřadu připomínáme.“(3) Každý kousek chleba se podává zvlášť a každý kalíšek vody se přijímá zvlášť. Představuje to výzvu: „Vstaňte a pojďte ke mně, abyste mohli vložiti ruku svou v bok můj, a také abyste mohli pocítiti stopy hřebů v rukou mých a v nohou mých, abyste mohli věděti, že já jsem Bůh Izraelský a Bůh celé země a že jsem byl zabit pro hříchy světa.“(4)
Každý týden máme příležitost být Jeho svědky. Svědky Jeho jména, jména, v němž se skrývá moc.
Když Petr a Jan uzdravili muže, který byl „chromý od života matky své“,(5) „přišli na ně kněží, a úředník chrámu a saduceové“(6). Co připadalo těmto představitelům náboženského společenství natolik důležité, aby se kvůli tomu shromáždili? Čeho se báli? „I postavivše je mezi sebou, otázali se: Jakou mocí aneb v kterém jménu učinili jste to vy?“ Petr odpověděl: „Ve jménu Ježíše Krista.“ A tak Petrovi a Janovi přikázali, „aby nikoli nemluvili, ani neučili ve jménu Ježíšovu“.(7) Vyzval jsem Svaté z Oeiras, aby přijímali svátost s větší cílevědomostí, a slíbil jsem jim, že Pán Ježíš se k nám vrátí, aby nám pomohl prostřednictvím své moci. A nyní přišla řada na mě, abych čelil výzvě podrobit vše, čemu věřím, zkoušce.
I když jsem byl zcela vyčerpaný, všechno mě bolelo a kašel mi nedopřál chvíli klidu, rozhodl jsem se onu neděli přijmout svátost. Věděl jsem, jak ze svátosti čerpat sílu: „To čiňte na mou památku.“(8) Onoho dne jsem přijímal svátost se srdcem naplněným vděčností za Syna Božího a ponořený do myšlenek na Jeho pozemské poslání. Přál jsem si, aby ta chvíle nikdy neskončila. Na konci shromáždění svátosti jsem si uvědomil, že jsem přestal kašlat. A tak to zůstalo celý den. Splnil jsem úkoly související s mým pověřením, vrátil se domů a upadl do hlubokého spánku se svědectvím o jménu Spasitele a o Jeho vykupující moci.
- NaS 84:20.
- Lukáš 22:30.
- Dallin H. Oaks, „Introductory Message“ (proslov pronesený na semináři pro nové presidenty misií, 25. června 2017).
- 3. Nefi 11:14.
- Skutkové 3:1–6.
- Skutkové 4:1.
- Skutkové 4:18.
- Lukáš 22:19.