Poselství územních vedoucích
Starší Paul V. Johnson, Spojené státy
První rádce, předsednictvo území Evropa
Během tohoto pozemského života se snažíme stát více takovými, jako jsou náš Nebeský Otec a Jeho Syn, Ježíš Kristus. Chceme se o nich dozvědět více a chceme žít tak, jak by chtěli, abychom žili. Chceme být posvěceni nebo učiněni svatými, protože oni jsou svatí. Mocnou pomocí v našem úsilí stát se svatějšími je den sabatu. Den sabatu byl učiněn pro nás (Marek 2:27), aby nám pomáhal a žehnal nám v životě. Bylo nám přikázáno, abychom dodržovali a světili den sabatu (viz NaS 68:29). Když světíme den sabatu, jsme učiněni svatými.
Jakým způsobem hraje den sabatu roli v našem procesu stát se svatými? Pán řekl, že se můžeme uchovat neposkvrněnými od světa tím, že půjdeme do domu modlitby a přineseme svátosti své v Jeho svatý den (NaS 59:9). To, abychom uchovali sami sebe neposkvrněnými od světa, může být chápáno jako výzva, ale je to také nesmírné požehnání, které k nám přichází díky tomu že světíme den sabatu. Být svatý mimo jiné znamená být čistý, a když nedopouštíme, aby náš život znečišťovaly skvrny světa, činíme tak velký krok směrem ke svatosti.
Důležitou součástí toho, abychom zůstali čistí, je obřad svátosti. Když přijímáme svátost způsobile, je nám slíbeno, že můžeme „vždy míti jeho Ducha, aby byl s [námi]“ (NaS 20:77). Duch nás posvěcuje a očišťuje (3. Nefi 27:20).
Svatějšími se stáváme tím, že se učíme více o Spasiteli a žijeme tak, jak žil On. Více se o Něm učíme, když se účastníme našich shromáždění a tříd a když se během sabatu věnujeme osobnímu studiu písem a uctívání.
Svatějšími se také stáváme, když se zaměřujeme více na druhé, tak jak to činil Spasitel, když byl na zemi. Když naplňujeme svá povolání, sloužíme tím ostatním. Můžeme přivést některého našeho přítele na církevní shromáždění nebo k nám domů a podělit se s ním o požehnání evangelia. Můžeme vztáhnout ruku k našim předkům, tím, že je budeme vyhledávat a že připravíme vše potřebné, aby mohli obdržet obřady v chrámu. Můžeme posilnit pouta mezi žijícími členy naší rodiny a požehnat i životy ostatních, tím, že jim ukážeme svou lásku.
President Russel M. Nelson vysvětlil, že den sabatu „… přináší skutečný oddych od nároků každodenního života a příležitost k duchovní a fyzické obnově“ (Liahona, květen 2015).
President Nelson také zmínil, že si uvědomil, že jeho chování a postoj během sabatu představují určité znamení mezi ním a jeho Nebeským Otcem. Řekl: „Díky tomuto porozumění jsem již nepotřeboval seznamy toho, co dělat, a co ne. Jakmile jsem se musel rozhodnout, zda je určitá činnost o sabatu vhodná, jednoduše jsem se sám sebe zeptal: ‚Jaké znamení tím chci Bohu dát‘? Díky této otázce byla má rozhodnutí ohledně dne sabatu naprosto jasná.“ (Liahona, květen 2015).
„Když národ přestává pečovati o dodržování sabatu, jsou tím ovlivněny všechny stránky života a jeho náboženský život upadá.“ (Průvodce k písmům, Sabatní den.) Tato zásada se netýká jen národů, ale také jednotlivců. Když jednotlivec přestane dbát na dodržování dne sabatu, jsou tím ovlivněny všechny aspekty jeho života, a jeho život začne upadat. Ale pokud den sabatu světíme, všechny aspekty našeho života jsou tím pozitivně ovlivněny, a my se stáváme svatějšími.
Jakým nádherným požehnáním je den sabatu! V náročném a padlém světě nám Pán poskytl den, který, pokud ho správně zachováváme, pro nás nebude pouze potěšením (Izaiáš 58:13–14), ale pomůže nám stát se posvěcenými – svatými před Pánem.