V mnoha zemích po celém světě dokumentární pořad „Kdo myslíte, že jste?“ uchvátil i zaujal diváky a protagonisty tohoto televizního cyklu. Natáčení tohoto cyklu se zúčastnily mnohé celebrity, na které hluboce citově zapůsobilo, když byly svědky odhalení, prozkoumání a vylíčení příběhu svých předků. Toto uchvácení a dojetí je zajímavé, obzvláště s přihlédnutím k perspektivě evangelia. Bez pomoci od zdatných genealogů by tyto celebrity neprožily tak mocný zážitek.
Kdo myslíte, že jste? Kdo jsou vaši předkové? Já sám jsem dítětem rodičů, kteří se obrátili do Církve a k evangeliu. Můj otec a matka do Církve vstoupili v říjnu 1971. V únoru 1972 mě můj otec pokřtil, poté, co mi bylo 8 let. Můj otec, velmi věrný obrácený do Církve, počal bádat v rodinné historii brzy a vykonal práci na rodinné historii pro mnoho tisíc našich předků. Můj otec i nadále pracuje na rodinné historii, ačkoli mu je 83 let. Právě jsem začal s vyhledáváním jmen členů rodiny z matčiny strany. Moje matka zemřela v roce 1998, a ačkoli od té doby bylo již mnoho práce dokončeno, stále jí zbývá hodně vykonat. Mým cílem je vídat své jméno na kartičkách pro chrámové obřady, když navštívím chrám, tak často jako jméno svého otce nebo své manželky. Ale pokud v tom mám uspět, musí se mi dostat pomoci tak, jako jsme to viděli v dokumentárním pořadu „Kdo myslíte, že jste?“. Moje manželka – velmi horlivá genealožka – mi pomáhá vyhledávat jména. Bez její pomoci by byl pokrok velmi pomalý. Pokud jste jako já a mnoho dalších, najděte si někoho, kdo vám s touto prací pomůže. Dosáhnete toho potom více, uvidíte, že vaši předkové budou nalezeni a že chrámová práce vaší rodiny bude vykonána. Dělat chrámovou práci je úžasný pocit! Je to obzvláště výjimečný zážitek, když procházím chrámem za jednoho ze svých vlastních předků, kterého jsem sám vyhledal či o kterém jsem si něco přečetl.
President Nelson měl úžasný proslov na generální konferenci v dubnu 2018 s názvem Zjevení pro Církev, zjevení pro náš život. Ve svém proslovu řekl něco velmi zajímavého, a ta slova od té doby pro mne hodně znamenají: „Nic nedokáže otevřít nebesa tak jako kombinace větší čistoty, naprosté poslušnosti, horlivého hledání, každodenního hodování na slovech Kristových v Knize Mormonově a času pravidelně věnovaného chrámové práci a práci na rodinné historii.“ [Zvýraznění přidáno.] Následujme proroka. Vezměme své předky do chrámu.
Za poslední desetiletí počet nově postavených chrámů velmi vzrostl. Se zvětšující se dostupností chrámů je zásadní, abychom je vy i já často navštěvovali. Jedna věrná žena v Církvi ke mně kdysi přistoupila, když jsem sloužil jako president kůlu, a řekla mi, že to je již dlouho, kdy naposledy byla v chrámu. V souvislosti s chrámem měla rozporuplné pocity. Řekl jsem jí, že to nevadí. Sám jsem znal i jiné bratry a sestry, kteří měli takové pocity. Zeptal jsem se, zda se k nám připojí na jednu z celotýdenních cest z Norska do chrámu Stockholm ve Švédsku, ale zúčastní se pouze jednoho zasedání. „Jen jedno zasedání denně,“ zeptala se velmi překvapeně. „Ne,“ řekl jsem, „jediné zasedání za celý týden! Snažte se rozpoznat, ve který den budete pociťovat největší touhu jít do chrámu, a v tento den se zúčastněte pouze jednoho zasedání. V ostatní dny se můžete procházet okolo chrámu a dělat věci, které vám pomohou cítit se blíže Kristu.“ Učinila tak, a to byl začátek změny, kterou prošla ona i vztah, jejž chovala k chrámu.
Kdo vám může pomoci vyhledat vaše předky? Co můžete udělat pro to, abyste chodili do chrámu pravidelně?
„Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.“[1]
[1] Jan 3:16