Někdy naléhavě prosíme Pána o konkrétní odpověď… A ona nepřichází tak, jak jsme očekávali, nebo se zdá, že nepřijde vůbec.
Jsou chvíle, kdy se zdá, že nebesa mlčí. A ono ticho se může stát obtížným – dokonce břemenem –, zvláště když nám síly docházejí.
Během jednoho pověření jsem jedl společně s úžasnými mladými dospělými, kteří se připravovali jako vedoucí FSY, a získal jsem ponaučení, na které nikdy nezapomenu.
Jeden mladý hudebně nadaný muž mi řekl, že někdy žádá Pána o vedení, ale nenachází jasnou odpověď. A tak, i když cítí nejistotu, postupuje s vírou kupředu a snaží se dělat to nejlepší, čeho je schopen. Ona „nebeská ticha“ mohou být obtížná – můžeme se cítit ztraceni nebo se domnívat, že nám Bůh nenaslouchá.
Pokračoval tím, že jednoho dne něco pochopil: v hudbě nejsou pomlky chybou – jsou součástí hudby. Dávají dílu tvar a význam. Bez pomlk není prostor na nadechnutí a hudba nemá formu; bez nich ani není melodie. A měl pocit, že v Pánově „hudbě“ mají některá ticha také svůj účel: jsou součástí většího díla.
Samotný Pán učí, že Jeho způsob vyjadřování není vždy dramatický. Z Eliášova zážitku se dozvídáme, že Pán nebyl v silném větru, ani v zemětřesení, ani v ohni, ale v „tichém a jemném hlase“(1). Občas nastane i pomlka. A v tomto prostoru Pán může utvářet něco uvnitř nás: pokoru, trpělivost, důvěru.
Mlčení však neznamená, že jsme opuštěni.
V Izaiášovi čteme: „Já však nezapomenu se na tě. Aj, na dlaních vyryl jsem tě.“(2) A v epištole Židům Pán potvrzuje: „Nikoli nenechám tebe tak, aniž tě opustím.“(3) Bůh nemiluje lidi „všeobecně“. Miluje své děti, jedno po druhém, a zná detaily z našeho života a touhy naší duše.
Právě proto Kniha Mormonova hovoří o „láskyplných milosrdenstvích Páně“(4). Jsou to drobné, avšak skutečné připomínky, které Pán posílá, aby vzkázal: „Jsem zde.“ Někdy nepřicházejí jako okamžité řešení, ale jako podpora: potvrzení, světlo, které znovu zažehne naději.
Jedna členka, mně velmi blízká, se nedávno se mnou podělila o svůj zážitek. Po dlouhé době „nebeského ticha“ už pro ni bylo těžké udržet si víru. Jednou v neděli nechtěla jít na shromáždění, ale rozhodla se následovat svůj vnitřní hlas a udělat aspoň jeden krok – být přítomná, i když její víra byla „malá“.
A když dorazila, Pán jí projevil láskyplné milosrdenství v něčem prostém a téměř obyčejném. Sledovala, jak mladý muž se značnými obtížemi roznáší svátost, přičemž mu v tom pomáhala péče a bezpodmínečná láska jeho otce. Nic okázalého. Nic velkého. Bylo to však jasné a osobní poselství – jako kdyby k ní nebesa promlouvala jejím vlastním „duchovním jazykem“ a říkala: „Jsem zde. Vidím tě. Vím přesně, jak se cítíš. Mám tě rád.“
A zde je to hlavní: Tato láskyplná milosrdenství nejsou dílem náhody. Jsou znamením lásky uskutečněné skrze Usmíření Spasitele Ježíše Krista.
Někdy mluvíme o Usmíření jen v souvislosti s odpuštěním, a to je skutečné – a nádherné. Usmíření má ale také uschopňující moc: moc vytrvat, pozvednout se, vydržet a pokusit se znovu.
Alma tomu učil jasně: Spasitel na sebe vzal „bolesti... strasti... [a] pokušení“, aby „poznal podle těla, jak pomoci lidu svému“.(5) Ona pomoc představuje pomoc nyní, ve správnou chvíli, konkrétním způsobem, o kterém ví, že potřebujeme. Pán vždy nesejme naše břemeno okamžitě, ale slibuje nám: „Ulehčím břemena… vaše… abyste s jistotou věděli, že…navštěvuji lid svůj ve strastech jeho.“(6)
Pokud žijete v nebeském tichu a čekáte na odpověď, která nepřichází tak, abyste ji dokázali rozpoznat, nevzdávejte to. Nepleťte si pomlku s absencí.
Ticho je někdy součástí Pánovy písně. A dokonce i poté pokračuje a zaznamenává milosrdenství v detailech – někdy natolik osobních, že jim porozumí pouze naše srdce. A to neznamená, že jsou méně skutečné; jsou o to posvátnější.
Protože Spasitel Ježíš Kristus se neomezuje pouze na slova. On pomáhá. On podpírá. On zůstává s námi.
Svědčím o tom, že Jeho Usmíření je skutečné a dostačující nejen k tomu, aby nás očistilo, ale aby nás posílilo, když nám už síly došly. Vím, že Nebeský Otec na své děti nezapomíná. Vím, že Ho nacházíme i v detailech. A z osobních zkušeností vím, že i když se zdá, že nebesa mlčí, Spasitel stále pracuje – někdy jazykem tak osobním, že mu rozumíme jen my. Ve jménu Ježíše Krista, amen.
Poznámky pod čarou
- Královská 19:11–13
- Izaiáš 49:15–16
- Židům 13:5
- 1. Nefi 1:20
- Alma 7:11–12
- Mosiáš 24:14–15